<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Robert A. Heinlein

…TAKÉ VENČÍME PSY
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti
   1   

 

„Univerzální služby. U obrazovky Cormetová.“ Oslovila ji tím správným tónem na pomezí vlídnosti a neosobní výkonnosti. Obrazovka na vteřinu zablikala a pak se objevil obraz tlusté, nafintěné a popuzené matróny, které by pravidelné cvičení rozhodně neuškodilo.

„Bože, můj Bože,“ vzdychla. „Mám nervy úplně nadranc. Můžete mi pomoct?“

„To víte, že můžeme,“ zapředla slečna Cormetová, rychle odhadla hodnotu jejích šatů a šperků (tedy pokud jsou pravé, o čemž měla ještě pochybnosti) a dospěla k názoru, že na této klientce by se dalo slušně vydělat. „Řekněte mi, co vás trápí. Ještě předtím vaše jméno, buďte tak hodná.“ Na stole ve tvaru podkovy zmáčkla tlačítko s nápisem ÚVĚROVÉ ODDĚLENÍ.

„Když ono je všechno tak komplikované“ tvrdila postava na obrazovce. „Petr si nedá říct a nedá a pak si zlomí nohu v kyčli.“ Slečna Cormetová okamžitě stiskla tlačítko LÉKAŘ. „Já mu říkala, jak je pólo nebezpečné. Drahoušku, vy nemáte ani ponětí, jak matky trpí. A to se mi muselo stát zrovna teď. Přišlo to tak nevhod…“

„Chcete, abychom ho ošetřili? Kde je teď?“

„Ošetřili? Kdepak, o to se postará soukromá klinika, však jsme do ní investovali dost peněz. Dělám si hlavu spíš kvůli večírku. To víte, kněžnu to dost rozladí.“

Kontrolka z úvěrového oddělení zlostně blikala. Cormetová matrónu včas zarazila. „A tak, my už to zařídíme. Teď mi prosím řekněte své jméno, adresu a současnou polohu.“

„Že byste neznala moje jméno?“

„Je to dost zřejmé,“ vyhnula se diplomaticky odpovědi, „ale Univerzální služby vždy respektují soukromí svých klientů.“

„Ano, ovšem, to je od vás ohleduplné. Jsem paní van Hogbein Johnsonová.“ Cormetová se ovládla a nedala nic najevo. Tak na tuhle se úvěrového oddělení ptát nemusím. Přesto se na displeji z úvěrového okamžitě objevil rating AAA, tedy neomezené čerpání. „Pořád ještě nechápu, co s tím vlastně můžete dělat,“ pokračovala Johnsonová. „Nemůžu být na dvou místech najednou.“

„Univerzální služby mají těžké úkoly v oblibě,“ ujistila ji slečna Cormetová. „Buďte teď tak laskavá a řekněte mi podrobnosti…“

Lichocením a narážkami z ní vymámila poměrně ucelený příběh. Jejího syna Petra III. už několik let znala ze stereovize – nosil cokoli, co bylo u zahálčivých horních deseti tisíc zrovna v módě, a vypadal jako mírně zašlá verze Petra Pana. Naprosto nezodpovědně si vybral odpoledne před nejdůležitější společenskou události roku, aby se potloukl – a to dost vážně. Navíc k tomu došlo (jaká nehoráznost!) na půl kontinentu daleko od jeho máti.

Aby synek zůstal bezpečně pod palcem, usoudila Grace Cormetová, musí k němu maminka ihned přispěchat a jen tak mimochodem vybrat ošetřující sestřičky. Její večírek je ovšem vyvrcholením mnoha měsíců opatrného manévrování. Co má tedy dělat?

Grace věděla, že ziskovost Univerzálních služeb a její velmi solidní plat stojí na hlouposti, nedostatku schopností a lenosti lidí přesně jako tenhle přihlouplý parazit. Vysvětlila jí, že Univerzální služby už dohlédnou na to, aby večírek proběhl hladce a s úspěchem. V jejím salónu instalují velkou přenosnou stereoobrazovku, aby mohla přivítat hosty a omluvit se, zatímco poletí k synovi do nemocnice. Dále Grace zajistí velmi schopného společenského manažera, jehož vlastní pověst je bez poskvrnky a o jehož spojení s Univerzálními službami nikdo neví. Pod jeho taktovkou se z katastrofy stane společenský triumf a paní Johnsonová vejde ve známost nejen jako chytrá hostitelka, ale i oddaná matka.

„Vznášedlo budete mít u branky do dvaceti minut,“ dodala a zapojila se do okruhu DOPRAVA. „Vezme vás na kosmodrom. Jeden náš mladík si od vás na cestě poslechne další podrobnosti. Rezervujeme kupé pro vás a kóji pro služebnou v raketě do Newarku, která odlétá ve tři čtvrtě na pět. Klidně si teď odpočiňte. Univerzální služby se starají za vás.“

„Díky, jste úplný anděl. Strašně jste mi pomohla. Nemáte vůbec ponětí, jakou zodpovědnost nese člověk mého společenského postavení.“

Grace kvokala a zahrnovala ji profesionální účastí. Podle ní byla tahle postarší dáma zralá na další doplatky. „Vypadáte opravdu unaveně,“ konstatovala znepokojeně. „Neměla bych s vámi poslat masérku? Jestli si vážíte svého zdraví, lékař by možná byl ještě lepší.“

„Jste tak pozorná…“

„Pošlu vám oba,“ rozhodla Grace a odpojila se od okruhu. Trochu ji zamrzelo, že jí nenabídla speciální raketu. Zvláštní služby v ceníku nezanesené se poskytovaly za příplatek. V tomto případě znamenal „příplatek“ cokoli, co jim okolnosti dovolí.

Přepojila se na VEDENÍ a obrazovku vyplnila mladá tvář s bystrýma očima. „Počkej si na záznam, Steve. Zvláštní služby, trojnásobné áčko. Zákaznici už obsluhují.“

Zvedl obočí. „Znamená to i AAA příplatky?“

„To si piš. Dejte té staré bábě všechno a ať to sviští. A ještě něco – její syn leží v nemocnici, tak si zkontroluj sestřičky. Pokud mají jen trochu sex-appealu, vyraz je a nahraď je samými ropuchami.“

„Jasně. Pošli mi záznam.“

Smazala obrazovku, kontrolka s nápisem „Volno“ automaticky zeleně zablikala, pak se téměř okamžitě zbarvila do ruda a na obrazovce se objevil další člověk.

Žádný hloupý panák. Grace měla před sebou uhlazeného muže kolem pětačtyřicítky, s plochým břichem a chytrýma očima, muže, který byl tvrdý a přitom zdvořilý. Kabát k obleku držel s pečlivě vypočítanou nonšalancí. „Univerzální služby, Cormetová,“ představila se.

„Slečno Cormetová, chtěl bych mluvit s vaším šéfem.“

„S šéfem centrály?“

„Ne, chci mluvit s prezidentem Univerzálních služeb.“

„Řekl byste mi, o co jde? Možná vám můžu pomoct.“

„Bohužel vám nemohu nic vysvětlovat. Musím se s ním okamžitě sejít.“

„To je nám líto. Pan Clare je velice zaneprázdněn a je naprosto nemožné zařídit schůzku bez ohlášeni a vážného důvodu.“

„Nahráváte tento hovor?“

„Přirozeně.“

„Tak s tím prosím přestaňte.“

Nad konzolí, která byla v klientově zorném poli, vypnula nahrávací zařízení a pod stolem ho zase zapnula. Společnost byla čas od času požádána o služby mimo zákon a její spolehliví zaměstnanci nenechávali nic náhodě. Ze záhybů volně splývavé košile vytáhl nějaký předmět a ukázal ho Grace. Díky stereoefektu to skoro vypadalo, jako by jí ho podával skrz obrazovku.

Trénovaný obličej skryl její překvapení – byla to pečeť planetárního úředníka, v zelené barvě.

„Zařídím to,“ řekla.

„Výborně. Můžete přijít a dovést mě tam z čekárny? Tak do deseti minut?“

„Přijdu, pane… pane…“ Ale neznámý už spojení přerušil.

Grace se přepojila na šéfa centrály a požádala o vystřídání. Vypojila svou kabinu z okruhu, vytáhla cívku s tajnou nahrávkou rozhovoru, jakoby nerozhodně se na ni několik vteřin dívala a pak ji protáhla otvorem ve stolu, kde silné magnetické pole vymazalo z měkkého kovu ještě neustálený obraz.

 Tato kniha na Novém Literárním doupěti

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist