<<< Literární doupě
Literární doupě

Frank Herbert

KAPITULA: DUNA

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 4 stran.]

 

Duna - Herbert Frank
 
 
cena původní: 349 Kč
cena: 346 Kč
Duna - Herbert Frank
Dune - Herbert Frank
 
 
cena původní: 249 Kč
cena: 222 Kč
Dune - Herbert Frank
Chapterhouse: Dune - Herbert Frank
 
 
cena původní: 239 Kč
cena: 213 Kč
Chapterhouse: Dune - Herbert Frank

 

   1   >

 

 

Ti, kteří hodlají opakovat minulost, musí zvládnout lekce dějin.

BENEGESSERITSKÝ KODEX

 

Když se v první axlotlské nádrži Bene Gesseritu narodilo gholské dítě, Darwi Odradová, Matka představená, uspořádala ve své soukromé jídelně v posledních patrech Centrály poklidnou oslavu. Ještě se ani jaksepatří nerozednilo a na obou zbývajících členkách Rady - Tamalanové a Bellondové - bylo znát, že jim pozvání není po chuti, a to i přesto, že jim pohoštění přichystala sama osobní kuchařka Matky představené.

"Ne každá žena může být u narození svého otce," zažertovala Odradová, když si obě ženy postěžovaly, že mají příliš mnoho práce, aby "s takovou hloupostí ztrácely čas".

Žertu se s jistou dávkou škrobenosti zasmála jen stará Tamalanová.

Na tučné tváři Bellondové ležel nicneříkající výraz, její obvyklý projev nelibosti.

Jak to, podivila se v duchu Odradová, že se Bell nesnaží dát najevo opovržení nad oním poměrným přepychem příbytku Matky představené? Místnosti Odradové nesly zřetelnou pečeť jejího postavení, ovšem rozhodně to nebylo proto, že se chtěla vyvyšovat nad Sestrami, spíše proto, že to byla její povinnost. Malá jídelna jí umožňovala rokovat během jídla s pobočnicemi.

Bellondová vrhala nespokojené pohledy kolem sebe. Zjevně se nemohla dočkat okamžiku, až bude moci odejít, i když se ostatní ze všech sil snažily proniknout její odměřeností, ale bohužel bez úspěchu.

"Byl to velmi zvláštní pocit, držet to dítě v náručí a říkat si: Tohle je můj otec," řekla Odradová.

"To slyším poprvé!" pronesla Bellondová svým sytým barytonem a tak, jako kdyby jí každé slovo způsobovalo nevolnost.

Ale ironické poznámce Odradové porozuměla. Starý bašár Miles Teg byl skutečně otcem Matky představené. Sama Odradová shromáždila potřebné buňky (jako úlomky nehtů) k vypěstování nového gholy, což bylo součástí dlouhodobého "záchranného plánu" pro případ, že by se jim někdy podařilo reprodukovat tleilaxanské nádrže. Ovšem Bellondová by se raději nechala z Bene Gesseritu vyobcovat, než aby souhlasila s názory Odradové na to, co je a co není pro Sesterstvo nezbytné.

"Za současných okolností to považuji za bezdůvodné mrhání časem," prohlásila Bellondová. "Ty maniačky nás chtějí sprovodit ze světa, a ty si přijdeš s oslavou!"

Odradovou stál mírný tón, kterým jí odpověděla, přece jen jisté úsilí. "Pokud nás Ctěné matre naleznou dříve, než budeme připravené, možná to bude proto, že jsme ztratily morálku."

V mlčenlivém pohledu Bellondové, kterým ji sledovala, se zračila znechucená výčitka: Ty příšerné ženy už stačily zničit šestnáct našich planet!

Odradová věděla, že není správné o těchto planetách uvažovat jako o vlastnictví Bene Gesseritu. Volně uspořádaná konfederace planetárních vlád, která vznikla po Hladomoru a Rozptylu, byla odkázána na životně důležité služby a spolehlivou komunikaci, které jí Sesterstvo poskytovalo. Staré frakce však přetrvávaly dál: CHOAM, Vesmírná gilda, Tleilax, zbylé oblasti kněžstva Rozděleného Boha, ba dokonce pomocné sbory a schizmatická seskupení Rybích mluvčí. Rozdělený Bůh odkázal lidstvu rozdělené impérium, jehož jednotlivé části pod nájezdy lítých Ctěných matre z Rozptylu najednou ztratily význam. Bene Gesserit - věrný většině svých starobylých forem - byl přirozeným terčem jejich útoku.

Bellondová neustále myslela na hrozbu, kterou Ctěné matre představovaly. Byla to její slabá stránka, které si byla Odradová dobře vědoma. Tu a tam si pohrávala s myšlenkou, že Bellondovou vymění, ale i Bene Gesserit měl své vnitřní frakce, a navíc o organizačních schopnostech Bellondové nemohlo být pochyb. Archivy ještě nikdy nefungovaly tak dobře jako pod jejím vedením.

Jako už mnohokrát i tentokrát se Bellondové bez jediného slova podařilo obrátit pozornost Matky představené k lovcům, kteří s zuřivou úporností sledovali jejich stopu. Nálada tichého vítězství, kterou chtěla dnešního rána Odradová nastolit, byla tatam.

Přinutila se myslet na nového gholu. Tega! Pokud by se podařilo vzkřísit jeho původní vzpomínky, Sesterstvo by mělo opět k dispozici nejlepšího ze všech bašárů. Bašára a mentata! Vojenského génia, jehož schopnosti a odvaha už ve Starém impériu daly základ mýtům.

Ale zmůže něco proti těm ženám, které se vrátily z Rozptylu?

U všech bohů, Ctěné matre nás nesmí najít! Ještě ne!

Teg představoval příliš mnoho znepokojivých možností a neznámých veličin. Období předcházející jeho smrti při zániku Duny bylo zahaleno tajemstvím. Provedl na Gammu něco, co Ctěné matre rozběsnilo k nepříčetnosti. Zoufalý odpor, k němuž se na Duně uchýlil, neměl být dostatečným důvodem k vyvolání tak tragické odezvy. Než byla Duna zničena, v době, kdy žil na Gammu, kolovaly o něm nejfantastičtější zvěsti. Uměl se pohybovat rychleji, než dokázalo zachytit lidské oko! Byla to pravda? Další výtrysk nespoutaných schopností atreidských genů? Mutace? Či jen další doklad Tegova mýtu? To musí Sesterstvo co nejdříve zjistit.

Akolytka přinesla snídani. Sestry jedly rychle, jako by chtěly mít toto zdržení co nejdříve za sebou. Promarněný čas byl nebezpečný.

Sestry odešly, ale nevyslovené obavy Bellondové jako by tu zůstaly.

Moje také, povzdechla si Odradová.

Vstala a přešla k širokému oknu s výhledem na spodní střechy Centrály a výseč prstence sadů a pastvin kolem ní. Konec jara, a venku už se nalévají plody. Znovuzrození. Dnes se narodil nový Teg! Ale žádný pocit radostného vzrušení se nedostavil. Obvykle jí tento výhled povznesl na duchu, dnes tomu tak nebylo.

V čem je má skutečná síla? Co mi patří?

Prostředky, jimiž Matka představená disponovala, byly impozantní: naprostá oddanost těch, kteří jí sloužili; vojenské složky pod velením Tegem vyškoleného bašára (který teď, spolu s velkou částí bojových jednotek, střežil jejich školní planetu, Lampadas); řemeslníci a technikové; zvědové a agenti rozesetí po celém Starém impériu; nesčetné zástupy těch, kteří měli na starosti ochranu Sesterstva před Ctěnými Matre, a všechny Ctihodné matky se Zděděnými vzpomínkami sahajícími až k samotnému úsvitu života.

Odradová si bez pocitu falešné pýchy uvědomovala, že představuje vrchol všeho, co je ve Ctihodné matce nejsilnější. A pokud jí potřebnou informaci neposkytly vlastní vzpomínky, mohla sáhnout ke zděděným a zaplnit tak bílá místa. Stejně tak měla k dispozici strojově uložená data, k nimž však, jak sama připouštěla, pociťovala vrozenou nedůvěru.

Odradová bojovala s pokušením začít se prohrabávat ve zděděných životech, které s sebou nosila v podobě sekundární paměti - oněch skrytých vrstev vědomí. Možná by právě ve zkušenostech jiných našla nejpříhodnější řešení jejich svízelné situace. Ale to je příliš nebezpečné! Člověk se mohl v úchvatné rozmanitosti lidských životů ztratit na celé hodiny. Lépe bude nechat Zděděné vzpomínky pěkně ukryté a připravené k okamžitému vyvolání, či aby samy v případě nutnosti vypluly na povrch vědomí, onoho záchytného bodu vlastní identity.

Pomohla jí podivná mentatská metafora Duncana Idaha.

Vědomí sama sebe: proti sobě obrácená zrcadla procházející vesmírem a zachytávající na své pouti nové obrazy - jejich nekonečný odraz. Nekonečné se pak jeví konečné, analogie vědomí s tušenými střípky nekonečna.

Jejímu vědomí neschopnému promluvit nezněla ta slova nikdy tak blízce. "Specializovaná složitost", tak to Idaho nazval. "Shromažďujeme, sestavujeme a zobrazujeme naše pořádkumilovné systémy."

Takové bylo totiž přesvědčení Bene Gesseritu - že lidé se vyvinuli jako životní forma, jejíž úkolem bylo vytvořit řád.

Ale jak nám to pomůže proti těm rozvášněným ženám, které nás chtějí zničit? Jakou evoluční větev představují? Je evoluce jen dalším pojmenováním Boha?

Sestry by nad takovými "zbytečnými úvahami" jen pohrdavě zakroutily hlavou.

Přesto mohly Zděděné vzpomínky v sobě ukrývat odpověď.

Znělo to lákavě!

Jak zoufale ráda by své sužované já promítla do oněch minulých identit a okusila, jak tehdy chutnal život. Bezprostřední nebezpečí plynoucí z těchto lákavých představ jí nahánělo husí kůži. Kdesi ve svém vědomí ucítila shlukující se masy Zděděných vzpomínek. "Bylo to takhle!" "Ne! Bylo to takhle!" Jak lačně dorážely. Pečlivě vybrat a uvážlivě oživit minulosti se stalo nezbytností. Nebyl to snad smysl vědomí, samotná podstata bytí?

Vyber z minulosti a srovnej s přítomností: Vyvoď důsledky!

To byl benegesseritský pohled na historii, prastará slova Santayanové, která zněla jejich životy: "Ti, kteří si nejsou schopni zapamatovat minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování."

Kamkoli se Odradová obrátila, budova Centrály, nejmocnější ze všech benegesseritských zařízení, byla toho nejlepším důkazem. Usiforma, to byl ten vševládnoucí pojem. Na benegesseritské pevnosti bylo jen málo věcí, které si mohly dovolit zestárnout do stadia nefunkčnosti a zůstat z nostalgických důvodů netknuté. Historii ztělesňovaly Ctihodné matky.

Pohled z okna ji pomalu (mnohem pomaleji než obvykle) uklidňoval. Před očima měla benegesseritský řád.

Ctěné matre však mohly tento řád v příštím okamžiku zničit. Situace, v níž se Sesterstvo nacházelo, byla mnohem horší než za Tyrana a ona musela často sahat k odporným rozhodnutím. A pro tyto události, které se v ní řešily, nebyla už její pracovna tak příjemným místem.

Odepsat pevnost Bene Gesseritu na Palmě?

To byla otázka obsažená v ranním hlášení Bellondové, které čekalo na stole. Připojila k němu potvrzující "Ano".

Odepsat, protože útok Ctěných matre hrozí každým okamžikem, a my se nemůžeme ani bránit, ani evakuovat.

Jen jedenáct set Ctihodných matek a potom už jen sudičky věděly, kolik se v tom jediném slově skrývalo odepsaných akolytek, postulantek a dalších mrtvých, nebo něčeho horšího. Nemluvě o "obyčejných lidech", kteří žili ve stínu Bene Gesseritu.

Duševní vypětí, které s sebou takováto rozhodnutí přinášela, vyvolávalo v Odradové neobvyklou únavu. Byla to únava duše? A existovalo vůbec něco jako duše? Pociťovala hluboké vyčerpání, únavu, jakou neznala.

Dokonce i na Bellondové, která si na tvrdosti zakládala, bylo znát vypětí. Jen Tamalanová se zdála být nade vše povznesená. Odradovou však neoklamala. Tamalanová dospěla do věku povznesené pozorovatelky, který čekal všechny Sestry, pokud se ho ovšem měly dožít. Věk, kdy záleželo toliko na pozorování a úsudku. Většinu ze svých názorů nikdy nevyslovila, spíše je projevovala nepatrnými změnami své vrásčité tváře. Tamalanová byla v poslední době ještě mlčenlivější a její poznámky byly tak střídmé, že byly až směšné:

"Nakup další nelodě."

"Informuj Sheeanu."

"Zreviduj Idahův deník."

"Zeptej se Murbelly."

Někdy z ní vycházelo jen mručení, jako kdyby ji slova mohla zradit.

A zatím někde po nebi bloudili neúnavní lovci a pročesávali vesmír, aby zachytili stopu, která by je přivedla ke Kapitule. Ve svých nejutajovanějších představách Odradová viděla nelodě Ctěných matre jako škunery korzárů plující po nekonečných mořích mezi hvězdami. Ani na nich nemusely vlát černé vlajky s lebkou a zkříženými hnáty. Korzáři bez špetky romantiky v duši. Zabít a vyplenit! Nasát bohatství z krve druhých. Vysát energii a postavit na plochách promazaných krví další smrtící nelodě!

Korzáři netušící, že se v tom rudém mazivu utopí, budou-li dál pokračovat ve své činnosti.

V onom vzdáleném lidském Rozptylu, odkud Ctěné matre vzešly, musí žít šílení lidé, fanatici, kteří mají v srdci jedinou utkvělou myšlenku: Zlikvidovat!

Vesmír, v němž mohou bez zábran vzkvétat takové myšlenky, je nebezpečný. Rozumné civilizace dbají na to, aby se takovým idejím nejenže nedostávalo živné půdy, ale aby neměly vůbec z čeho vzejít. A když už přece jen vyrašily, ať už náhodou nebo záměrně, byly vypleveleny, dřív než se stačily rozbujet.

Odradová žasla, že to Ctěné matre neviděly, a pokud viděly, že to ignorovaly.

"Hysterky," nazvala je Tamalanová.

"Xenofobky," opravila ji Bellondová, jako kdyby jí správa Archivů propůjčovala lepší chápání reality.

Pravdu mají obě, pomyslela si Odradová. Ctěné matre se chovaly hystericky a všichni cizí byli pro ně nepřátelé. Vypadalo to, že jediní lidé, jimž důvěřovaly, byli muži, které si sexuálně zotročily, ale i těm jen po určitou mez. Podle Murbelly (jediné naší zajaté Ctěné matre) si neustále ověřovaly, jsou-li jejich otrocká pouta dostatečně pevná.

"Občas mohou někoho zlikvidovat jen tak, pro výstrahu ostatním." Murbellina slova samozřejmě vyvolala otázku: Jsme tou výstrahou? "Tak dopadne každý, kdo se nám postaví!"

Murbella tehdy řekla: "Rozčilily jste je. A když se jednou vzruší, neustanou, dokud vás nezničí!"

Zlikvidovat cizince!

Podivně jednoduché. Jejich slabá stránka, pokud to správně rozehrajeme, pomyslela si Odradová.

Xenofobie v krajní podobě?

Dost možná.

Odradová uhodila pěstí do stolu, přestože si byla vědoma, že její čin zaznamenají Sestry dnem i nocí bdící nad reakcemi Matky představené. Hlasitě promluvila - kvůli všudypřítomným transočím a naslouchajícím Sestrám za nimi.

"Nebudeme sedět a v enklávách čekat, až zaútočí! Ztloustly jsme jako Bellondová (jen ať si zasoptí) přesvědčením, že jsme vytvořily nedotknutelnou společnost a nezničitelné struktury."

Odradová přejela očima známou místnost.

"Tohle je jedno z našich slabých míst!"

Posadila se za stůl a ze všech palčivých problémů, které na ni doléhaly, začala přemýšlet o vypracování společných cílů. Jako Matka představená na to měla nezadatelné právo!

Sesterská společenství jen zřídkakdy vyrůstala neplánovitě. Dokonce i když zaujala místo nějaké bývalé struktury (jako tomu bylo u harkonennské pevnosti na Gammu), neobešlo se to bez přestaveb. Bylo nutné vystavět pneumodráhu k transferu menších zásilek a vzkazů. Světelné linky a projektory na tvrdé paprsky k přenášení zakódovaných zpráv. Považovaly se za mistry v bezpečné komunikaci. Důležitější zprávy dopravovali poslové - akolytky a Ctihodné matky připravené k sebelikvidaci v zájmu zachování tajemství svých nadřízených.

To všechno si uměla představit, tam v dálce za oknem, v dálce ze touto planetou - svou síť, skvěle organizovanou, skvěle obsazenou, která byla vlastně prodlouženou rukou Bene Gesseritu. Tam, kde bylo v sázce přežití Sesterstva, loajalita jeho základny byla neochvějná. Možná se našlo několik odpadlíků, mezi nimi i věhlasná lady Jessica, Tyranova babička, ale to už bylo dávno. Případné potíže se vyskytovaly málokdy.

To všechno byl benegesseritský model. Slabé místo.

Odradová v duchu připustila, že hluboce sdílí obavy Bellondové. Ale ať se propadnu, jestli připustím, aby nám něco takového kazilo veškerou radost ze života! Poddat se tomu a udělat přesně to, co zuřivé Ctěné matre chtějí.

"Chtějí naši sílu," pronesla Odradová s pohledem upřeným do stropních transočí. Jako dávnověcí barbaři pojídající srdce svých nepřátel. V pořádku… dostanou žrádla, co hrdlo ráčí! Že ho nemohou strávit jim dojde, až bude pozdě!

Kromě zahajovacích lekcí uzpůsobených pro akolytky a postulantky si Sesterstvo nijak nelibovalo ve varovných příslovích, ale Odradová měla své vlastní slogany: "Někdo zorat musí." V duchu se usmála a odpočatá a uklidněná se pustila do práce. Tato místnost, toto Sesterstvo byla její zahrada, kterou bylo třeba zbavit plevele a osít. Ještě hnojivo, nesmí zapomenout na hnojivo.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist