Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

NARCIS A GOLDMUND
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

V prvních dobách svého nového putování, v prvním lačném opojení znovuzískanou svobodou se Goldmund musel teprve znovu učit žít životem tuláka bez domova a bez času. Nevázáni poslušností žádnému člověku, závislí jen na počasí a roční době, před sebou žádný cíl, žádnou střechu nad sebou, bez majetku a vydáni veškeré náhodě, vedou bezdomovci svůj dětský a statečný život, život nuzný i silný. Jsou to synové Adamovi, vyhnance z ráje, a jsou bratřími zvířat, nevinných. Z rukou nebes co chvíli berou, co se jim podává: slunce, déšť, mlhu, sníh, teplo i chlad, dostatek i nouzi, není pro něčasu, není dějin, není snažení, není onoho podivného bůžka vývoje a pokroku, v nějž tak zoufale věří vlastníci domů. Tulák může být něžný nebo surovec, obratný či nemehlo, srdnatý nebo bázlivec, vždy je však v srdci dítětem, vždy žije jako v první den, před počátkem vší historie světa, vždy je jeho život řízen několika málo prostými pudy a potřebami. Ať je chytrý či hloupý, ať v hloubi ví, jak křehký a pomíjivý je všechen život a jak bědně a v strachu si všechno živoucí nese tu svou trošku teplé krve ledem vesmíru, či ať jen dětinsky a lačnějde za příkazy svého ubohého žaludku - vždy je protivníkem a úhlavním nepřítelem majetných a usedlých, kteří ho nenávidí, pohrdají jím a bojí se ho, protože nechtějí, aby se jim to všechno připomínalo: prchavost všeho bytí, neustálé uvadání všeho života, neúprosná ledová smrt, která vyplňuje vesmír.

Dětskost tuláckého života, jeho mateřský původ, jeho odklon od zákona a ducha, vydání napospas a skrytá neustálá blízkost smrti uždávno hluboce zajaly Goldmundovu duši a vtiskly se v ni. Že v něm však přebýval duch a vůle, že byl umělcem, proto byl jeho život bohatý a těžký. Vždyťkaždý život se stane bohatým a rozkvete teprve rozpolcením a rozporem. Co by byl rozum a střízlivost bez znalosti opojení, co by byla slast smyslů, kdyby za ní nestála smrt, a co by byla láska bez věčného smrtelného nepřátelství pohlaví?

Léto a podzim se přechýlily, s námahou se Goldmund protloukl krušnými měsíci, opojen putoval sladkým voňavým jarem, roční doby měly tolik naspěch, tak rychle se vždy znovu sklonilo vysoké letní slunce. Rok šel za rokem a Goldmund jako by zapomněl, že na zemi je i něco jiného než hlad a láska a ten povážlivý spěch ročních dob; jako by se dočista ponořil do mateřského prasvěta pudů. Avšak při každém snu i za každého přemýšlivého odpočinku s pohledem na kvetoucí a uvadající doliny se díval naplno, byl umělcem, trpěl mučivou touhou tu líbeznou pádící nesmyslnost života zažehnat duchem a proměnit ji v smysl.

Jednom, když po celou dobu od onoho krvavého příběhu s Viktorem už neputoval nikdy jinak než sám, narazil na kamaráda, který se k němu nenápadně připojil a jehož se dlouhou dobu nemohl zbavit. Nebyl toho druhu jako Viktor, byl to římský poutník, ještě mladý muž v kutněa s poutnickým kloboukem, jmenoval se Robert a byl domovem u Bodamského jezera. Tento člověk, řemeslnický synek a nějakou (...)

(......)