Hermann Hesse
překlad: Vratislav Slezák

DEMIAN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PRVNÍ
Dva světy

Začínám svůj příběh zážitkem z doby, kdy mi bylo deset let a chodil jsem do latinské školy v našem městečku.

Mnohá vůně mi tu vane vstříc a z nitra vyvolávají doteky bolesti i blaživé mrazení, uličky temné i plné světla, domy a věže, odbíjení hodin a lidské tváře, jizby plné útulnosti a teplé pohody, jizby plné tajemství a hlubokého strachu ze strašidel. Vnímám to teplo a tu blízkost, cítím pach králíků a služek, domácích léčiv a sušeného ovoce. Dva světy se tam protínaly, ze dvou pólů přicházely den a noc.

Jedním z těch světů byl otcovský dům, dokonce byl ještě užší, zahrnoval vlastně pouze mé rodiče. Tento svět mi z velké části byl důvěrně známý, jmenoval se matka a otec, jmenoval se láska a přísnost, vzor a škola. K tomuto světu patřily mírný lesk, zřetelnost a čistota, byly zde domovem jemný, přívětivý hovor, umyté ruce, čisté šaty, dobré mravy. Zpíval se tu chorál, slavily vánoce. V tomto světě byly čáry a cesty směřující do budoucna přímé, existovaly tu povinnost a vina, špatné svědomí a zpověď; odpuštění a dobrá předsevzetí, láska a úcta, biblické slovo a moudrost. Tohoto světa bylo třeba se přidržovat, aby život byl jasný a čistotný, pěkný a spořádaný.

Druhý svět však začínal už uprostřed našeho vlastního domu a byl naprosto jiný, měl jinou vůni, mluvil jinak, sliboval a vyžadoval jiné věci. V tomto druhém světě se vyskytovali učedníci a děvečky, byly tu strašidelné příběhy a skandální historky, pestrý proud obludných, lákavých, hrůzných věcí, věcí jako jatky a věznice, opilci a hádavé ženské, rodící krávy, splašení koně, vyprávění o vloupáních, o zabití, o sebevraždách. Všude kolem dokola se vyskytovaly tyhle krásné a hrůzostrašné, divoké a kruté věci, v sousední uličce, v sousedním domě, potloukali se tam tuláci a obcházeli strážníci, opilci bili své ženy, večer se z továren valily houfy mladých děvčat, staré ženské dokázaly člověka očarovat, až onemocněl, v lesích se skrývali loupežníci, četníci chytali žháře - všude kypěl a voněl tenhle druhý, dravý svět, všude, jen ne v našich pokojích, kde byli matka a otec. A bylo to tak velice dobře. Bylo nádherné, že tady u nás vládl mír, řád a klid, povinnost a dobré svědomí, odpuštění a láska - a nádherné také to, že existovalo i to druhé, všechna ta hlučnost a křiklavá pestrost, temnota a násilí, odkud se pouhým skokem za maminkou dalo přece zas prchnout.

A nejpodivuhodnější bylo to, jak oba ty světy těsně hraničily, jak si byly navzájem těsně blízko! Například naše služka Lina, když při večerní pobožnosti v obytné jizbě seděla u dveří a zpívala s námi svým jasným hlasem, vymyté ruce položené na vyhlazené zástěře, to dočista patřila k otci a matce, k nám, do toho světlého a správného světa. Hned nato ale v kuchyni či dřevníku, když mi vyprávěla o mužíčkovi bez hlavy anebo když se v řezníkově krámku dostala do hádky se ženskými ze sousedství, to už z ní byl někdo jiný, patřila k tomu druhému světu, obklopovalo ji tajemství. A tak tomu bylo se (...)

(......)