Jack Higgins
překlad: Jana Novotná

NOČNÍ PLAVBA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4. Muž jménem Garcia

Když Manning otevřel dveře, našel postel stále ještě zpřeházenou a neustlanou tak, jak z ní v noci vstal. Šel k ní a něžně se dotkl důlku v polštáři, kde spala Marie. Zachvěl se. Nešlo se tomu ubránit. Otevřel francouzská okna a vpustil dovnitř záplavu ranního slunce.

Důkladně celý pokoj prohledal. Od skříně, přes všechny zásuvky, až po prádelník. Našel spoustu svých vlastních věcí, ale nic, co by patřilo jí. Dokonce ani kapesník ne. Jako by vůbec neexistovala.

Na chvíli zůstal stát a zaposlouchal se do ticha. Potom se svlékl do pasu, šel do koupelny a umyl si sůl z obličeje a z těla. Natahoval si přes hlavu čistou košili, když se otevřely dveře a vešel Joe Howard.

Posadil se na konec postele a vytáhl z náprsní kapsy uniformy proužek papíru. „Mám seznam cestujících. Byli jenom čtyři: Marie, jakýsi Fallon – americký obchodník, paní Norah Hamiltonová, anglická turistka, a muž jménem Perez.“

Manning se pomalu otočil. Byl zamračený. „Kubánec?“

„Bydlel v hospodě U starýho korábu. Byl tam tak dva tejdny. Malej chlapík v středních letech. Chodil o holi.“

Manning přikývl. „Pamatuju se na něj. Hodně kulhal na pravou nohu.“

„Není divu,“ řekl Howard. „Měl štěstí, že mu vůbec nějaká zbyla. Castrův agent na něj před pár měsíci hodil ve Vera Cruz bombu. Jeho pravý jméno bylo dr. Miguel de Rodriguez. Byl to prominentní kubánskej utečenec. Ve Střední Americe se mu až moc dobře dařilo podnítit opozici proti Castrovu režimu.“

„A co dělal tady?“

„V tichosti se zotavoval. Což vysvětluje to falešný jméno. Dostal jsem zprávu z Nassau, když přijel. Ale nevěděl jsem, že měl minulou noc zvednout kotvy. Zdá se, že to udělal někdo jinej.“

„A dal bombu do zavazadlovýho prostoru?“

„To není nic těžkýho. Walrus stál na letišti několik hodin po setmění úplně bez dozoru. Ostatní cestující měli prostě smůlu. Ale mám ten dojem, že tyhle lidi na takový věci vůbec nemyslí.“

Manning zjistil, že se mu klepou ruce. Zapálil si cigaretu a postavil se k oknu. „A co se bude dít teď?“

„Komisař z Nassau chce, abych k němu hned teď zajel. S trochou štěstí budu do večera zpátky. Dám vám vědět, kdyby něco.“ Šel ke dveřím a tam zaváhal. „Bylo to hezký děvče, Harry. Je mi to líto. Moc líto.“

Dveře se za ním tiše zavřely, Manning tam chvíli stál, díval se do přístavu a myslel na to všechno. Potom si vzal čepici a šel dolů do baru.

Nikdo tam nebyl. Vyšel tedy na terasu a našel tam Vinera u pozdní snídaně. Byl sám. Němec luskl prsty na číšníka, když se k němu Manning připojil.

„Dáš si snídani, Harry?“

Manning zakroutil hlavou. „Jenom kafe.“

Číšník přinesl ještě jeden šálek, naplnil ho a vzdálil se. Viner pokračoval v jídle, ale bylo na něm vidět rozrušení. Manning si zapálil cigaretu a díval se přes vodu na mlhavý obrys Androse, který se matně třpytil v horkém oparu.

Viner dojedl a pečlivě zasunul cigaretu do elegantní stříbrné špičky. „Stydne ti káva.“

Manning vypil šálek a nalil si ještě jeden. „Kde je Morrison? Měl jsem ho na úsvitu vzít na moře.“

„Myslel, že za takových okolností nebudeš mít zájem. Rozhodl se, že si zajede do Nassau. Joe ho tam vzal policejním člunem.“

„Řekl ti o Rodriguezovi?“

Němec přikývl. „Nedává to ale smysl, Harry. Zabít chlapa, kterého považují za svého nepřítele, je jedna věc, ale takováhle akce jim může jenom uškodit.“

„Možná nám všem chtěli nahnat strach,“ řekl Manning. „Ukázat nám, že to myslej vážně. I když mám dojem, že se Joe mýlil v tom, jak tam položili tu bombu.“

Viner vypadal překvapeně. „Myslel jsem, že ta jeho teorie je docela dobrá.“

„I já – ze začátku. Ale přemejšlel jsem o tom. Jimmy Walker si vždycky kontroloval náklad sám. Dával si na to bacha od doby, kdy se jeden z jeho expedičních úředníků pokusil propašovat trochu heroinu do Vera Crusu, a Jimmy na to málem dojel. A vždycky potom zavazadlovej prostor zamykal. Určitě by si všiml, kdyby někdo manipuloval s dveřma.“

„V tom případě teda někdo musel přinést bombu na palubu ve svém zavazadle. Možná přímo Rodriguez.“

„Ať to byl kdokoliv, určitě o tom neměl ani ponětí. Možná ji tam propašovali v hotelu, kde bydlel. Spousta lidí by k tomu měla příležitost. Pokojský, číšníci a tak dál. Nemyslím, že by se Rodriguez propůjčil k takový věci. Muž v jeho postavení přežívá jenom díky opatrnosti.“

„Jak je vidět, trocha té opatrnosti mu přece jenom chyběla,“ řekl Viner suše. „Ale i kdyby ta bomba byla v jiném zavazadle, nebylo by tak těžké najít pachatele. Mohli bychom začít u personálu, který přijali do dotyčných hotelů během posledních čtrnácti dnů.“

„Dobrej nápad,“ řekl Manning. „Bydlel někdo z toho seznamu tady?“

Viner zavrtěl hlavou. „Víme, že Rodriguez bydlel v hospodě U starého korábu. Mohli bychom začít tam. Znáš majitele. Billa Lumleyho, stejně dobře jako já. Určitě nám bude pomáhat, jak jen bude moct.“

Manning dopil zbytek kávy a zvedl se. „Mám lepší nápad. Jdi za Billem ty. Já zavolám do expediční kanceláře a poprosím je ještě o jednu kopii toho seznamu cestujících. Z toho se dozvím, kde ty další dva bydleli.“

Viner přikývl. „Takže se sejdeme U starého korábu. A co policie?“

Manning pokrčil rameny. „Joe se vrátí až pozdě odpoledne. Do ty doby by nám ptáček mohl ulítnout. A to bych byl docela nerad.“

„I já,“ řekl Viner.

Manning ho tam nechal samotného, sešel dolů po schodech a zahnul kolem nábřeží. Seth seděl na zdi u moře a mluvil se dvěma námořníky. Seskočil dolů a přešel prašnou cestu.

„Jedem dneska ven, Harry?“

Manning zakroutil hlavou. „Myslím, že ne.“

Připadal si, jako by byl hluboko pod vodou. Zdálo se mu, že se všechno vlní. Všechny zvuky byly tlumené a vzdálené. Dokonce i jeho hlas jako by patřil někomu cizímu. Opět měl pocit, že to všechno je jenom sen. Že se probudí a všechno bude jiné.

Vstoupil do expediční kanceláře. Byla chladná a temná. Černý úředník pil ledovou vodu ze sklenice, ale rychle ji položil a nasadil úřední výraz.

„Co pro vás mohu udělat, pane Manningu?“

„Rád bych se podíval na ten seznam cestujících,“ řekl Manning. „Ten, kterej jste ukázal seržantu Howardovi.“

Když se úředník začal probírat haldou papírů, otevřely se zadní dveře a vstoupil mladý černoch. V okamžiku, kdy si bral sako, našel druhý úředník to, co hledal.

„Tady to je, pane Manningu. To je ten seznam, co si okopíroval seržant Howard. Originál jsem samozřejmé nesepisoval já. To dělal tady Bill. On měl noční.“

Bill přišel blíž, podíval se na seznam a přikývl. „To je ono, pane Manningu. To je konečný seznam, který jsem udělal, když pan Walker odešel.“

„Konečnej seznam?“ zeptal se Manning. „Co to znamená?“

„No, někdy se lidi nedostaví k odletu,“ vysvětlil. „Když se to stane, vypustíme je z konečného seznamu.“

Manning pocítil v těle chlad. V tom jediném okamžiku mu všechno došlo. Naklonil se přes pult a opatrně se zeptal: „A včera v noci taky někdo neodletěl?“

Úředník přikývl. „Nějaký pan Garcia. Zamluvil si místenku kolem poledne, ale k odletu se nedostavil.“

„A co jeho zavazadlo?“

„To teda zůstalo v letadle. Říkal jsem mu, že ho sem musí přinést do sedmi. Pan Walker měl rád, když bylo letadlo brzy naložené.“

„Řekl jste o tom seržantu Howardovi?“

Úředník zakroutil hlavou. „Ještě jsem ho neviděl. Spal jsem. O té nehodě jsem se dozvěděl teprve před půl hodinou. Proto jsem taky přišel.“

Manning se pomalu otočil. Vedle něho stál Seth. „Ty víš, co to znamená?“

Seth rozvážně přikývl. „Že už je teďka z ostrova pryč, Harry. Možná bylo všechno dohodnutý předem.“

Manning pokýval hlavou. „Nevadí. Běž rychle do přístavu. Poptej se po lodi, která odplula včera večer. Pravděpodobně do Nassau. Nemělo by to bejt moc těžký. Já jdu za Vinerem. Potkáme se na lodi.“

Seth běžel pryč a Manning zahnul zpátky kolem nábřeží. Starý koráb byl několik stovek metrů dál, nedaleko mola. Když přicházel blíž, uviděl Vinera u hlavní brány.

Němec rozhodil ruce v neurčitém kontinentálním gestu. „Neměl jsem štěstí, Harry. Bill Lumley nepřijal od minulé sezóny žádnou novou sílu. Všichni jeho současní zaměstnanci jsou tady z ostrovů. Dělají pro něho už léta.“

„Já měl toho štěstí o trochu víc,“ řekl Manníng. „Vypustili někoho ze seznamu cestujících. Muže jménem Garcia. Docela určitě nepřišel k odletu, ale jeho zavazadlo se dostalo do letadla.“

„Myslíš, že je ještě tady?“

„Ani náhodou. Poslal jsem Setha podívat se po nábřeží, aby zkusil něco zjistit.“

V tom okamžiku zaslechli výkřik. Otočili se a uviděli Setha, jak k nim běží. Pot se mu lil po tváři, obrovský hrudník se namáhavě zvedal.

„Měls pravdu, Harry. Manny Johnson bral někoho do Nassau. Vypadá to na toho našeho chlápka. Seděl v baru u Floa včera večer kolem sedmý, když ten člověk přišel. Flo říkal, že se pohádali. Ten výlet byl dohodnutej dva dny předem, ale Manny ho chtěl zrušit kvůli počasí. Flo říká, že nakonec jel jenom proto, že mu Garcia slíbil dalších dvacet babek.“

Manning ho poplácal po rameni. „Pašák. Jdi a odvaž loď. Padáme tady odtud. A hezky rychle.“

Seth běžel podél mola a Manning řekl Vinerovi: „Můžeš to zkusit ještě v těch dvou druhých hotelech, kdybychom se honili zbytečně, ale myslím, že ne.“

Vydal se za Sethem a Němec za ním ještě zostra zavolal: „Dávej pozor, Harry. Tyhle lidi jdou natvrdo.“

Manning se otočil. Usmál se – pomalu a nebezpečně, jako když doutná pojistka. „V to pevně doufám.“

Běžel podél mola, seskočil na palubu a vešel do kabiny, když Seth vytahoval kotvu. Spustil motory, a když Grácie nabrala rychlost, zatočil s ní z přístavu na moře.