Jack Higgins
překlad: Milan Hausner

PŘÍPITEK SE SATANÁŠEM
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LAKE DISTRICT

1995

 

PATNÁCTÁ

Kathleen se vynořila z mlhy a zamířila rovnou k přístavišti vedle mola. Nenamáhala se ani člun vázat. Nechala člun osudu, přeběhla nábřeží a vkročila na dvorek Loajalisty a hned začala zuřivě lomcovat dveřmi od Barryho dodávky. Byly zamčené. Na chvilku se zastavila a usilovně přemýšlela. Musela se odtud za každou cenu dostat.

Přešla znovu dvorek k bočnímu vchodu a vešla do kuchyně.

Kevin seděl u stolku a popíjel čaj. Četl včerejší noviny. Překvapeně se na ni podíval. „Co tady děláte?“

„Klíče od Barryho dodávky! Kde jsou?“

„Na polici, tamhle.“

Vzala si je a strčila do kapsy. „Potřebuji svou kabelku. Je v mém pokoji. Jdu si pro ni a pak vypadnu.“ Stringer naprosto nic nechápal. Pocítil záchvěv strachu. Personál se objeví až za pár hodin a on tu byl sám. Musel se nebezpečí postavit.

Scházela ze schodů. Shodila gumák, který nosila na lodi. Vzala si svůj dlouhý pršiplášť a starý obnošený baret. Přes levé rameno si přehodila kabelku.

„Kde leží Ladytown?“

„Za Newcastlem v zálivu Dundrum. Pobřežní silnice ale stejně nikam jinam nevede.“

„Jak je to daleko?“

„Třicet kilometrů.“

„Výborně, tak já jedu.“ Kathleen už nemluvila s americkým přízvukem. Hrubý irský akcent belfastského pobřeží, kterým mluvila před deseti lety, se vrátil.

Stringer vstal a postavil se jí do cesty. „K čertu, co se tady děje? Kde je Jack?“

„Mrtev. Martin ho zastřelil. Martin Keogh. Sollaza taky zabil. A toho rabijáta taky. Je pořád na lodi s tou ženskou. Zamknula jsem je v kabině a odplula na člunu.“ Mluvila monotónně a bezvýrazně. Stringer pocítil jakési uvolnění.

„Žádnej Keogh, ale Dillon. Holka, copak jsi ztratila rozum? Ne, všechny tři dostat nemohl.“

„Ale jo. No, stejně odtud vypadnu.“

„Nikam nejedeš!“

Položil jí ruce na ramena.

Z očí jí vyšlehly blesky. Zbrunátněla. „Nešahej na mě, Taigu, ty hajzle!“ Vytrhla browning z pravé kapsy, přiložila ústí hlavně k jeho boku a vypálila.

Kevin zachrčel a zavrávoral. „Sakra, cos to udělala?“

Vystřelila ještě jednou. Padl na stůl a svezl se na podlahu. „Další parchant z cesty,“ řekla tiše. „Až budu mít, co chci, půjdete tam všichni.“ Strčila pistoli do kapsy a vyšla ven.

Zanedlouho již dodávka vyjížděla z opuštěné hospody.

 

Dillon navedl Avenger k molu. Zatímco vypínal motory, Hannah se rvala s poutacími lany. Dillon vyšel na palubu a pomohl jí loď uvázat.

„Hmm. Musíme si pospíšit.“

Vzal Hannah za ruku a přeběhli k zadní brance do hospůdky. Už zase lilo jako z konve. Hannah nakoukla do kuchyně oknem.

„Nikdo tam není,“ pokrčila rameny. „Dodávka je ale pryč.“

„Dobře, jdeme,“ rozhodl okamžitě Dillon a vytáhl walthera.

Když vešli dovnitř, hned ucítili pach střelného prachu a našli Stringerovo tělo. Hannah k mrtvému poklekla a snažila se nahmatat pulz. Podívala se na Dillona a zavrtěla hlavou.

„Má to za sebou.“ Vstala. „Slečna Ryanová nebere vězně. Kam asi jela?“

„Je to jasné jako facka. Svého strýce předávkovala. Myslela si, že to bude dobrá záminka, aby je tolik nehlídali. Hledali možnost útěku, moje milá. Její plán se zhroutil a Michaela, de facto, zabila. Obviňuje sebe sama. Půjde dál v jeho stopách. Po svém a mnohem tvrději než on. Nemá už v životě co ztratit,“ shrnoval Dillon.

„Takže jela do Lake District?“

„Kam jinam? Jak se tam ale dostaneme my a včas?“

„Poletíme do Manchesteru a tam si najmeme nějaké auto.“

„Ne, nejspíš si tady někde najmeme i letadlo. Od druhé světové války tady provozují leteckou taxislužbu. Stačí se podívat do Pooleyho Leteckého průvodce.“

„To je pravda,“ přikývla Hannah. „Pak ta její zvláštní poznámka… Všechno teď čeká jen na mě…“

„Teď z téhle kocábky vypadnu a dojdu si pro to…,“ doplnil Dillon.

„Seane, ta holka ztratila zdravý rozum, je šílená! Uvědomuješ si to. Je těžce nemocná a bohužel nebezpečná. Všiml sis, že se jí vrátil i zdejší hrubozrnný přízvuk?“

„Hmm. Mluvila jako ve svých šestnácti. Belfast z ní přímo vyvěral. Vrátila se do temných uliček před deseti lety. Vrátila se domů, Hannah, se vším, co to znamená. Zbytečná slova ale nemají cenu. Z kanceláře zavoláme Fergusona.“

Ferguson ve svém bytě na Cavendish Square sotva mžoural, když ho Hannah probudila. Posadil se na posteli a poslouchal.

„Dejte mi vaše telefonní číslo,“ řekl nakonec. Načmáral si ho na kousek papíru. „Zavolám zpátky. Tak za čtvrt hodiny.“ Zavěsil, aby hned vyťukal svou kancelář na ministerstvu. Když se ozval operátor, požádal ho, aby ho spojil s letovými informacemi.

 

Hannah čekala u telefonu. Když Ferguson zavolal, okamžitě ho vzala. „Generále?“

„Kousek od vás leží námořní letecká základna záchranné služby. Je to v Crossgaru, asi patnáct kilometrů od vás. Už na vás čekají. Helikoptéra Sea King vás odveze na základnu ve Whitefiru. Leží v Lake District, blízko St. Bees.“

„Co dál, pane?“

„Na mě taky čekají. Na letecké základně Farley. Budu tam asi za půl hodinu. Ministerské letadlo je připraveno ke startu. Dostaneme se do Whitfireu za třičtvrtě hodiny. Budeme tam mít připravený vrtulník a do Bláznovy díry je to jen kousek.“

„Už se na vás těším, pane.“

„Nebuďte sentimentální, inspektorko,“ zavrčel Ferguson. „Radši sebou mrskněte!“ Zavěsil.

„Kampak teď?“ zavtipkoval Dillon.

Rychle mu to vyložila. „Co se Stringerem?“ zeptala se nakonec.

„Personál se o něj postará. Ferguson se pak spojí s RUC. Holka moje milá, musíme sebou vážně mrsknout.“ Otevřel dveře a vyšli ven.

 

Kathleen Ryanová se dostala do Ladytownu bez větších těžkostí. Na náměstí v centru zastavila a oslovila starou ženu věnčící pudla.

„Nevíte náhodou, kde je tu letiště?“

„Ale vím, děvčátko. Vede ho Tony McGuire, viďte?“

„Jak se tam dostanu?“

„Hned vám to vysvětlím.“

Kathleen se dozvěděla všechno potřebné.

 

Letiště rozhodně neprosperovalo, působilo smutně a neudržovaně. Nápis nad vjezdem hlásal McGuirova Letecká taxislužba, byl však notně vybledlý.

Přistávací dráha byla poseta dírami. Rozhodně se tady už dlouho pravidelně nelátalo. Než Kathleen dojela k administrativní budově, byla pořádně vytřesená. Měla před sebou letovou věž, dva hangáry, ale žádné letadlo.

Zaparkovala před jakousi barabiznou připomínající stavby z druhé světové války. Dveře se otevřely a ven vyšel malý šlachovitý stařík v džínsech a kožené letecké bundě. Jeho šedé vlasy byly pečlivě učesány a bylo zřejmé, že si dává na sobě záležet.

„Mohu vám nějak pomoct?“

„Vy jste asi Tony McGuire?“

„A vy jste kdo?“

„Neteř Michaela Ryana, Kathleen.“

„Už jsem o Michaelovi neslyšel celé roky. Měl jsem dojem, že zemřel.“

„Žije a daří se mu dobře. Čeká na mě v Lake District. Prosil mne, abych za ním hned přijela a doporučil mi vás jako nejrychlejší možnost transportu.“

„Vážně?“

„Ano, a navíc pořád vzpomínal na vaše dávné kousky.“

Zůstal na ni podezřívavě koukat, na tváři se mu objevil mráček, ale nakonec přece jen řekl: „Pojďte radši dovnitř.“

Uvnitř místnosti stála kamna, roury rostly až do stropu, polní lůžko v rohu místnosti, stůl s mapami a kancelářský stůl zavalený papíry. McGuire si zapálil cigaretu.

„Tak co vlastně po mně chcete?“

„Malý výlet do Lake District.“

„A kdy chcete odstartovat?“

„Hned.“

Zůstal na ni zaskočeně zírat. „Tak to bude malér.“

„Máte tady snad nějaké letadlo, ne?“

Zaváhal, ale pak přikývl. „Zrovna teď jen jedno. Banka si se mnou nerozumí, a tak mi sebrala můj nejlepší letoun Conquest. Byl jsem jim dost dlužen. Zbyla mi Cessna 310.“

„Takže poletíme?“

„Já bych vám ji ale nejdřív radši ukázal.“

Vyšli ven, přeběhli dráhu a zamířili k prvnímu hangáru. Tony odsunul prorezlá vrata. Uvnitř stálo malé dvoumotorové letadlo.

„Za jak dlouho jsme v Lake District?“

„Tak za hodinu.“

„Výborně. Beru.“

„Počkejte,“ spražil její nadšení. „Nejdřív musím natankovat a udělat to ručně. Nějaký čas to zabere.“ Otočil se a podíval se na oblohu. „Počasí mi taky moc nevoní. Radši bych počkal, až se trochu vyjasní.“ Podíval se jí do očí. „A pak taky potřebuju vědět, kam poletíme. Přesně.“

„Co nejblíže Marsh End. Ta díra leží jižně od Ravenglass.“

„Tak jo. Počkejte v kanceláři. Já se podívám do papírů. V Pooleyho průvodci najdu i tu nejmenší díru, kde se dá v Anglii přistát.“

Rychle listoval knihou a nakonec se zahleděl na jednu informaci. „Laldale, tam jsem už jednou byl. V druhé světové ho RAF používala jako nouzové letiště. Jednou jsem tam přistával… to bylo, počkejte, jo, před čtrnácti lety. Je tam kus vysekané trávy a polorozpadlé hangáry.“

„Tak letíme?“

„No, nejdřív ale budeme muset mezipřistát na nějakém letišti, kde vyřídíme pasové formality.“

„Tři tácy,“ vybuchla. „Pak poletíme rovnou.“

Zvedla falešné dno kabelky a vytáhla balík bankovek. McGuirovi vyschlo v hrdle. Bylo to rozhodně víc než tři tácy. Polkl, ale snažil se vrátit do reality.

„Je v tom politika? Vím dobře, kam váš strýček a jeho lidi patří. Nechci žádný malér. Vždyť to musíte vědět. Staré dny jsou v nenávratnu.“

„Pět táců,“ navrhla a podávala mu peníze. „Jak dlouho to bude trvat?“

„Hodinu,“ sotva zachraptěl.

„Hodinu tam a hodinu zpátky. Pět tisíc je sakramentsky dobrá výplata. Rozmyslím si to, jestli nepůjdete hned tankovat.“ Sedla si ke stolku a vyndávala balíčky bankovek. Začala peníze odpočítávat. McGuire jen zíral a nemohl popadnout dech. Olizoval si rty.

„O. K., je to na vás. Jdu natankovat.“

Málem si zlomil nohu na výmolech, jak se hnal. Vklouzl do hangáru. Před očima měl jen jediné. Představa obrovského balíku peněz, které na něj čekaly v Kathleenině kabelce, mu připadala přinejmenším lákavá.

 

V tu dobu vrtulník Sea King přistával na pohotovostní základně ve Whitefiru. Už v okamžiku, kdy se rotory zastavily a Hannah s Dillonem vylézali ven, zajížděl vedle vrtulníku velký rangerover. Muž za volantem se okamžitě hlásil.

„Poručík Murray. Vy jste určitě od Fergusona?“

„Ano, jsme,“ přikývla Hannah.

„Bude tady asi za deset minut. Pojďme do důstojnické kantýny a dáme si tam kávu.“ Nastoupili do vozu a odjeli.

 

Když se Tony vrátil do kanceláře, Kathleen seděla u kamen.

„Je vám dobře?“ zeptal se.

Přikývla.. „Vašich pět tisícovek je na stole.“ Sebral peníze, v každé ruce měl jeden balíček.

„Klidně si je spočítejte,“ odsekla.

„Proč bych, k čertu, měl, důvěřuji vám.“ Došel k starodávnému sejfu ve zdi, otevřel ho a peníze do něj uložil.

„Můžeme?“

„Proč ne!?“

Když přecházeli k letadlu, ustaraně se na něj podívala. „Zvládneme přelet bez toho, že by nás někdo viděl?“

„Ale jistě,“ přikývl McGuire. „Tam nahoře je mnohem víc neomezeného prostoru, než si laik myslí. Když se přiblížím k pobřeží Lake District ve výšce okolo 200 metrů, tak mě na radaru vidět nemohou.“ Vešli do hangáru, Kathleen se vytáhla na křídlo a sedla si na místo vedle pilota. McGuire zaujal pozici a zabouchl dvířka. Nastartoval první motor, pak hned druhý.

„O. K.?“

Přikývla.

Vyjel na ranvej. Letoun poskakoval na výmolech, když se natáčel proti větru pro vlastní start. Následoval krátký prostoj, ale pak se cessna rozeběhla jako sprinter. Postupně nabírala na síle, než se vznesla do mlžného oparu a padajícího deště.

 

V důstojnické kantýně ve Whitefiru seděl Dillon s Hannah nad šálkem čaje. Poručík Murray už přiváděl generála Fergusona.

„Tak už jste tady,“ ušklíbl se Dillon. „To jsem rád.“

Ferguson ho obdařil tím nejmilejším úsměvem. „Rád bych si promluvil se svými lidmi, poručíku. Deset minut? Ať je Sea King připraven. Přistaneme na označeném místě na mapě.“

„Jistě, pane generále.“

 

Murray zasalutoval a odběhl. Ferguson se zálibně podíval na šálek čaje před inspektorkou. „Ten čaj ale voní,“ rozzářil se. „Dal bych si taky.“

„Samozřejmě, pane.“

Hannah našla čistý šálek a nalila mu. „Dillone, předpokládám, že jste si užil trochu zábavy.“

„Hmm, bylo to ale přece jen trošku komplikované. Připouštím.“

Ferguson si vzal od Hannah šálek. „Vaše skóre se nikdy nezmění. Aspoň tři kousky, co? Barry, Sollazo, Mori. Dillone, neustále mi připomínáte jednoho krejčíka z pohádek bratří Grimmů. Dokázal zabít tři mouchy jednou ranou. Ale jedině v případě, když mu seděly na chlebu s marmeládou.“

„Kriste, generále, už jsem vás zase zklamal?“

„Dillone, tak dost. Co je s tou dívkou?“

„Zešílela,“ řekla tiše Hannah. „Je úplně jedno, co se jí dělo v hlavě předtím, i když nikdy nemohla být mentálně úplně v pořádku. Smrt strýce ale obrátila její svět vzhůru nohama.“

„Takže si myslíte, že míří do Bláznovy díry?“

„Nemá jinou možnost.“

„Tak dobře,“ usmál se generál. „To ale ještě neznamená, že byste se neměl uklidnit.“ Postavil šálek na stůl. „Tak se tam holt pojedeme podívat i my.“

Mary Powerová krmila kuřata na zápraží. Černobílý ovčák pobíhal kolem ní. Schylovalo se k večeru, první znaky soumraku se rozlévaly na obloze nad horizontem. Nasypala poslední misku a zamířila za Bennym. Seděl ve stodole a čistil hlavně brokovnice.

„Tady jsi. Zkontroloval jsi ovce na severní louce?“

Horlivě přikývl. „Sehnal jsem je dolů,“ říkal pomalu. „Jsou ve výběhu.“

„Benny, jsi prima kluk.“

Obr vzal z krabičky dva náboje a vložil je do komor. Pak pušku zaklapl. Chvilku dokonce na Mary mířil. Pohladila ho po hlavě a lehce obě hlavně sklonila.

„Už jsem ti to říkala mockrát. Nikdy na nikoho nemiř. Pušky jsou špatné.“

„Ale co když zase přijde liška,“ vykoktal. „Minule dostala dvanáct kuřat.“

„Tak dobře,“ usmála se Mary. „Liška je tvoje, ale nezastřel, prosím, mě. Pojď si dát svačinu. Upekla jsem koláč a voda se už vaří.“ Položil brokovnici na stůl a šel poslušně za ní.

 

Cessna 310 se začala blížit k pobřeží ve výšce kolem sta metrů. Letoun těsně před přistáním dokončil pravý obrat a pak se už jeho kola dotkla přistávací dráhy v Laldale. Letadlo dorolovalo na její začátek. McGuire vypnul motory. Kathleen vzala za kliku dveří.

„Udělám to,“ řekl nezvykle mile. „Vy první.“

Vystoupila na křídlo a po malém žebříku sestoupila na zem. McGuire lezl za ní. Neustále mrholilo, ale přesto se v mlžném oparu daly rozpoznat obrysy hor.

„Víte vůbec, kam máte namířeno?“ zeptal se.

„Jistě. Dojdu tam pěšky.“

„Určitě vám je dobře?“ zeptal se znova.

„Je to jen pár kilometrů.“

„Jen mě napadlo, jestli bych se neměl postarat o vaše úspory,“ prohodil. „Cesty jsou zrádné.“ Strhl jí kabelku z ramene.

Stál vedle letounu a přehraboval se v kabelce. Na jejím dně našel zbytek peněz. „Ježíši Kriste! Takový balík!“

„Hajzle!“ zařvala Kathleen. „Všichni jste stejní hajzlové!“ Vytáhla browning a z bezprostřední blízkosti ho střelila dvakrát do srdce.

Zhroutil se na křídlo a pak sklouzl na zem. Sebrala kabelku, narovnala si popruh a vyšla za svým cílem.

 

Benny stohoval seno na půdě stodoly. Mary stála dole. „Benny, dušené je hotovo. Chceš knedlíky?“ Benny jako vždycky zase horlivě přikývl. „Moc rád.“

Najednou vzduch před stodolou začal prudce vířit a všude se rozléhal hrozivý rachot. Mary se poplašeně otočila a vyběhla na dvůr. Benny hned za ní.

Jen pár metrů za farmou přistával na velké louce vrtulník Sea King. Než se listy rotoru zastavily, jeho pasažéři již mířili přímo k domku.

Dillon běžel vpředu. Mary ho hned poznala. „Martine? Martine Keoghu, jste to přece vy?“

„Jsem to já, Mary. Je už tady Kathleen? Kathleen Ryanová?“

Vypadala zmateně. „Ne, co by tady hledala?“

Dillon se obrátil směrem k Fergusonovi a zavrtěl hlavou.

Generál zůstal u vrtulníku. Obrátil se pak k pilotovi a něco mu vykládal. Sea King se vznesl k obloze a zmizel za skálou.

Ferguson s nataženou rukou kráčel k Mary Powerové. Benny jí stál po boku před vchodem do stodoly.

„Kdo jste?“ zeptala se vystrašeně. „Co se děje?“

„Generál Charles Ferguson, paní Powerová. Je ten náklaďák pořád ve stodole?“ Zbledla. „Jaký náklaďák?“ zašeptala. „Ano, pořád tam je,“ dodala však vzápětí pokojně.

Benny si už ale bral slovo. „Ano, je tam… Benny ho celou dobu hlídal. Strýček Michael si pro něj přijde a bude mít radost, že je tam. Benny ukáže.“ Blonďatý obr zmizel ve stodole.

 

Už zase přišla průtrž mračen a lilo jako z konve. Kathleen Ryanová se ploužila po eskdaleské silnici. V pršiplášti a baretu vzbuzovala dojem opuštěného a osamoceného člověka v nouzi. Ruce měla zastrčené hluboko v kapsách. Došla k brance s nápisem Bláznova díra. Zastavila se. Na tváři se jí rozlil úsměv. Zamířila k farmě.

Stmívalo se příliš rychle. V domě se nesvítilo. Zastavila se a vzpomínala na události před deseti lety. Myslela na strýčka i Martina. Přiložila si ruku před tvář a rozběhla se. Teď nebo nikdy! Pak zahlédla záblesk světla ze stodoly.

 

Mary s Bennym seděli u stolku s postroji a Benny narovnával a leštil koňské sedlo. Mary se na něj spokojeně dívala. Ozvalo se zapraskání vrat a průvan lehce pohodil s několika stébly slámy. Mary se pootočila. Kathleen stála ve vratech.

„Kathleen Ryanová, ty ses vrátila?“

„Musela jsem,“ řekla tvrdě Kathleen, „bylo to tak naplánováno. Je ten transportér pořád na svém místě?“

„Samozřejmě, byl tam celou dobu. Strýček Michael si nakonec všechno rozmyslel. Požádal Bennyho, aby s vozem jen vyjel. Sám přijel s tím druhým a náklaďáky vyměnil.“

„Já vím, strýček mi to řekl. Obával se zákeřnosti posádky Irish Rose. Chtěli nám naše zlato sebrat. Taky měl strach z Armádního výboru v Ulsteru. Motal se tam jakýsi Reid.“ Kathleen si povzdechla. Vypadala velmi vysíleně. „Mohl strýčkovi šeredně zatopit. Mohu se jít na náš transportér podívat?“

„Benny ukáže!“ ozvalo se nadšeně. Blonďák vyskočil a hnal se dozadu do stodoly.

Odhazoval balíky sena, jako by to bylo pápeří. Pak odsunul falešnou stěnu.

Došla k vozu, odsunula závoru na zadních dveřích a nahlédla dovnitř. Bylo tam. Zlato zůstalo celých deset let na svém místě.

„Slečna Ryanová, nemýlím-li se?“ řekl Charles Ferguson klidně.

Otočila se a zaskočeně zírala na generála, Seana i Hannah. Z jejích očí už nevyzařovalo nic. Ztratila svou tvář. Něco se v ní zlomilo.

„Martine, vážně jsi to ty?“

„Jsem to já, Kate. Jako vždycky.“

„Přijela jsem si pro naše zlato, co strýček Michael chtěl pro svou věc. Porazíme IRA jejich vlastními zbraněmi.“

„Kate, bohužel už všechno skončilo,“ řekl Sean trpělivě. „Všude panuje mír. Musíme mu pomáhat a dát mu šanci.“

„Mír?!“ zamračila se. Zatvářila se tak, jako by vůbec nevěděla, co tohle slovo znamená. Z očí jí vyšlehly blesky. „Mír s Taigy?“ vykřikla.

Připomínala anděla pomsty. Její ruka sjela prudce do kapsy pršipláště. Browning držela nejistě v dlani. „Martine, pamatuješ se. Tenkrát jsi mě před nimi zachránil.“

„Nezapomněl jsem.“

„Jenže jsi tam nebyl dávno předtím,“ řekla ztěžka. „Bylo mi tenkrát patnáct a oni byli čtyři.“ Kathleen teď připomínala doutnající sopku. „Půjdou do pekel za to, co mi udělali! Strýček Michael tenkrát dostal všechny čtyři. Zabil je, jednoho po druhém.“ Ruka s pistolí se zachvěla. „Musíme zase zvednout hlavu a bojovat! Musíme se postavit těm katolickým sviním!“ Až v tento okamžik si Dillon uvědomil všechny souvislosti. Kathleen Ryanová ztratila veškerou soudnost. Její pronikavou inteligenci nahradila zášť a zloba. Kathleen Ryanová už patřila k těm, jež neposlouchá vlastní mysl.

Dříve než ale mohl cokoli udělat, zamotal se do celé situace Benny. Kymácel se a divně se usmíval. Mával rukama.

„Kathleen, ne! Pušky špatně! Nemířit na nikoho, Mary říkala!“ Benny nedokázal mluvit plynně.

Položil Kathleen ruce na ramena. „Benny, běž pryč!“ vyjekla.

Její prst mimovolně sjel po spoušti. Ozval se výstřel.

Benny zasténal a překotil se.

„Ne!“

Zoufalý výkřik Mary Powerové prořízl zrádné ticho. Čistě instinktivně vzala brokovnici ze stolu, natáhla kohoutek a vystřelila z obou hlavní.

Kathleen byla silou výstřelů odmrštěna dozadu na balíky sena. Browning jí vypadl z rukou. Během vteřiny Dillon už vedle ní klečel.

Kathleen ho vzala za ruku. „Martine, jsi to vážně ty?“ Její tělo sebou naposledy trhlo. Nehýbala se.

Hannah se k Dillonovi sklonila. Sean ještě ani nedokázal pustit Kathleeninu dlaň.

„Je mrtvá, Seane.“

„Hmm, taky jsem si všiml.“

Benny k všeobecnému překvapení stál na nohou a rukou si držel bok, z kterého crčela krev. Už se pomalu dostával z šoku, i když se pochopitelně ještě plně nevzpamatoval. Hannah už stála vedle něho a prohlížela mu ránu.

„Je to čistý průstřel,“ řekla s výraznou úlevou. „Není to smrtelné zranění, přežije to.“ Ferguson jemně Mary Powerové sebral brokovnici.

„Bože, co jsem to udělala?“ bědovala.

„Není to vůbec vaše vina, madam,“ řekl generál rozhodně. „Dosvědčíme, že jste jednala v sebeobraně. Nemáte se čeho obávat. Sám osobně se o všechno postarám.“

„Šéfinspektorko, budu vám povděčen, když paní Powerovou odvedete dovnitř,“ přikázal. „Postarejte se i o Bennyho. A snažte se.“ Hannah vzala Mary kolem ramen. Volnou rukou podpírala i Bennyho.

Dillon pořád stál nad Kathleen Ryanovou. „Ty malá hloupá potvoro, proč to všechno? Já to, vážně, věděl. No, fakt, jsem to věděl. Nebylo v tom jen to zlato. K sakru!“

„Sea King se měl vrátit za hodinu,“ připomněl mu generál Ferguson realitu. Mluvil velmi tiše a decentně. „Vrtulník tu bude co nevidět. Je vám dobře, Dillone?“

„Generále, co si o mně myslíte?“ zapálil si Dillon cigaretu. „Je mi samozřejmě skvěle. Prožili jsme přece další skvělej den. Není-liž pravda?“

Sean Dillon se ke generálovi obrátil zády a bez dalšího zmizel v dešti.