Bohumil Hrabal

PERLIČKA NA DNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Večerní kurs

Už chvíli jsem stál na opuštěném rohu Valentinské a Veleslavínovy. Pak z Mariánského náměstí zahnul motocykl a stočil to ke mně. Byla to ta dvěstěpadesátka jawa se dvěma řídítky. Ze zadního sedadla lehce se svezl instruktor a hned zkřehlými prsty vytáhl cigaretu. Než si zapálil, díval se chvilku vyčítavě na svého žáka, který pořád seděl na té mašině a kramflekem se snažil dát tam neutrál.

„Ještě to tam nemáte! Ještě ne, ani teď ne!“ brblal instruktor a cigareta se mu pohybovala v ústech. „No, dneska jste mi toho moc neukázal. Na těch křižovatkách, to je hrozný! A zhasněte světla! A hned mi řekněte, jaký máme pravidla křižovatek?“

„Jo, pane Fořtík,“ řekl mladík a hladil si vlasy ostříhané a la amnestie, „já jsem z lednovýho kursu a dneska už máme září. Já mám nějak zablokovanou hlavu. Mám to v sobě, ale říct to nedovedu.“

„Ale budete dělat zkoušky. To to pak musí letět. Tak se to ksakru naučím. Odpoledne přijdete ze šichty, tedy si vezmete instrukce a naučíte se to, ne?“

„No jo, ale když já přijdu, tak spím.“

„Tak se vyspíte, vyhajáte, ale jednou se přeci probudíte! A pak si vezmete předpisy, sakra, je toho pár stránek! Co děláte, když se vzbudíte?“

„Čtu… a teď mám prima věc. Jmenuje se to Zhovadilý doktor Quartz a sličná Zanona. To vám je žužo čtení, jestli chcete, tak vám to přinesu…?“

„Nechte toho, hele, nechte, mám dobrou náladu. Tak si přečtěte sličnou Zanonu, ale co večír…?“

„Jo, to teprv nejde. Pane Fořtík, já vám mám holku, to vám je sajtna! Taková shora nadupaná mašina, nic těžkýho, shora štajrovaný ventily a pěknou vačku, vačkovou hřídel. Kluci jsou po ní celí tredéé, když spolu přijedeme na mý kejvačce na Sázavu…, vlastně.“

„Tak vy už jezdíte a ještě nemáte zkoušky? No těbuch.“

„Tak co mám, pane Fořtík, dělat? Od ledna už chodím do kursu a novou kejvačku mám v kůlně. Ještě do července jsem to vydržel. To aspoň v neděli, když doma nikdo nebyl, sundal jsem to veliký zrcadlo z pokoje, dal ho na dvůr, oblíkl jsem si přesný roucho a tím motocyklem jsem pořád najížděl do zrcadla a koukal jsem se, jak mi to sluší, a tak dlouho jsem na sebe číhal do zrcadla, až jsem se neudržel a vyjel jsem si ven. A řeknu vám, že jsem to hned kalil a kdejakýmu vozidlu jsem dával šluka.“

„Dost, dost, neunavujte se a mě taky. Nehledě že jste si mohl mašinu zadřít. Ale tak si přijdete z randíčka, doma je hezky ticho, tak si vezmu ty předpisy. Co byste jinýho dělal tak pozdě večír?“

„A to já teprve okřívám, to teprve jsem čiloun. Poslouchám Mjunik a Luxemburk, poslouchám, jak černoši řádějí…, elektrický bandžo, elektrická kytara, trubka, basa a klavír jen jako šlágverk! Pojďte jednou večer k nám! Bing Crosby a Grace Kellyová, Černý slavík Eartha Kittová a Louis Armstrong řečený Satchmo zpívají, až vám to drásá srdce!“

„Dost, dokouřil jsem, dost! Jednou snad si s vámi vyjedu na Sázavu, možná si k vám zajedu poslechnout dobrý džez, ale teďka jsem pořád váš učitel. Tak v sobotu si dáme ty dvě hodiny naposled. (...)

(......)