Bohumil Hrabal

MORYTATY A LEGENDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Morytát
o zavraždění Anežky Hrůzové

Tak tedy, pane Pěšáku, se stalo po vašem. Patříme už jeden k druhému jako zavražděná Anežka Hrůzová k údajnému vrahovi Hilsnerovi. Dokonce jsme se spolu spřátelili, a kdybyste neexistoval, musel bych si Vás vymyslet, protože jsme spolu sehráli partičky hazardní hry jednadvacet, jak se lidově říká též voko, ale ne tak, jak se ta hra hrává, to jest hráči si ponechávají karty a gustýrují si je jen pro sebe, ale sehráli jsme ty čtyři dopisy tak, jak se to někdy hrává v mém milovaném kraji, že karty tak, jak se táhnou, rovnou se obracejí a pokládají na stůl, protože pořadí karet se už nedá měnit a změnit. Lze tedy tyhle naše partie voka sehrát i veřejně, na náměstí, na úhlech ulic. Začalo to tím, že jste mi poslal kopii dopisu, adresovaného Československému spisovateli, dopisu, ve kterém jste správně hned střílel sekané olovo, naostro. „Věc: Ostouzení a napadání občanské cti mého otce ve Vámi vydané knížce.“ A hned nato: „Váš člen, p. Bohumil Hrabal, který u Vás loni vydal knížku nazv. Taneční hodiny pro pokročilé, napadl v ní surovým způsobem památku mého zemřelého otce. Učinil tak na str. 64, kde o mém otci, který byl jediným korunním svědkem před dvěma porotami v záležitosti polenských vražd, mluví jako o pitomci a zesměšňuje ho, že prý ‚v jedné ruce držel bicykl a druhou močil‘ atd. Tento způsob ostouzení poctivého dělníka, který až do své smrti byl bezúhonný a požíval ve svém bydlišti a v nejširším okolí veliké úcty a vážnosti už proto, že ve zmíněném procesu se nedal zastrašit ničím, ač mu bylo všemožně vyhrožováno (byl učiněn pokus zbavit ho zraku a dokonce místo něho byl ‚omylem zavražděn jiný‘, jemu podobný dělník), ani se nenechal podplatit na tehdejší dobu velikými obnosy, jen aby své svědectví odvolal. Také rodina zavražděné Anežky Hrůzové je v této fantastické knížce hrubě urážena, zejména naprosto lživým a vymyšleným tvrzením, že bratr Anežčin Jan, který zemřel ve Ždírci jako řádný občan, na smrtelné posteli prý doznal, že on sám ji zavraždil, a to pro peníze!!! Byli jsme, já i pozůstalí po Janu Hrůzovi, upozorněni čtenáři z Lidové knihovny na zmíněnou Hrabalovu knížku a vyhrazujeme si právo soudné zakročit podle Občanského zákoníku z 26. 2. 1964 paragrafů: 11, 15 a 16 – nebude-li nám dána veřejná satisfakce a písemné ujištění, že v event. dalším vydání, popříp. překladech oné knížky budou tyto infámní výmysly vypuštěny, zjednáme si právo jinde.“

Tento dopis jsem, pane Pešáku, dostal od Vás zrovna v době, kdy i ostatní čtenáři mi přicházeli nikoliv dopisem, ale osobně do baráku, tloukli mi na okno, až jsem zděšeně vyskakoval od psacího stroje, a přicházeli mi hlásit, že voda u nich neteče, že popelnice, ač plné, nejsou odváženy, dívali se na mne přísně, protože já jsem spisovatel, a tedy určitě mám styky s vyššími místy, nadstavbou. Přicházeli mí čtenáři, kteří když pršelo, přicházeli mi navečír říct, že venku lije, když bylo horko, přicházeli mi hlásit, že venku je hic, že tedy oni (...)

(......)