Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Loptička do hry

Pane Hrabal, prokousal jste se dobrovolně svými tak rozdílnými povoláními?

Záleží na tom? Myslím, že jedině důležité je to, zda se naučíte nebo nenaučíte plavat. Ne jestli vás do vody strčili, nebo jste do ní skočil sám. Na to Kladno jsem se dostal tak, že ve čtyřicátém devátém se likvidovala firma Harry Karel Klofanda, drogisticko-galanterní zboží, firma, kterou jsem zastupoval jako agent, a když se ta firma změnila na národní podnik Zdar, tak v rámci organizovaného náboru na Kladno přemlouvali jednoho mládence, aby tam jel, ale on se vytáčel, že má dítě, že je až z Olomouce, a tak já jsem si povídal, že dítě nemám a taky nejsem z Olomouce, tak jsem se přihlásil. Já už od dětství jsem pořád dělal něco nového a nejen dělal, ale třeba na tom Kladně a i jinde jsem zkoumal, jak na člověka, který vyrostl v poměrně příznivějších podmínkách, působí prostředí ne zrovna nejpříznivější. Šel jsem do toho jako do romantického dobrodružství a přišel jsem na ohromnou věc, že všichni lidé mají společného jmenovatele. A tak dneska vím, že jsem tak trošku nebo ani o trošku víc než ten člověk, co jede se mnou tramvají, jako ten otcovrah ze Spiše, jako ten zavražděný otec, že každý člověk jsem já.

Ale žijete rád, co?

Pro mě je život velikou slavností, která je mi darovaná.

Nepřipomíná slavnost pohřební?

I v tom případě zůstává život slavností. Ono se to NE často hlásí, někdy až jako negace života, ale já nakonec vždycky životu přitakám. Asi je přirozenější vidět v ementálu sýr a ne jen ty díry. Ano. To je člověku přirozenější a vlastnější.

Přehodíme výhybku: máte literární lásky?

Babela, Kafku, Haška a samozřejmě Ladislava Klímu, který prožíval všechno přes sebe, o desetiletí předběhl Becketta a ve svý době byl pro některé mladé lidi jediným živým člověkem.

Cítíte se angažovaným občanem a spisovatelem?

Občansky jsem bezmezně angažovaný už tím, že žiji, zatímco v literatuře jsem angažovaný tak nějak obráceně, řekl bych, že usiluji o to, abych angažoval čtenáře. Chci, aby moji prózu považovali za míček hozený do hry, aby čtenář viděl v každý tý perličce nedokončený případ a pocítil, že vcelku věci nejsou tak, jak se jeví, že život není jen tak jednoduchý.

Znáte Slovensko?

Bohužel, maloučko, ale velice dobře jsem poznal kuchařské umění pana Čániho z Tatranské Lomnice a v Bratislavě staré židovské město a propeler. Bývalé ghetto proto, že miluju rumoviště, a propelerem zase se třicetkrát vozím sem a tam, protože na jeho palubě máte pořád pocit, jako by na vás padala mlha.

Nač myslíte nejvíc z cest do zahraničí?

Tak poprvé jsem byl za hranicemi v třicátém šestém roce na bicyklu, to byla v Berlíně olympiáda, a navždy jsem si zapamatoval Jesse Owense. Dva roky potom mi v Helsinkách ve svém obchodě se sportovními potřebami ukázal Paavo Nurmi plakát s Jiřinou Štěpničkovou v úloze Maryši… a potom byl s cestováním dvacet let ámen, já jsem totiž od dětství sníval, že budu plavčíkem na (...)

(......)