Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hommage a la vérité

JE PRAVDA DENNÍ a pravda noční. Pravda nemocných a pravda zdravých. Pravda dětí a pravda dospělých. Pravda mužů a pravda žen. Pravda živých a pravda umírajících. Pravda milujících a pravda nenávidících. Pravda šťastných a pravda nešťastných… Je pravda dívek a pravda matek a pravda vdov a pravda rozvedených a pravda kněze a pravda selky a pravda hraběnky a pravda kočího a pravda švadleny a pravda uměleckého knihaře a pravda studenta, který zabil malého kluka a hodil do řeky, a pravda pětačtyřicetileté nemocné, nervózní, arogantní hospodyně, která svého chlebodárce považuje za zouvák, a pravda psa a pravda kavky a pravda lilie a pravda vody, prasete, Tomáše Bati, československých biskupů a Lacrimae Christi. Tolik Jakub Deml…

A je pravda obrazů Františka Ronovského, který ve Voršilské síni rozmístil plátna velkých rozměrů, obrazy jen a jen pro diváky, aniž by myslel na to, kdo ty melancholické plachty koupí, plátna, která svými rozměry by měla viset v obrazárnách, veřejných místnostech. Na těch obrazech je pravda lásky Františka Ronovského k velkým a naivním vypravěčům mistrům románské fresky, láska k raným umělcům trecenta, rinascimenta. František Ronovský na maličkou plochu plátna vsrknul nazpátek obsahy téměř všech těch velikých pláten, která naplňují síň, a tak tento obrázek je předznamenáním, které visí na začátku anebo na konci výstavy, podle toho, zda divák kráčí ve směru a proti směru hodinových ručiček…

A je tady cyklus Paříže, tři obrazy, které tvoří ten cyklus. A je tady pravda zbědovaných spících klošárdů a je tady pravda hippies, kouřících marihuanu a pijících alkohol, je tady pravda velkého plátna s ženskou tváří se smutnýma očima, je tady pravda Louise Ferdinanda Célina a postav jeho románu Smrt na úvěr, ale je též tady pravda umírajícího starého muže, kterému na jeho odchod na věčnost pomáhají dvě dívky hrající na kytaru a harfu. Umírající je obklopen září a majestátem smrti, jako by byl obklopen kruhem řvoucích varhan a v několika vteřinách bude duše starce vytažena na nebesa, z kterých mu podala neviditelnou ruku Panna Maria…

A je tady cyklus amsterodamský. A je tady pravda nevěstky za výkladní skříní a pravda její přítelkyně, je tady pravda mladého muže ležícího v krvi na zemi a je tady pravda člověka, který přikládá na krvavou hlavu bílý šátek, je tady pravda diváků toho neštěstí, ale nade vším kraluje pravda mladé ženy ve stříbrném svetříku, která se hroutí k nohám ležícího muže. Je tady pravda posledního patra větrného mlýna, kam mladý muž vystupuje po schodech, a je tady pravda dvojice odcházející někam jinam, ale nade vším je tady pravda mladé dívky, která svítí z obrazu a dívá se po úhlopříčně dopisu do nebe, tam, odkud přicházejí jen a jen radostná zvěstování. Z těch tří obrazů amsterodamských září dvě dívky jako to děvčátko ve žlutých šatečkách z Noční hlídky Rembrandta, z polotónu prostředí jásají postavy dívek v plné pastóznosti a František Ronovský štětcem říká svoji pravdu, že (...)

(......)