Bohumil Hrabal

DOMÁCÍ ÚKOLY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Ctitel pražského folkloru
a periferie

KAŽDÝ TÝDEN se nemohu dočkat až vyjde Dikobraz. Miluji obrázky a texty a shledávám, že v každém čísle jsou nejméně čtyři kreslené vtipy evropské úrovně, že ty ilustrované anekdoty mají nadtext i podtext, podivuji se kresbám Renčínovým a Nepraktovým, o kterém bych chtěl něco napsat a tak doprovodit slovem jeho výstavu. Miluji Nepraktovy kresby, protože miluji pražskou periferii, kde jsem žil a žiji více než třicet let, jsem zasažen skupinami mladých dívek, matek, mladých mužů, kterak jsou oblečeni podle výstřední módy, rád se dívám, s jakou pýchou a vkusem se Nepraktovi lidé postrojují, jak dovedou kombinovat a sladit ty nejnemožnější doplňky svých přesných rouch. A jsem rád jak se Nepraktovy figurky umějí předvádět, jak jsou hrdy na to, že se za nimi lidé otáčejí a závidí jim ty jejich dlouhé šály, ty fantastické čepice z kožišin a čapky a klobouky ušité ze starých džínsek, shledávám něco ohromujícího v tom, jak si dovedou natáhnout texasky tak, aby kráčely periferií jakoby nahé, trnu nad jejich vysokými botami a střevíci s vysokými kramflíčky, na kterých chodit je sportovní výkon. Souhlasím s nejnemožnějšími tvary kabelek a vůbec všech doplňků včetně kočárků, ve kterých jsou krásné děti zrovna tak krásně postrojené jako jejich mladé matky. Jsem rád, že tito lidé udržují pražský folklor, že jsou skutečnou ozdobou Prahy. A Neprakta svými kresbami expresivně zveličuje a přehání tento folklor, protože se narodil v Holešovicích a od té doby žije v Praze, zná dokonale ty svoje typy, stavbu jejich lebek, sám je veliký sběratel těch kostí, ve kterých byl kdysi uložen lidský mozek. Výraz tváří Nepraktových postav je hnán na krajní mez tanečních a rituálních masek jihoasijských ostrovů, jichž Neprakta je vášnivý sběratel, nasazuje svým kresleným figurkám škrabošky antického divadla a tak dociluje velké sugestivnosti. Moralitou Nepraktových kreseb je pražská ironie, černý humor, který vzniká z rozdílu mezi tím, jak to má v naší společnosti být a jak to ve skutečnosti je. Lidé na jeho kresbách procházejí mezními situacemi s velkou nadsázkou, jeho kresby jsou kritikou společnosti, ve které žijeme, v pevných liniích Neprakta zaznamenává všechny konfliktní situace, kterých se účastní i psi a psíčci, oblečení také podle poslední módy a ostříhaní podle vkusu psích kadeřníků. Tak Neprakta, který vystudoval přírodní vědy, se stává nenásilnou součástí našeho života, je nezbytným doplňkem časopisů a novin, tak nějak se stal pojmem, tak jako s čítankou mých dětských let splynul Aleš, s ilustracemi Haškových povídek Lada. Jeho důvěrná znalost velkoměsta a přírody mu vtiskla přesnou linii ne nepodobnou profánním kresbám na užitkových nádobách starého Řecka, jeho kresba vývojově navazuje na lidové kresby starých slavností a karnevalů, jeho nejlepší kresby mají souvislost s ilustracemi kramářských písní a titulních listů morytátů, jeho postavy navazují na typy loutkového divadla. Tak Neprakta kráčí jen po prkně (...)

(......)