Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČTVEREČNÍ CENTIMETR ZA ŠEDESÁT KORUN

Seděl jsem u malého stolečku a psal jsem domácí úkol z pilnosti, když dvorem pivovaru kráčel strýc Pepin. Ta jeho námořní čepice, kterou ušil na míru sám kloboučník a čepičář pan Šisler podle bílé čepice, kterou nosil Hans Albers, ta čepice plula jako lodička pivovarským dvorem. Pak se strýc zastavil, z kapsy vytáhl kartáček, sundal čepici a pečlivě ji čistil, tak něžně, jako by hladil malého ptáčka. Pak si ji nasadil a plný pýchy vešel k nám.

A večeřeli jsme mazané krajíce sádlem, matka přinesla kbelík a krájeli jsme chléb a jedli se strýcem krajíc za krajícem a zapíjeli to pivem.

Toto jídlo nejradši arcibiskup Khon, křičel strýc Pepin plnými ústy.

A jeho bílá čepice se zlatými šňůrami a velikou zlatou kotvou nad černým štítkem zářila na vystlané posteli. A přišel kocour Celestýn, a když vyskočil na vystlanou postel, maminka si všimla, že tam září strýcova čepice, tak ji vzala a pověsila na věšák, protože na bílé posteli mohl ležet jedině kocour Celestýn, i když měl zablácené pracky.

Tatínek ale nesnášel sádlo, a tak si krájel suchý chléb kuchyňským nožem, stál v kuchyni u kamen a pil z hrnku vlažnou bílou kávu. A já i strýc jsme měli dnes takový hlad, že jsem poprosil matku, aby rozpustila do hrníčku kus sádla. A pak jsme se strýcem střídavě namáčeli skývečky chleba do sádla a solili a pepřili a hltali jsme večeři a zapijeli pivem. Strýc Pepin, když dojedl, zářil. Tak jsem dneska zase slavně zvítězil, jako když na den Božího těla jsme já a obrst Zawada na hřebcích vtáhli do dobytého Přemyšlu. Křičel strýc Pepin.

Otec obrátil oči v sloup a i s kuchyňským nožem se vdal za almaru, tam spínal ruce a sípal.

Vždyť to není pravda, jak někde vystřelili, tak první ležel v příkopě.

Strýc Pepin ale křičel dál, nadšený sám sebou.

Nikdo si nikdy nemohl na mne nic dovolit! Hned jsem tasil revolver a prásk! a prásk! všechno se válelo v krvi a všichni dělali kotrmelce.

Otec dopíjel hrnek kávy a rozzlobil se tak, že si polil kalhoty. A hned se vdul za almaru a tam mi ukazoval a šeptal.

To není ale vůbec pravda, i když mu bylo osmnáct let, tak jsem mu musel chodit naproti, jak se večer bál.

Chlapče, křičel strýc Pepin, nejpřednější krasavice se kvúli mně střílely, tehdejšího času jsem byl na Moravě krasavec číslo jedna!

Otec za almarou spínal ruce a tiše volal .

To není pravda! Vždyť celý mládí byl samý vředy a na krku měl pořád tři votevřený furunkle!

Ale strýc Pepin docela ponořený do starých zlatých časů křičel nadšením.

Když jsem přišel na urláb v uniformě kadeta, po boku malinkou šavlu, séblu, vedle šavle zlatá bambule, no, kdo mě viděl v té nejkrásnější uniformě na světě, tak byl celé ze mne paf! Když jsem se podíval na svoji sestru, tak sklopila oči a svalila se tou krásou a museli ju obkládat tvarohem, aby tou nádherou neumřela!

Otec se znovu vdul mezi zeď a almaru a obracel oči ke stropu a naříkal, žaloval skrz strop samému nebi.

V uniformě kadeta přišel, ale tu si (...)

(......)