Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

RAKOUSKÝ VÍTĚZ

Na náměstí, pod podloubím, tam jak se šlo do školy, měl knihkupectví a papírnictví pan Fuchs. Ten neprodal knihu jen tak. Napřed se vyptal, na co ta kniha je, pro koho, potom o té knize udělal přednášku a teprve pak ji prodal. Byl nerad, když to byla vzácná kniha, nerad se jí zbavoval, a když, tak ihned si nechal z Prahy poslat tu samou knihu, aby ji měl v regále. A že byl rok v Indii, tak od té doby měl takové krásné oči. Když prodával knihy v přítmí kvelbu, zářily tam ty jeho oči, veliké hnědé oči malinko posunuté, zrovna tak, jako když tatínek měl špatně seřízené reflektory na škodovce čtyřistatřicítce. Jedním reflektorem se díval do příkopu a druhým k nebi. A každému, koho měl pan Fuchs rád, tak každému zasvěceně pravil.

Lepší se to v oblastech duchovních.

A podíval se těma svýma špatně seřízenýma očima, jedním okem do samé věčnosti a druhým se uzemnil k zemi. Byl vegetarián a kupoval jen tu zeleninu, která nebyla hnojena fekáliemi, poznal to vždycky na trhu podle kroužkování košťálu, hnědými soustředěnými kroužky. A já jsem měl rád pana Fuchse až teprve za války, když nebyl benzín a tu svoji Lanciu, tak dlouhé auto, jakým jezdili jen králové, tu svoji otevřenou Lanciu si dal zřídit na dřevoplyn. Nad zadním sedadlem se tyčily dva veliké zavřené sudy, tak veliké jako dvoje kamna značky Musgraves číslo 14. A každou sobotu přišli strojníci, v průjezdu knihkupectví zatopili v těch kamnech, nasypali bukové kostky, a když byl dostatek plynu, pan Fuchs si vzal bílé šaty, nasedl do Lancie a vyjel na svoji projížďku městečkem. Bylo to krásné, když vyjel na náměstí. Dva strojníci stáli vzadu s háky, jako když kníže pán Thurn Taxis jel ve slavnostním kočáře a vzadu stáli dva livrejovaní sloužící se založenýma rukama.

A pan Fuchs projížděl ulicemi a uličkami, jel pomalu a každému, kdo se zastavil, tak řekl, že se to už lepší v oblastech duchovních.

Pak vjel na náměstí, objel dvakrát čestné kolo, strojníci šarovali háky v kotlích, ze kterých stoupal dým a kouř, knihkupec měl zdviženou hlavu a jedním okem se díval do samotného srdce nekonečna a druhým na dláždění a tak zase vjížděl do průjezdu. Ale skoro pokaždé se tam nevešel, byl ten průjezd tak úzký, jako když vjíždí píst do válce motoru, že pokaždé zachytil blatníkem a strojníci museli pak heverem narovnat Lanciu tak, aby dojela až na dvůr. Byla ta Lancia tak veliká, že do garáže se vešel jen chladič, ostatní část auta byla celá na dvoře. Také v pivovaře strojníci zřídili nákladní auto na dřevoplyn. A protože nikdo nechtěl jezdit se šoférem jako závozník, určil pan podstarší, aby jezdil strýc Pepin. A tak strýc už ráno čistil kotle od včerejška a zatápěla pak sypal z pytlů dřevěné kostičky, které když vzlínaly modrým plamínkem, tvořily dřevoplyn. Teprve pak nakládali pivovarští na náklaďák pivo a bečky ledu. Strýc Pepin ozbrojený dlouhými háky jako kopím stál za kabinou a za jízdy šaroval v kotlích a pak teprve přelezl na stupačku a vešel do kabiny. Ale strojníci (...)

(......)