Bohumil Hrabal

KRASOSMUTNĚNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KMOTŘÍČEK

Kmotříček Zelených bydlel hned u řeky. Jeho dům vypadal jako myslivna, dokonce měl i na průčelí parohy.

Na dvoře byla veliká stodola, za ní květinová a zeleninová zahrada oddělená plotem od cesty podél vody.

Kmotříček měl ale divnou povahu. Byl mírný a laskavý, ale najednou dostal záchvat vzteku a vždycky to špatně dopadlo. Mým kmotrem se stal až po tom, když otec jej třikrát přemluvil, aby mu přišel na hodinku přidržet kontramatku. A vždycky se pan Zelený vrátil až v neděli v poledne a dostal takový záchvat z toho montování, že vzal jednu z těch svých širočin a rozsekal almaru. A potom mu bylo dobře. Ale že montoval s tatínkem třikrát, rozbil almary tři. A tak když jsem měl jít k biřmování, tak mi nabídl pan Zelený, že mi koupí hodinky a že mi bude kmotrem, ale pod tou podmínkou, že tatínek už nikdy s ním nepromluví, nikdy že jej nevezme v sobotu, aby mu přidržel na hodinku kontramatku. A tak se stal mým kmotrem a jeho paní Nany mojí kmotrou. Ale já jsem věděl, že tatínka nemá můj kmotr rád jedině proto, že otec uměl udělat celou generálku na motocyklu značky Orion jediným majzlíkem a kladívkem, zrovna tak ale můj kmotr dovedl jedinou širočinou vysekat ze dříví a dřevíček dokonce hodiny švarcvaldky. Kmotřičku Nanynku jsem měl rád, protože vypadala tak, jak jsem si představoval, že by měla vypadat moje matka. Když jsem se vracel ze školy, vždycky jsem se zastavil u plotu a díval jsem se na dvůr před stodolu anebo do zahrady.

Kmotr, když bylo pěkně, seděl před stodolou a na kozlíku měl připevněný špalek, třemi kramlemi zachycený, a v prstech držel malinké špalíčky a přisekával je širočinou. Když jsem stál u plotu a chvíli jsem se díval na kmitání širočiny, najednou seknul vedle a otočil se a díval se na mne vyčítavě, že se na něj dívám. A já jsem stál, držel jsem se planěk plotu, a kmotříček držel sekyru a tak dlouho se na mne díval, až jsem šel dál. A tam o ten kus dál jsem se díval skrz plot na kmotřičku Nany. Když bylo pěkně, tak pořád jen ryla, docela sehnutá obracela zem, když přišlo jaro a léto, tak neustále okopávala zeleninu a květinové záhonky.

Někdy jsem ji vůbec neviděl, jen jsem ji slyšel a uhádl podle barvy její režné zástěry, celá byla zasoukaná mezi keře černého rybízu a rukama a malinkou motyčkou plela a okopávala keře, couvala, a když se vztyčila, aby se narovnala v kříži, viděl jsem, jak její ruce jsou tak veliké, jako mají pivovarští kočí, prsty měla pořád od sebe a dlaně tak napuchlé, jako by místo nich tam měla dvě veliké buchty. Kmotříček Zelených rád kouřil, vlastně ani nekouřil, jako pořád zapaloval viržinko.

Kdykoliv jsem stál u plotu, tak se bantoval, hledal po kapsách sirky, a když si zapálil viržinko, pracoval dál. Nikdy jsem neuhádl, co to vlastně kmotříček tesá tou širočinou. Na otevřených vratech do stodoly viselo mezi dvěma hřeby asi deset sekyr, maličkých a velkých širočin. Kmotříček někdy měl tu největší, v prstech držel malinký kousek dřeva, který otesával, ale nikdy jsem (...)

(......)