Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL PRVNÍ
Fantina

KNIHA PRVNÍ
Člověk spravedlivý

(1)
Myriel

V roce 1815 byl dignským biskupem Karel František Lidumil Myriel. Byl to stařec asi pětasedmdesátiletý; biskupský úřad v Digne zastával od roku 1806.

Ačkoliv se tato podrobnost v podstatě nijak netýká toho, o čem se chystáme vyprávět, není snad neužitečné – byť to bylo jen pro přesnost – zmínit se už zde o řečech a pověstech, které kolovaly na jeho vrub od chvíle, kdy přišel do diecéze. Povídání o lidech, ať už pravdivé nebo nepravdivé, zabírá zpravidla v jejich životě, a zvláště v jejich osudech, právě tolik místa jako to, co dělají.

Myriel byl syn soudního rady v Aix; patřil k úřednické šlechtě. Vyprávělo se, že ho otec podle zvyku běžného v rodinách soudních úředníků – počítaje, že syn jednou po něm zdědí úřad – velmi brzy, už v osmnácti nebo ve dvaceti letech, oženil. Říkalo se, že Karel Myriel, ačkoliv byl ženatý, zavdával podnět k mnoha řečem. Přes svou drobnou postavu byl urostlý, elegantní, přívětivý, duchaplný; celou první část svého života věnoval světu a láskám. Přišla revoluce, události se překotně řítily, prořídlé, pronásledované a štvané úřednické rodiny se rozprchly. Karel Myriel se hned v prvních dnech revoluce vystěhoval do Itálie. Jeho manželka v cizině zemřela na starý plicní neduh. Děti neměli. Co se potom stalo s Myrielem? Procitla v něm snad myšlenka na odříkání a samotu proto, že se stará francouzská společnost zhroutila a že jeho rodina zchudla, či to způsobila tragická podívaná roku 1793, snad mnohem děsivější pro vystěhovalce, kteří vše viděli z dálky zvětšené hrůzou? Nebo snad byl uprostřed zábav a lásek, vyplňujících jeho život, náhle zasažen jednou z těch tajemných a strašlivých ran, jež někdy zásahem do srdce rozvrátí člověka netečného k veřejným pohromám jedině proto, že postihly jeho povolání a jeho bohatství? Nikdo to nemohl říci; vědělo se jen to, že se z Itálie vrátil jako kněz.

V roce 1804 byl Myriel farářem v Brignolles. Byl už starý a žil v hlubokém ústraní.

V době korunovace ho zavedla do Paříže jakási drobná záležitost jeho fary. Šel s jinými vlivnými osobami, aby se u kardinála Fesche přimluvil za své ovečky. Právě v den, kdy přicházel císař na návštěvu ke svému strýci, střetl se důstojný farář, čekající v předpokoji, s Jeho Veličenstvem. Napoleon vycítiv, že ho stařec pozoruje s jistou dávkou zvědavosti, se obrátil a rázně řekl:

„Kdo je ten dobrý muž, který se na mne dívá?“

„Sire,“ řekl Myriel, „vy se díváte na dobrého muže a já se dívám na velkého muže. Oba tím můžeme získat.“

Ještě téhož večera se císař zeptal kardinála na jméno onoho faráře a o něco později byl Myriel překvapen zprávou, že je jmenován biskupem v Digne.

Kolik bylo pravdy na řečech o první části Myrielova života? Nikdo to nevěděl. Málo lidí znalo rodinu Myrielových před revolucí.

Myriel musil vzít na sebe úděl všech, kdož přicházejí do malého města, kde je mnoho povídavých úst, ale málo myslících hlav. Musil jej na sebe vzít, i když byl (...)

(......)