Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DÍL DRUHÝ
Cosetta

KNIHA PRVNÍ
Waterloo

(1)
S čím se setkáváme cestou z Nivelles

Loni (1861), za krásného květnového rána, ubíral se z Nivelles člověk, vyprávěč tohoto příběhu, a mířil k La Hulpe. Šel pěšky. Mezi dvěma řadami stromů kráčel po široké dlážděné silnici, vinoucí se po pahorcích, které si cestu podávají, vynášejí ji nahoru a spouštějí zas dolů a tvoří ohromné vlny. Prošel Lillois a Bois-Seigneur-Isaac. Na západě spatřil břidlicovou zvonici v Braine-l’Alleud, která má tvar překlopené vázy. Právě za sebou nechal les na výšině a u křižovatky s příční cestou, vedle jakéhosi červotočivého ukazatele s nápisem: Staré mýto č. 4, minul hospodu, která měla v průčelí nápis: U čtyř větrů. Échabeau, kavárna.

Asi o osminu míle dál přišel na dno údolíčka s potokem, který protéká pod mostním obloukem proraženým v náspu cesty. Skupina stromů, řídká, ale velmi zelená, vyplňuje údolí z jedné strany silnice, rozbíhá se na druhé straně po louce a půvabně, jako v nepořádku se táhne k Braine-l’Alleud.

Vpravo, na kraji silnice, byla hospoda se čtyřkolovým vozíkem přede dveřmi, velký svazek chmelových tyček, pluh, hromada suchého listí vedle živého plotu, vápno hašené ve čtyřhranné jámě, žebřík ležící podél staré kůlny obložené slámou. Na poli plela mladá dívka a ve větru poletoval velký žlutý plakát, který pravděpodobně ohlašoval nějaké posvícenské představení. Na rohu hospody vedle louže, v níž plavala flotila kachen, ztrácela se v křoví bídně upravená cesta. Chodec se dal po ní.

Asi po stu krocích, když přešel podél zdí z patnáctého století, nad níž se zdvíhala špičatá cihlová lomenice, octl se před velkým klenutým vchodem ve vážném slohu Ludvíka XIV., s reliéfovým medailónem na obou pilířích. Nad vraty se tyčilo přísné průčelí; zeď kolmo se pojící k průčelí se téměř dotýkala vchodu a náhle tvořila pravý úhel. Na louce před vraty ležely trojí brány a zarůstaly směsicí všech májových květin. Dvoukřídlá chatrná vrata, zdobená starým zrezavělým klepadlem, byla zavřená.

Slunce příjemně hřálo; větve se pohybovaly lehounkým májovým chvěním, které patrně způsobují spíše hnízda než vítr. Odvážný ptáček, pravděpodobně zamilovaný, zmámeně prozpěvoval na velkém stromě.

Chodec se sehnul a zadíval se na dveřní patník vlevo a na dosti široký, oblý miskovitý důlek, podobající se kusu formy na odlévání koulí. Vtom se rozlétla obě křídla vrat a vyšla z nich venkovanka.

Spatřila pocestného a všimla si, co prohlíží.

„To je památka na francouzské dělo,“ řekla.

A dodala:

„A tam výš ve vratech, jak je ten hřebík, to je díra po kouli kartáčové. Kartáč nepronikl dřevem.“

„Jak se jmenuje toto místo?“ zeptal se pocestný.

„Hougomont,“ řekla venkovanka.

Chodec se napřímil. Učinil několik kroků a šel se podívat přes živý plot. Na obzoru spatřil mezi stromy nevelký pahorek a na tom pahorku viděl cosi, co se zdálky podobalo lvu.

Byl na bojišti u Waterloo.

(2)
Hougomont

Hougomont bylo smutné místo, počáteční překážka, první odpor, na (...)

(......)