Victor Hugo
překlad: Zdeňka Pavlousková

BÍDNÍCI I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA ČTVRTÁ
Přátelé abecedy

(1)
Skupina, která se málem stala historickou

V té zdánlivě netečné době se šířilo nenápadně jakés revoluční chvění. Ve vzduchu byly závany přicházející z hloubek roku 1789 a 1792. Mládež se právě dostávala do pohybu. Lidé se měnili, aniž si toho byli vědomi, již pouhým dechem času. Ručička pohybující se na číselníku se pohybuje také v duších. Každý pokročil právě o tolik vpřed, o kolik měl pokročit. Roajalisté se měnili v liberály a liberálové v demokraty.

Podobalo se to přílivu spojenému s tisícerým odlivem, při němž se přirozeně všechno promíchává; vznikala z toho nejpodivnější myšlenková spojení. Lidé zbožňovali současně Napoleona i svobodu. Tak se tvoří dějiny. To byly přeludy tehdejší doby. Názory procházejí obměnami. Voltairiánský roajalismus, ta podivná zrůda, měl neméně podivný protipól, bonapartistický liberalismus.

Jiné myšlenkové skupiny byly ještě závažnější. Někde se zkoumala zásada; jinde lpěli na právu. Rozpalovali se pro absolutno, viděli nesčetné možnosti jeho naplnění; absolutno svou přísností žene ducha k výšinám a pobízí ho k letu do nekonečna. Sen nezplodí nic tak snadno jako dogma. A z ničeho nevzklíčí tak snadno budoucnost jako ze snu. Dnes utopie, zítra postava z masa a krve.

Pokrokové myšlenky vycházely ze dvou pohnutek. Nejdřív ohrožovalo „ustálený řád“ svou podezřívavostí a potměšilostí záhadné tajemství. A to bývá zjevným znamením revoluce. Tajná myšlenka moci se v podvratných záměrech setká s tajnou myšlenkou lidu. Líhnutí vzpoury je odpovědí na úvahy o státních převratech.

V té době nebylo ještě ve Francii rozsáhlé podzemní hnutí, jako byl německý Tugendbund a italské karbonářství, ale přece se tu a tam šířily tajné spolky. V Aix byla založena Cougourda; v Paříži se mezi jinými kroužky tohoto druhu vytvořil spolek Přátel abecedy.

Co byli Přátelé abecedy, Amis de l’ABC? Spolek, jehož cílem navenek byla výchova dětí, ve skutečnosti však povznesení lidu.

Prohlašovali se za přátele abecedy. Lid byl abaissé (čti Á, BÉ, SÉ), to jest poroben, a proto ho bylo třeba povznést. Ten, kdo se smál této slovní hříčce, chybil. Slovní hříčky mají někdy v politice velký význam; to má dosvědčit výrok: Castratus ad castra^[184], který učinil Narseta^[185] vůdcem vojska; to nám potvrdí i hříčka se slovy: Barbari et Barberin^[186]; potom Fueros y Fuegos^[187] a slova: Tu es Petrus, et super hanc petram^[188] atd. Přátel abecedy bylo málo. Tato tajná společnost byla teprve v zárodku; řekli bychom, že to byla spíše uzavřená společnost, uznáme-li, že je možno, aby i z uzavřených společností vzešli hrdinové. Shromažďovali se v Paříži na dvou místech: nedaleko tržnice, v krčmě Korint, o které ještě později promluvíme, a v malé kavárně na náměstí Saint-Michel, která je dnes už zbourána a jíž se říkalo kavárna Musain; první místo bylo dostaveníčkem dělníků, druhé studentů.

Obvyklé a tajné schůzky Přátel abecedy se konaly v zadní místnosti kavárny Musain. Místnost, dosti vzdálená od (...)

(......)