Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXV

Když bylo konečně po přehlídce, když vydal poslední rozkazy a povstalci se opět uchýlili do svých ajoupas, Biasu se zamyslil a pak se obrátil na mne.

„Mládenče,“ řekl mi, „mohl jsi dosyta zvážit moje schopnosti i moc. Udeřila tvoje hodina. Je večer. Teď půjdeš za Léogrim, abys mu všechno pověděl.“

„Nezáleželo na mně, že ta hodina neudeřila dříve,“ odpověděl jsem chladně.

„Máš pravdu,“ odpověděl Biasu. Na chvíli se odmlčel, jako by číhal na dojem, který ve mně vzbudí jeho slova, a potom dodal: „Ale bude záležet jen na tobě, aby tato hodina neudeřila nikdy.“

„Jak to?“ zvolal jsem užasle. „Co tím míníš?“

„Ano,“ pravil Biasu, „jsi pánem svého života. Můžeš se zachránit, chceš-li.“

Ten záchvat velkomyslnosti, zřejmě první a poslední, kterému kdy Biasu podlehl, mi připadal jako zázrak. Obi, stejně překvapený jako já, se vymrštil ze svého místa, kde tak dlouho zachovával svůj nezemský postoj, připomínající vytržení indických fakírů. Postavil se proti generalissimovi a hněvivě pozvedl hlas:

„Qué dice el excelentíssimo senor mariscal de campo? Co praví milostivý pan polní maršálek? Zapomněl snad, co mi slíbil? Tímto životem nemůže nakládat podle svého ani on, ani bon Giú: patří mně.“

Biasu povstal beze všeho pohnutí, pošeptal cosi obimu, ukázal mu černý prapor, který jsem již prve zpozoroval, a po krátkém rozhovoru kývl kouzelník hlavou shora dolů a zdola nahoru na znamení souhlasu. Načež oba opět zaujali svá místa a pozice.

„Poslyš,“ pravil mi poté generalissimus a vyňal z kapsy svého kabátce druhou Jean-Françoisovu depeši, kterou tam zastrčil. „Naše záležitosti se vyvíjejí špatně. Buckman zahynul v boji. V okrese Cul-de-Sac vyvraždili běloši dva tisíce černých povstalců. Osadníci se spěšně opevňují a stavějí všude po pláni vojenské ostrahy. Propásli jsme vlastní vinou příležitost zmocnit se Capu. Na další takovou možnost budeme čekat dlouho. Přepad v soutěskách Srazvazu se minul účinkem.

Ke všemu v Jean-Françoisově ležení řádí žlutá zimnice. Velkoadmirál francouzský se tudíž domnívá, a my jeho názor sdílíme, že by bylo vhodné vstoupit v jednání s guvernérem Blanchelandem a s koloniálním shromážděním. Zasíláme shromáždění v této věci následovný list. Dobře poslouchej!“

Pánové poslanci!

Naši bohatou a významnou kolonii postihly těžké zkoušky. I my jsme na nich brali podíl a nemíníme se před vámi ospravedlňovat. Sami jednou uznáte, že jsme byli v právu. Žádáme, abychom byli pojati do obecné amnestie, kterou král Ludvík XVI. vyhlásil pro všechny bez rozdílu.

Pakliže se tak nestane, budeme nadále oddaně a horlivě sloužit králi španělskému jakožto dobrému panovníkovi, který se k nám chová velmi milostivě a nešetří známkami své přízně.

Národní shromáždění a král vám zákonem ze dne 28. září 1791 udělili právo, abyste se s konečnou platností vyslovili o stavu osob nesvobodných a politických právech lidí barevných. Chceme bránit dekrety pařížského shromáždění i vaše nařízení – pokud budou pravoplatná – až do (...)

(......)