Victor Hugo
překlad: Alena Hartmanová

VELIKÝ JARGAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

«Narodil jsem se ve Francii, ale rodina mě záhy poslala k jednomu z mých strýců, nadmíru bohatému osadníkovi na Santo Domingu, s jehož dcerou jsem se měl oženit.

Strýcovo sídlo leželo v sousedství pevnosti Galifet a jeho plantáže zabíraly větší část aculské nížiny. Nesmírné rozlohy strýcova panství obdělávalo na osm set černochů. Musím přiznat, že bědný úděl těchto otroků ještě zhoršovala necitelnost jejich pána. Strýc patřil mezi ty plantážníky, naštěstí nepříliš četné, jimž dlouholetý despotismus zatvrdil srdce. Byl zvyklý rozkazovat mrknutím oka, za sebemenší otálení stihl otroka krutý trest a přímluvy nás dětí většinou jeho hněv jen rozdmýchaly. Musili jsme se proto nejčastěji spokojit s tím, že jsme utrpení, jemuž jsme nemohli zabránit, aspoň potají mírnili.»

„Páni! To jsou fráze,“ zašeptal Henri, nakláněje se k svému sousedovi. „Doufám, že si kapitán nenechá ujít příležitost a po barvitém vylíčení strastí nebohých černochů nám udělá přednášku o lidských právech, humanitě atd.“

„Díky, Henri, vystříhám se té směšnosti,“ řekl chladně d’Auverney, který ho zaslechl.

Pokračoval.

«Ze všech svých otroků oblíbil si strýc jen jednoho. Byl to španělský trpaslík, zambo, míšenec černocha a Indiánky, kterého mu kdysi věnoval lord Effingham, jamajský guvernér. Za dlouhého pobytu v Brazílii uvykl strýc portugalské okázalosti a rád se na svém sídle obklopoval přepychem odpovídajícím jeho jmění. Četní otroci, vycvičení k obsluze panstva jako evropské služebnictvo, dávali jeho domu vzhled zámecké rezidence. Aby obraz byl úplný, povýšil strýc otroka lorda Effinghama na svého šaška po vzoru někdejších feudálů, kteří ve své družině mívali i svého blázna. Nutno podotknout, že volba byla až kupodivu šťastná. Habibrah, jak se zambo jmenoval, byl jednou z těch bytostí, které mají tělo tak znetvořené, že by se jich každý lekl jako příšery, kdyby se jim nemusil smát. Ten šeredný pidimužík byl tlustý, krátký a břichatý. Pohyboval se s překvapující rychlostí na tenkých muřích nožkách, které se pod ním skládaly, když si sedal, jako pavouci chapadla. Z ohromné těžké hlavy, zaražené mezi ramena a ježící se zrzavými čupřinami, mu odstávaly dvě uši, o nichž vtipálkové prohlašovali, že si s nimi (...)

(......)