Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI VE ČLUNU (O PSU NEMLUVĚ)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XV

Povinnosti v domácnosti - Láska k práci - Co dělá a co říká, že dělal, starý říční vlk - Pochyby mladé generace - Vzpomínky na první plavbu - Plavba na voru - Jiří se drží stylu - Metoda starého veslaře - Jaký klid, jaký mír - Začátečník - Plavba na pramici - Smutná příhoda - Radosti přátelství - Má první zkušenost s plachetnicí - Co asi způsobilo, že jsme se neutopili.

Příštího dne jsme se probudili pozdě a na Harrisovo výslovné přání jsme posnídali prostě - "žádné mlsáni". Potom jsme uklidili a všechno urovnali (je to práce bez konce, při níž mi začínalo být jasno, pokud jde o otázku, kterou jsem si často kladl - jak totiž žena, která má na starosti jen jednu domácnost, tráví svůj čas) a asi v deset hodin jsme se vydali na cestu, o níž jsme předpokládali, že bude trvat nejméně celý den.

Dohodli jsme se, že dopoledne člun nepovlečeme, ale pro změnu že budeme veslovat. Harris byl přesvědčen, že bude nejlíp, když Jiří a já budeme veslovat, a on bude kormidlovat. Nesouhlasil jsem s tímto návrhem. Řekl jsem, že Harris by ukázal více správného pochopení, kdyby navrhl, že veslovat bude on s Jiřím a mne že nechají trochu si odpočinout. Měl jsem dojem, že jsem na této cestě udělal víc než svůj díl práce, a začínalo mě to zlobit.

Vždycky mám dojem, že pracuji víc, než bych měl. Upozorňuji, že to neznamená, že bych byl proti práci zaujat. Práci mám rád, okouzluje mě. Dovedu sedět celé hodiny a dívat se na ni. Rád si ji šetřím. Při myšlence, že bych se jí měl zbavit, mi div srdce nepukne.

Nikdy mi nemůžete uložit dost práce. Hromadění práce se mi stalo téměř vášni. Moje pracovna je jí teď tak plná, že se v ní sotva najde coul volného místa. Brzy budu muset vysadit jednu půlku dveří.

Se svou prací zacházím šetrně. Vždyť některá práce u mne leží už celá léta, a ještě na ní není ani jediný otisk prstu. Jsem na svou práci velice pyšný. Tu a tam ji sundám a opráším. Nikdo neudržuje svou práci v lepším stavu než já.

Ale přesto, že dychtím po práci, rád zachovávám slušnost. Nevyžaduji jí pro sebe víc než svůj spravedlivý díl.

Ale dostává se mi jí, aniž o ni žádám - alespoň se mi to zdá a to mě mrzí.

Jiří říká, že se kvůli tomu nemusím znepokojovat. Je to prý jenom má přílišná skromnost, která ve mně budí obavy, že mám víc, než mi náleží, a že vlastně nemám ani polovičku toho, co bych měl mít. Ale já myslím, že to říká jen proto, aby mě uklidnil.

Pozoroval jsem, že na lodi má každý člen posádky utkvělou představu, že všechno dělá on sám. Harris je přesvědčen, že pracuje jen on sám a Jiří a já že ho šidíme. Jiří zase se vysmívá nápadu, že Harris dělá něco jiného, než že jí a spí, a je skálopevně přesvědčen, že je to on, Jiří, kdo udělal všechnu důležitou práci.

Ještě prý si nikdy nevyjel s dvojicí tak líných ulejváků, jako je Harris a já.

To Harrise pobavilo.

"To je dobré, staroušek Jiří mluví o práci," smál se. "Ten kdyby pracoval půl hodiny, zabilo by ho to. Viděl jsi někdy Jiřího pracovat?" dodal, obrátiv se na mne.

(...)

(......)