Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI NA TOULKÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV

Proč Harris pokládá budík v životě rodinném za zbytečnost - Společenské pudy mládeže - Dětské představy o účelu jitra - Noční hlídač, který nikdy nespí - Jeho přehnaná úzkostlivost - Noční úvahy - Co všechno dělá člověk před snídaní - Hodná ovečka a ovečka zlá - Jaké to má nevýhody, když je někdo hodný - Harrisův nový sporák se uvádí špatně - Jak můj strýc Podger denně odcházel z domu - Postarší měšťan, považovaný za závodního běžce - Přijíždíme do Londýna - Hovoříme jazykem turistů.

George přijel už v úterý večer a spal u Harrisových. To jsme považovali za mnohem lepší řešení než to, co on sám navrhoval, totiž abychom se pro něj cestou stavili a "vyzvedli ho". Vyzvednout George brzy po ránu, to znamená vyzvednout ho přímo z postele a třepat s ním, dokud se neprobudí - už to samo je příliš vyčerpávající činnost, aby s ní člověk zahajoval den -, pomáhat mu najít jeho věci a připakovat je; a pak to znamená čekat, než se nasnídá, což je z hlediska divákova představení nesmírně jednotvárné, se scénami, které se únavně opakují.

Ale věděl jsem, že když bude spát u Harrisových v Beggarbushi, bude vzhůru včas; sám tam občas spím, a tak je mi známo, jak to tam chodí. Asi tak uprostřed noci, jak usoudíte, ale ve skutečnosti asi o něco později vás vyburcuje z prvního spánku randál, jako kdyby chodbou, zrovna kolem vašich dveří, pádila kavalérie. Váš jenom napůl probuzený rozum váhá, má-li si to vysvětlit jako vpád lupičů, příchod soudného dne nebo výbuch plynu. Posadíte se na posteli a pozorně se zaposloucháte. Události vás nenechají čekat dlouho; už v příštím okamžiku prásknou někde dveře a někdo nebo něco sjíždí dolů po schodech, asi na čajovém podnosu.

"Já ti to říkal," povídá venku nějaký hlásek a vzápětí třískne do výplně vašich dveří jakýsi tvrdý předmět, podle zadunění patrně hlava.

To už lítáte jako šílenec po pokoji a sháníte svoje svršky. Nic není tam, kam jste si to večer položil, a součásti základní důležitosti zmizely úplně; a zatím to vraždění nebo ta revoluce, či co to je, probíhá zcela nerušeně dál. S hlavou pod skříní, kde se vám zdá, že vidíte trepky, na moment znehybníte a nasloucháte vytrvalému, monotónnímu bušení do vzdálených dveří. Za těmi se bezpochyby zabarikádovala nebohá oběť; a někdo ji odtamtud chce vypáčti a dobít. Dostanete se tam včas? Ale klepání náhle ustane a nějaký hlásek, jehož krotce prosebný tón na vás působí úlevně uklidňujícím dojmem, se pokorně táže:

"Tati, můžu už zůstat vzhůru?"

Ten druhý hlas neslyšíte, jen reakce na něj:

"Ne, to byla jenom vanička - ne, moc se neuhodila - jenom se vymáchala, víš. Jo, mami, já jim to vyřídím - ne, nikdo za to nemůže, to byla náhoda. Jo. Dobrou noc, tati."

Načež týž hlásek, namáhající se, aby ho bylo slyšet i v nějakých dalekých prostorách domu, hlásí:

"Máte jít zpátky do ložnice. Tati říká, že na vstávání je ještě moc brzy."

I vy se vrátíte do postele a posloucháte, jak někdo je vlečen (...)

(......)