Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI NA TOULKÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VII

George se diví - Německá pořádkumilovnost - "Sbor kosů z Černého lesa koncertuje v sedm" - Porcelánový les - Čím vyniká nad všechny psy - Němec a sluneční soustava - Úhledná krajina - Horské údolí, jak by mělo vypadat podle německých představ - Spád vodních toků v Německu - Rozruch v Drážďanech - Harrisův komický výstup - Jak se setkal s nepochopením - George a jeho teta - George, polštářek a tři slečinky.

Když jsme jeli vlakem z Berlína do Drážďan, řekl najednou George, který se už čtvrt hodiny velice soustředěně díval z okénka:

"Co to mají v tom Německu za zvyk, že si schránky na dopisy dávají do korun stromů? Proč si je, jako my, nepřidělají na domovní dveře? To by mě pěkně otravovalo, kdybych si pro dopisy musel denně vyšplhat na strom. Nemluvě o tom, že to není slušné vůči listonošům. Takhle muset doručovat poštu, to je přece hrozně vyčerpávající dřina. A pro člověka ne zrovna šikovného to ještě navíc musí být vysloveně nebezpečné, zvláště za větrných nocí. A když už si ty schránky na stromy dávat musejí, proč si je nevěší někam níž, proč je přidělávají až mezi nejhořejší větve? Ale moment! Možná, že té zemi křivdím," pravil dále George, neboť ho v tu chvíli napadlo něco nového, "možná že Němci, kteří jsou v mnoha věcech před námi, zdokonalili službu poštovních holubů. Ale i tak si myslím, že bylo rozumnější nacvičit ty ptáky, když už je stejně cvičili, aby ty dopisy doručovali blíž k zemi. Vytahovat si denně poštu z těchle bedýnek, to musí být i pro typického Němce v nejlepších letech dost těžký problém."

Podíval jsem se tam, kam se díval a povídám:

"To nejsou schránky na dopisy, to jsou ptačí budky. Tomuhle národu musíš rozumět. Němec má ptáky rád, ale musejí to být ptáci spořádaní. Normální pták, když se to nechá na něm, si postaví hnízdo, kde ho napadne. A takové hnízdo, to podle Němcova názoru na úhlednost není pranic úhledného. Nikde na něm není žádná malůvka, žádná sádrová štukatura, dokonce ani žádný praporeček. A když si hnízdo dostaví, tak si ten pták stejně žije mimo ně. A všecko pouští dolů do trávy; větvičky, nedojedené červy, no zkrátka všechno. A chová se neslušně; naprosto veřejně se miluje se svou paničkou, hádá se s ní a krmí děti. A to německého domácího šokuje. Řekne tedy ptákovi: ,Já tě mám pro leccos rád. Rád se na tebe kouknu. Rád si tě poslechnu, když zpíváš. Ale nemám rád tvoje způpsoby. Tumáš budku, v té nechávej všecko svoje smetí, ať je nevidím. Ven vylez, jkenom když chceš zpívat. Ale svoje domácí záležitosti si koukej vyřizovat uvnitř. Drž se prostě v téhle budce a nedělej mi virvál na zahradě!'"

V Německu do sebe lidé nasávají pořádkumilovnost přímo se vzduchem, v Německu chřestí batolata chřestítky do taktu a i německý pták už dospěl tak daleko, že dává přednost budce a s pohrdáním zhlíží na těch pár necivilizovaných vyvrhelů, co si pořád ještě stavějí hnízda ve stromech a v živých plotech. Časem, to je jisté, bude mít každý (...)

(......)