Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI NA TOULKÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VIII

Pán a slečna Jonesovi z Manchesteru - Výhody kakaa - Pokyn pro Mírovou společnost - Okno jako středověký argument - Oblíbená rekreace křesťanů - Jazyk průvodců - Jak napravit, co natropil čas - George zkouší lektvar - Osud pijáka německého piva - Harris a já se rozhodujeme vykonat dobrý skutek - Takový ten běžný pomník - Harris a jeho přátelé - Ráj bez pepře - Ženy a města.

Už jsme byli na cestě do Prahy a čekali jsme v ohromné dvoraně drážďanského nádraží, až nám příslušné úřady dovolí odebrat se na nástupiště. George, který si odskočil ke stánku s knihami, se k nám najednou vrátil s očima plnýma děsu a povídá:

"Tak jsem to viděl!"

"Co totiž?" zeptal jsem se ho.

Byl příliš rozčilen, aby se vzmohl na rozumnou odpověď.

"Je to tady! A jde to sem, oba dva sem jdou! Počkejte chvilku a uvidíte to taky. Nedělám si legraci; doopravdy to existuje!"

Jako vždycky v této roční době, i tentokrát se v novinách objevily více či méně seriózně míněné články o tom tajuplném mořském hadovi, a tak jsem si v první chvíli myslel, že George mluví o něm. Ale už po vteřinovém přemýšlení jsem si uvědomil, že uprostřed Evropy, skoro pět set kilometrů od mořského pobřeží, se něco takového vyskytovat nemůže. Ale než jsem mohl George začít zpovídat, popadl mě za rameno.

"Hele!" povídá. "Tak co? Přeháním?"

Otočil jsem se a spatřil jsem něco, co určitě spatřilo jen pramálo mých krajanů - cestujícího Angličana s dcerou, oba přesně podle představ evropského kontinentu. Kráčeli směrem k nám, a pokud jsme nesnili, byli z masa a kostí, živoucí a konkrétní - anglický "milórd" a anglická "mís", jak je už řada generací zobrazuje v kontinentálních humoristických časopisech a na kontinentálních jevištích. Do posledního puntíku byli naprosto dokonalí. Ten pán byl vysoký a hubený, měl pískové vlasy, obrovský nos, žádné vousy, ale zato dlouhatánské licousy. Přes oblek z látky pepř a sůl měl lehký převlečník, který mu sahal téměř k patám. Bílou tropickou přílbu mu zdobil zelený závoj; přes jedno rameno měl divadelní kukátko a v ruce, oděné rukavicí levandulové barvy, třímal alpskou hůl, o něco delší, než byl sám. Jeho dcera byla vyčouhlá a kostnatá. Její úbor popsat nedovedu; to by byl možná dokázal jen můj dědeček, dej mu Pánbu slávu; jemu by snad byl připadal povědomý. Stačí, když řeknu, že mi připadal neuváženě krátký, neboť vystavoval na obdiv kotníky - budiž mi prominuto, že se o takových věcech vůbec zmiňuji - které z hlediska uměleckého přímo volaly po tom, aby byly zakryty. Její klobouk mi připomněl paní Hemansovou; proč, to bych těžko vysvětloval, snad pro tu její omšele květnatou poezii. Na nohou měla botky vykládané česanou přízí - lastinky se jim tuším říká - na rukou rukavice bez prstů, na nose skřipec. I ona třímala alpskou hůl (v okruhu sto padesáti kilometrů nejsou kolem Drážďan žádné hory) a k pasu měla řemínky připevněnou černou kabelu. Zuby jí trčely z úst jako králíkovi a postavou (...)

(......)