Jerome Klapka Jerome

TŘI MUŽI NA TOULKÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX

Harris porušuje zákon - Pozorný člověk; nebezpečí, jimž je vystaven - George se dává na zločineckou dráhu - Komu by Německo mohlo připadat jako ráj - Anglický hříšník; jaká ho čekají zklamání - Německý hříšník; jak výjimečné má výhody - Co nesmíte dělat se svými peřinami - Jak si levně zahýřit - Německý pes; jeho prostoduchá dobrota - Broučí nezpůsoby - Lid, jenž jde cestou, kterou jít má - Německý hošík; jak miluje právní řád - Jak se lze dostat na scestí s dětským kočárkem - Německý student; jak se trestá jeho bujnost.

Než jsme z Norimberka dojeli do Černého lesa každý z nás tří se tak či onak dostal do maléru.

Zahájil to Harris, a to tím, že ve Stuttgartu urazil úřední osobu. Stuttgart je hezké město, čisté a veselé, takové menší Drážďany. A navíc má tu výhodu, že kvůli tomu málu, co je v něm k vidění, nemusí člověk nikam daleko; prostředně veliká obrazárna, malinké muzeum starožitností a půl paláce - a tím jste se vším hotovi a můžete se jít bavit. Harris netušil, že to je úřdní osoba, to, co uráží. Považoval to za hasiče (taky to jako hasič vypadalo) a řekl tomu "dummer Esel".

Ale v Německu se úřední osobě "osle pitomá" říkat nesmí, a tohle úřední osoba nepochybně byla. Došlo k tomu takhle: Harris byl v městském parku a chtěl se z něho dostat ven, a tak když před sebou viděl otevřenou branku, překročil nějaký drát a vyšel na ulici. Harris tvrdí, že si žádné tabulky nevšiml, ale na tom drátu nesporně tabulka s nápisem "Durchgang verboten!" visela. Chlapík, který stál u branky, Harrise zastavil a tu tabulku mu ukázal. Harris mu za to poděkoval a šel dál. Ten chlapík ho dohonil a vyložil mu, že takhle jakoby nic se ta věc vyřídit nedá; aby svůj přestupek napravil, musí prý Harris přes ten drát zpátky do parku. Harris toho muže upozornil, že tabule průchod brankou zakazuje, a že kdyby tedy znovu vešel do sadu touto cestou, přestoupil by zákon podruhé. To ten muž musel uznat, a navrhoval, aby se přes tuto nesnáz přenesl Harris tím, že zpátky do parku vejde normálním vchodem, který je za rohem, a týmž vchodem že zas okamžitě vyjde ven. A nato mu Harris řekl "vy osle pitomá". To nás zdrželo o celý den a Harrise to stálo čtyřicet marek.

Já jsem se Harrisovým příkladem řídil v Karlsruhe; ukradl jsem tam kolo. Nechtěl jsem ovšem to kolo ukrást, chtěl jsem být prostě užitečný. Vlak, z kterého jsme právě vystoupili, se už zas chystal k odjezdu, když tu jsem si všiml, že v zavazadlovém vagónu zůstalo Harrisovo kolo; byl jsem přesvědčen, že je to to Harrisovo. A nikde nikdo, aby mi pomohl. Tak jsem do toho vagónu skočil sám a to kolo jsem vyvlekl ven; v posledním okamžiku. Když jsem je triumfálně vedl po nástupišti, narazil jsem na Harrisovo kolo; bylo opřeno o zeď za nějakými bandaskami na mléko. To kolo, co jsem zachránil, nepatřilo Harrisovi, ale někomu jinému.

Byl jsem v trapné situaci. Stát se mi to v Anglii, šel bych k přednostovi stanice a vysvětlil mu, jak jsem si to (...)

(......)