Alois Jirásek

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Vítr vál příznivý a koráb plul šťastně poklidným mořem. Bruncvík nepotkal nikoho cestou, žádné lodi, také žádného ostrova nespatřil. Až teprve sedmého dne udalo se mu mimo jeden ostrov plout. Zdaleka již utěšeně vypadal. Zelenal se, vysoké, košaté stromy strměly na břehu k modrému nebi a stavení nadiv krásná, nevídaná jimi prokmitovala.

A s větrem vanuly od ostrova rozkošné zvuky. Lahodná hra se tam ozývala, také veselých fanfár troubení a bubnů rachocení. Pak líbezný zpěv mužských i ženských hlasů nesl se k němu čarovným ohlasem nad vlnami zářícím vzduchem. I zatoužil Bruncvík po lidech a srdce i sladký hlas hudby táhly ho k ostrovu.

Když tam přistál, uzřel veliké veselí, lidí mnoho, na koních, pěších, všechny v bohatém obleku, v sametu, v hedvábí veselých barev, zvláště urostlé paní a panny překrásných očí, vlasů a tváří. Všichni tam byli bez starostí, v bujném veselí. Tu na koních, v nádherné zbroji v okolu kláli, tam na volné prostoře tančili, jiní zpívali, hráli. - Jakmile vstoupil Bruncvík a počal se na ně dívat, hrnuli se k němu, mládenci, panny, a volali:

"Jak jsi k nám přišel? Ale ať jakkoliv, budeš tancovat."

"A s námi zůstaneš!"

"Nepustíme tě! Zůstaneš navždycky s námi!"

Krásné panny a paní podávaly mu ruce, muži ho obklopovali. Než Bruncvík pamatuje se poznal, že to sladké, lahodné nebezpečenství, že v tom utěšení jest jeho záhuba. Proto vytrhnuv se obnažil meč a zvolal:

"Nuž těm nejbližším hlavy dolů!"

A hned se tak stalo. Ostatní se však nezalekli a volali:

"Tím našim rukám neujdeš. Ty přece budeš s námi tancovat a na koních jezdit. Jsme Azmodeové, ďábli sem zakletí, a máme tu moc -"

Slyše to Bruncvík, potrhl meč a vzkřikl:

"Nuž těmto všem ďáblům hlavy dolů!"

A tu všem skákaly dolů, Bruncvík pak odkvapiv vsedl na loď a plul dále. Jel a jel a bloudil zase mnoho neděl, až posléze uzřel překrásné město zdaleka zářící. Zakotviv u něho, zamířil se lvem k němu. Kolem města nezhlédl ani člověka, také v otevřené bráně bylo ticho i na ulicích a náměstí. Krásné to město jako by vymřelo. Všecky však domy byly otevřeny a bohatě (...)

(......)