Alois Jirásek

STARÉ POVĚSTI ČESKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI. Ze Židovského města

Židovské Město bývalo částí Starého Města. Přiléhalo k němu, splývalo s ním vjedno, a přece bylo odloučeno. Šestero bran je oddělovalo; brány ty musily být v pašijový týden ve dne v noci zavřeny. Za těmi branami bylo všecko jinačí: stavení jiná, chudší, nevzhlednější, za dávných dob víc od dřeva nežli od kamene, s divnými přístavky, pavlačemi, výstupky, s černými zašlými dvorky; ulice jinačí, úzké a krátké, ale křivolaké, špinavé a nedlážděné. A všude jen židé, lidé jiných obyčejů a zvyků, jiného života rodinného. I krojem se různili. Nejnápadnější byly na něm žlutý roh, v nějž vybíhal židovský klobouk, a žluté nebo rudé kolo soukenné, jež musili na plášti nosit.

Žili v ponížení a jen ve svém Židovském Městě. Ale o tom věřili, a víra ta šla od pokolení do pokolení, že je starší nežli sama hrdá Praha, že jejich otcové tu měli osadu dříve, nežli Libuše založila pražský hrad. A také si s pýchou povídali, že stará-nová jejich synagóga, u jejíchž dveří na stupni přísahali ve při s křesťany na svatý rodal, je staršího původu nežli kostel sv. Víta a nežli všechny kostely pražské.

Každý hleděl s úctou na staré, pochmurné stavení úzkých oken, vysokých štítů, cihlové střechy věkem již zahnědlé a zašlé, stojící o samotě, jako obr nad bludištěm úzkých uliček, zasmušilý pamětník dávných věků a bouří.

Židé o ní věřili, zeje, vyjma modlitebnu ve Wormsu, nejstarší synagógou, že v jejích základech je kamení ze zbořeného chrámu jeruzalémského, že ji andělé sami před věky přinesli ze zaslíbené země sem na toto místo. Tenkráte prý andělé starším pražského židovstva zjevili a nařídili, aby synagóga povždy zůstala tak, jak ji přinesli, by se na ní nikdy nic neměnilo.

Když po čase o to se přece pokoušeli a něco začali přestavovat, nikdy nedokončili svého díla a nikdy neunikli trestu. Buď se při práci zchromili, nebo sešli náhlou smrtí.

Než také jinak si vypravovali o jejím původu a založení. Prvotně prý měli synagógu jen dřevěnou. Když pak už nestačila, rozhodli se starší, že vystaví novou, větší, od kamene, a to na místě, kde tenkráte se vypínal nevelký pahorek. Když jej rozkopávali a rozváželi, uhodili pojednou na zdivo, na celé zdi z mohutných kvádrů. Čím dále kopali, tím jistěji poznávali, že ty zdi jsou z nějaké pradávné synagógy. A když posléze nalezli také závitek pergamenu, popsaného hebrejským písmem, tu již nepochybovali ani dost málo.

Tenkráte právě meškali v Praze dva jeruzalémští židé, a ti poradili pražským souvěrcům, aby synagógu stavěli dle vzoru jeruzalémského, aby udělali okna vně širší, dovnitř celou tloušťkou zdi se úžící, aby svatyně sama byla hloub, tak aby se do ní po schodech dolů stoupalo, neboť že psáno jest: "Z hlubokosti volám k Tobě, Hospodine!" A tak se stalo. Synagóga zbudována tím způsobem, prý stavitelem Lirenským, a stála a stojí vždy stejná, nezměněná. Pokolení přecházela za pokolením, modlila se tu a žalmy zpívala.

Než i nevěřící do ní přicházeli, ale násilně, a zneuctili (...)

(......)