Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup 8.

Kněžna, dvořan.

 

Kněžna. Vy jste, můj milý hrabě, čím dál tím chmurnější.

Dvořan (s tajenou výčitkou). Žel, že nemohu být čím dál tím veselejší.

Kněžna. Tak jako já. A měla bych být nejvážnější, nejdůstojnější, neboť teď právě přijíždím (ukáže k oknu) mezi své poddané a pojedu jejich špalírem. Ach za čtrnácte dní už po sedmé!

Dvořan. Musí to být, když jste sem vyjela.

Kněžna. Ale kdož se toho nadál, kdo to má vydržet, tolik hlučných vjezdů, střílení a troubení, tolik slávy, tolik řečí a tolik koktání. (Ukáže na křeslo.) Vidíte už to také vystrojili. Tam opět sedět, po sedmé, vyslýchat — (náhle). Prosím vás, sedněte si tam —

Dvořan. Já? Jak by bylo možná!

Kněžna. Jenom teď, na chvilku (naléhavě, mile). Jen se usaďte, rychle. (Nutí jej do křesla.)

Dvořan. Ale Jasnosti, já —

Kněžna. Sedněte a seďte! 

Dvořan (se usadí).

Kněžna (postaví se před něj, pokloní se a začne). Nejjasnější, vzácné urozenosti —

Dvořan. Jasnosti — (vstává).

Kněžna. Sedět! (pokračuje). Toužebně očekávaný den — (vesele). Znáte to?

Dvořan (vstane). Oh, dobře, ale —

Kněžna. Vy to ani na chvilečku nemůžete poslouchat ? A já musila tak šestkrát sedět a pokaždé jak dlouho, jak dlouho! A dnes opět vyslýchat ta říkání všude stejná, nekonečná, nekonečně nudná a všude na ně odpovídat a pořád totéž a pozor mít, abych se nespletla, abych gratulanty nezmátla. (Strojeně patheticky.) Sestupte s trůnu! Je prý to tak těžké. Ale vám tam nebylo volno; a já bych měla po sedmé tam vystoupit.

Dvořan. Přála jste si sem —

Kněžna. Sem, ano, ven, ven, ano z města pryč z toho únavného, zakletého kruhu nudy, kdež den jako den, hostiny a divadla, pastýřské hry, karusel, ohňostroje, klevety a pletichy; a všecko tak hladké, obaleno, lež i píchnutí, vše opentleno, ověnčeno, přeslazeno, obásněno, neupřímná řeč, strojená tak jako obličej i kadeře. A místo ducha vtip, místo vroucnosti a ohně vypočítavá galantnost —

Dvořan. Společnost má své zákony. Čím kdo výš —

Kněžna. Tím je spoutanější. A já zatoužila po volnosti a hledala jsem ji tady daleko od města.

Dvořan. Je-li možná pravá, celá volnost.

Kněžna. Kdyby tu alespoň změna byla! Ale nuda za nudu. Nežli tu ujde den! Moře, moře. Co jsem čekala a co shledala! Místo jarosti a síly, místo naivní upřímnosti jen pochýlené šíje a hřbety ohnuté. Těšila jsem se na nelíčené tváře, na přímé, jasné pohledy a já stěží mohla komu pohlédnouti do oči, jak se ustavičně klaněli a klaní. Klaní, klaní, klaní. A kde jsem pohled chytila, byl v něm tupý úžas nebo svit otrocké, přeslazené devotnosti.

Dvořan. Takový tu lid. Co jste čekala —

Kněžna (škádlivě). (...)

(......)