Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup 6.

Vrchní, dvořan.

 

Dvořan (vyjde z leva za lávkou). To je ten mlýn ? 

Vrchní. K službám. A v něm je ten zpurný mlynář. 

Dvořan. Také to děvče sirotek. Máme na ni právo. 

Vrchní. Mlynář alespoň nedokáže, že on má na ni právo.

Dvořan. Dokáže, nedokáže, ale my mu okážeme. Je nebezpečný, protože dává zlý příklad. (Stane na lávce.) Ale její Jasnosti už o něm nemluvte. Nerada o něm slyší.

Vrchní (žasna). Nerada? A já musil po obědech znovu učinit J. Jasnosti o něm nejponíženější přednesení.

Dvořan (nemile překvapen). Tak ? A poslouchala ? 

Vrchní. O, velmi pozorně.

Dvořan. Tak? (vzpamatovav se). Ach ano, pravda. Ale jednati s ním budu já.  Je velmi nebezpečný — (Zamlouvá, ukazuje do zadu k lesu.) Tudy se dojde také k zámečku?

Vrchní. Tudy je tam cesta od mlýna.

Dvořan (došel přes lávku). Ah, co to! (Stane u pařezu, prohlíží si lorgnonem dřeváky.) Dřeváky, ale jaké! Ty snad nějaká víla nosila. A nejsou bez ozdob. Tu vypálené kolečko, tu květ —

Vrchní. Snad jsou toho děvčete ze mlýna.

Dvořan. Ah, ah, to by byla nožička. Je-li to děvče tak sličné, jako má malé nožky — (zvedne oba dřeváky, každý ve dvou prstech) no — žičky — no — ži —