Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednání třetí.

Lesní palouk plný kopretin a zvonků. Na levo i v pozadí starý les. Na právo volno; jen několik bříz tu stojí u mokřiny, ve které leží několik kamenů pro snazší přejití. Na levo před lesem v palouku stará, košatá lípa kvetoucí. Noc; měsíc svítí, chvílemi se ženou přes něj mraky.

 

Výstup I.

Sejtko, Zajíček, Zima, Klásek.

 

Sejtko (první vystoupí z prava, obrací se zpět). Tak pojďte, strašpytlové, nic tu není. (Přejde přes kameny na palouček.)

Zajíček (vystoupí, opatrně se rozhlídne). Nic. (Jde přes kameny.) Pojďte, žádný tu není.

Zima (vystoupí). No, já se nebojím, ale co se mýho rozumu dotejče (přechází) myslím, že v noci opatrnosti nezbývá. Noc má svou moc a svý právo, jak se říká. Den je k práci a noc jako neděle k odpočinutí. Proto má člověk v noci spát.

Sejtko. Proto spíte i o muzice.

Zima. Ty mlč! Bodejť, ty o ní nikdá neusneš!

Sejtko. I usnu a třeba i v kostele, jako tuhle o kázání. To mně šly oči tak dohromady a nohy začaly pode mnou klesat — zkrátka ďál jsem špatnou figuru.

Zajíček. Klásku, kdepak jste?

Klásek. Tuhle. (Vystoupí.) Tak tu žádny není?

Sejtko. Leda by na tě čekala žena.

Klásek. Ale japak, ta spí. Bože, kdyby věděla, ta by schla ouzkostí, ta by zas: Táto, táto, kams dal rozum, v noci, k zámečku u jezírka! Bez toho tam straší.

Sejtko (zúmyslně). V noci straší všude; duchů a nočního mámení je všude plno. 

Klásek. Co strašíš?

Sejtko. Tak ne! Což nepanují v noci lesní panny a hejkal a —

Klásek. Už mlč!

Zima (vážně). Noc je královna duchů, to je jisto.

Zajíček (zatím popošel do paloučku, dívá se po nebi, po lese kolem). No, mnoho se povídá. Ale to je jisto, že to člověka v noci divně obejde, jako svatá hrůza, a přece se musí říct, že je to krásné. Krásné!

Zima. Ten strach obejde člověka nejvíc na smutných místech, jak se jim říká. (Ku Kláskovi.) Jdeš a jdeš a najednou jakoby se někdo ze stínu vyhoup' a do očí se ti podíval, a už je pryč. Jen ty oči vidíš, ten strašný pohled —

Klásek. Co mně to vykládáte —

Sejtko (schválně). A já ti povím, že na takových místech roste divné bejlí, a když je člověk překročí, víc se odtud nevyplete.

Klásek (mrzutě). A dej pokoj!

Zajíček. Abysme šli.

Sejtko. Času dost, kněžna tam ještě není. (Sedá pod lípu.)

Klásek. Ale kdyby na nás někdo přišel — 

Sejtko. Tvá žena ne; ta už spí a jistě se jí zdá o tobě.

Klásek. A to jo, to ona vždycky ráno: Bože, táto to jsem ti měla sen! A já: O čem mámo, a ona: O tobě táto. To se ti mně zdálo — (usedne).

Zima (usedl také).

Zajíček (zatím přecházel zamyšlen; pojednou). Bože! (Začne se šacovat.) 

Zima. Co je?

Zajíček. To jsem se lek'. (Vytahuje z náprsní kapsy žádost.) Tu je, supplika. Už jsem myslil, že jsem ji ztratil. (Rozbalí ji, dívá se do ní při měsíčku.) (...)

(......)