Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup 9.

Míchal, pak Klásková.

 

Míchal (vykročí zpod lípy). Ti už nepřijdou. A teď, měsíčku, sviť, sviť, a ty, mé sluníčko, přijď! (Vyhlíží na pravo.) Ah, už jde! (Ustoupí pod lípu do stínu.)

Klásková (vyjde z prava, zastaví se, rozhlíží se, spatří Míchala. Zeptá se bez bázně, z ostrá). Kdo je to pod lípou?

Míchal. Já.

Klásková. Mně se zdá, že huhňá. (Z ostrá.) Který pak vy jste?

Míchal (mlčí).

Klásková (ostřeji). No tak, co nemluvíte? Jste-li co kalyho, pojďte na světlo.

Míchal (zhasí lucernu a vystoupí). Já jsem tkalounkář.

Klásková (měří si ho). Vy?

Míchal. Jdu z Kozlova z jarmarku a zabloudil jsem.

Klásková. Co pak tam byl dnes jarmark? A kde máte zboží?

Míchal (ukáže na pentle). Tady, to mně ostalo, ostatek jsem prodal.

Klásková (špičatě). To věřím, že tyhle pentle nechtěli. (Ironicky.) Tak byl dobrý jarmark. To ševci jistě taky všecko odbyli a hrnčíři —

Míchal. Jak to myslíte, proč —

Klásková (z ostra na něj hledí). Protože tam byl ten, co mu voda kape ze šosu. A jak ten přijde o jarmarku mezi ševce, jde jim zboží jako na pochmátku. (Důrazně.) To přec víte —

Míchal (nejistě). No vím — A co s tím, když —

Klásková. Počkejte! Mlčte! A od hrnčířů sám mnoho koupí, hrníčky, aby moh' přiklopovat, víte (doráží) dušičky. To přec taky víte?

Míchal (mrzutě). Dejte pokoj — já — (Chce k mokřině.)

Klásková (mu zastoupí cestu). Počkat, až domluvím; náš to taky dělá, víte, náš — hastrman —

Míchal. Co náš — a co já (chce jít v pravo k mokřině).

Klásková (ho nepustí). Tam nechoďte, tam je mokřina. A ten náš, však ho snad znáte, on lohovský hastrman, co se drží u lohovskýho mlejna —

Míchal (chce zamluvit, vyhrkne). Tam se teď dějí věci!

Klásková. Co! A jak to víte, když jdete z Kozlova z jarmarku?

Míchal. Já to tu výslech; dva ze zámku si povídali, že vrchní šel do mlýna pro Haničku, eh — jako pro sirotka, odvíst to děvče na zámek — hihi —

Klásková (zlostně). A tomu se smějete?

Míchal. Tomu vrchnímu, že hnízdo bude prázdné. To děvče uteklo za mlynářem, ten veď kněžnu sem (ukáže za sebe) na zámeček, není doma, ale to děvče také ne.

Klásková (překvapená ostře na něj hledí). A vy — vy — kalounkáři, snad tu číháte —

Míchal (vida, že je prozrazen, chce zase k mokřině). Pusťte mne!

Klásková. Ani krok! Nic, stůjte hezky na suchu, nic k mokřině, nic k vodě. — Tak Hanička utekla. 

Míchal. A šumaři šli — 

Klásková (vpadne). Co! Viděl jste je? 

Míchal. Šli do vsi.

Klásková (se zarazí, hned se však vzpamatuje). Aha, abych šla odtud za nimi, kalounkáři, viďte; to jste slyšel na jarmarku? Stůjte! Povídám, ani krok ze sucha! Vy chcete k mokřině.

Míchal (...)

(......)