Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výstup 7.

Kněžna. mlynář.

 

Kněžna. Mají strach. A není divu. Ta pozdní chvíle, světlo měsíce i černé stíny v samotě tak tajemné — (Tišeji.) To čas i místo tajuplných zjevů i — (vábně k mlynáři) pohádky. Teď byste mohl povídati. (Lákavě.) Vypravujte. (Přistoupí k němu blíž.)

Mlynář (začíná podléhat zmatku). Paní kněžno — co povídat — já — Snad o tom —

Kněžna. Jak jste řekl.

Mlynář. Budu tedy povídat —

(Krátké duetto lesních rohů zavzní z lesa.)

Kněžna. Ah, ten měkký hlas! Jako pozdrav krásné noci dojemný.

Mlynář. Snad se hledají tam ti —

Kněžna (rychle). Ne, ne, nejmenujte nikoho. Nechci znát ni ruku ani ret, jež tu harmonii probudily. Chci jen naslouchat. Slyšíte — (Zase krátké duetto.) Jak se nese lesů temnou tišinou — Jak v ní v dálce slastně umírá. A ještě ve svém skonu oživuje tichou ozvěnou — (Stojíc zrovna u něho, kloní se k němu.) Slyšíte —

Mlynář (zmaten). Za takových nocí jsem slýchal od starých —

Kněžna. Ach co minulost! Za takových nocí se srdce probouzí —

Mlynář (temněji). Paní — kněž —

Kněžna (vpadne). Dost! Ne titulu. Někdy jen slovíčko je mráz, jenž spálí citu náhlý puk. Neplašte ptáče, kteréž zpívat začalo —

Mlynář (brání se). Jak je možná, že jednáte tak se mnou —

Kněžna (vpadne). Mám k vám důvěru.

Mlynář. Jsem proti vám —

Kněžna. O ne, už ne! A nesmíte být! Se mnou půjdete.

Mlynář. Kam? (Jak překvapen sebou hnul, zavadil loktem o lucernu.) Ah, lucerna, ta —

Kněžna. Co na ní, ta vám už nebude překážet. Pojedete se mnou do města, do paláce —

Mlynář. Do města — já! Do paláce —

Kněžna. Vás je tu škoda, jste k něčemu jinému, chci vás tam mít — Bude vám líp, tam jiný svět —

Mlynář. A tu všeho nechat, opustit svůj lán, své (lekne se toho pomyšlení; náhle). Paní kněžno, propusťte mne!

Kněžna (tiše, lichotně). Bojíte se?

Mlynář. Bojím, vás se bojím.

Kněžna (mírně). Za to, že vás chci vytrhnout z té nížiny, abyste žil jiný, lepší život? Budete (...)

(......)