Alois Jirásek

LUCERNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jednání čtvrté.

Scéna jako počátkem třetího jednání. Měsíc svítí.

 

Výstup 1.

Hanička, pak Zajíček.

 

Hanička (vystoupí z prava; rychle přejde kameny a stane poblíže lípy). Zdalis mu, stará lípo, připomenula —

Zajíček (z leva z lesa; lekne se, pak radostně): Haničko! Já se lek', že to je lesní panna.

Hanička. Ó, tady bývají. Ale co tu děláte, kde jsou ostatní.

Zajíček. Šli k zámečku. Já se musil vrátit. Ztratil jsem, ach, tu rejmovanou suppliku a nejspíš, a myslím na jisto, že tady, jak nás to tu (ohlíží se bázlivě) přestrašilo.

Hanička. Co —

Zajíček. Ne, ne, bojím se tady o tom mluvit. Ale co ty, kam jdeš.

Hanička. Za Liborem; vede kněžnu na zámeček.

Zajíček. On! Mlynář! Ale jen kdybych našel suppliku, (začne hledat) bez ní není možná kasací —

Hanička. Půjdeme spolu —

Zajíček. Hned — vždyť tady přec — (klekne a hledá dál) jsem ji čet — Nic — nikde nic — Z lesa zavzní tichá hudba.

Zajíček (nechav hledání, naslouchá kleče). Bože, Haničko, slyšíš?

Hanička. Slyším.

 

(Z lesa se ozve tlumený zpěv lesních panen.)

 

Po mezi, po stráni, 

u ohně pastevců, 

na sadu, u krbu, 

po hradu ssutinách, 

po hrobech plemene, 

po šíru, daleku 

zavívá sladký dech 

mateří doušky. —

 

Hanička (tiše). Rozumíš?

Zajíček (vzrušen, tlumeně). Ó, rozumím.

 

Tichá hudba z lesa.

 

Zajíček (...)

(......)