Alois Jirásek

U NÁS I
ÚHOR
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LIII.

Léta 1825. Z jara tohoto roku, koncem května měsíce, vydal se Čejchan granatýr zase do světa s plátny, už s dvěma trakarníky, neboť na podzim minulého roku také v Praze dobře pochodil. Do světa s plátny po jeho příkladu a také jako on do lázeňských míst vyjeli Václav Klikar a Václav Hanuš, jak mu říkali Kanda.

Téhož roku, jmenovitě na Jméno panny Marie, narodil se mladé Kalinové, hodinářce, právě rok po jejích křtinách, chlapeček, jemuž byl, jakož už i otci byl, kmotrem farář Zeidler; chlapeček dostal po svém kmotrovi jméno Jan.

Pan kmotr, vysokého věku, v ten čas už nějak scházel, a zdraví jeho se nelepšilo. Když pak na podzim ptactvo táhlo, málo již chodil na čihadlo, kdež mu byl výborným pomocníkem mladý hodinář, druhý kostelník, Kalina.

Druhou neděli po sv. Václavu měl farář Zeidler kázání na slova: „Nesuďte a nebudete souzeni.“ A vícekráte už pak nekázal. Hned v pondělí ulehl. Antonín a jeho mladá žena starali se o něj a ošetřovali ho jako vlastního otce. Ale faráři Zeidlerovi bylo den co den hůř.

Ve čtvrtek musil kaplan napsat psaní na Boušín a pozvat pana faráře. Doubenus šel s tím listem schválně. Smutně nastupoval cestu a smuten vypravoval na Boušíně, že jemnostpánovi je zle; farář Ondrášek poslal si hned do Slatiny, aby ho zítra dovezli do Padolí.

Toho dne zastesklo se nemocnému faráři po ptácích. Antonín mu přinesl tři klece s nejmilejšími ptáky a pověsil mu je v pokoji. Starý ptáčník se na ně díval a dlouho je pozoroval, až pak slabostí přivřel oči.

Nejmilejší drozen mu ještě nazejtří časně zrána, ač temně už, zazpíval. To ho farář Zeidler slyšel naposled.

Pak už ani toho, ani jiného hlasu ptačího. Když farář Ondrášek před polednem dojel, byl jeho contubernalis bez vědomí a pozdě odpoledne vydechl duši.

Plakali všichni, a nejvíc mladá Kalinová. Boušínský farář odjížděl s pláčem; na pohřeb přijel zas.

Pohřeb byl slavný. Osmnáct kněží se sjelo, kondukt vedl Kašpar Lukavský, děkan náchodský a školní dozorce. Tělo nebožtíkovo, jež provázelo veliké množství lidu z kolatury i ze sousedství, neseno z fary dolů „rynkem“ kolem statue pod jasany a pak zpět na (...)

(......)