Franz Kafka

PROCES
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dům

Aniž tím zprvu sledoval určitý úmysl, snažil se K. při různých příležitostech vyzvědět, kde má sídlo úřad, od něhož přišlo první udání v jeho věci. Dověděl se to bez nesnází, jak Titorelli, tak i Wolfahrt mu na první pozeptání pověděli přesné číslo domu. Později Titorelli s úsměvem, který měl vždy pro tajné záměry, jež mu nebyly předloženy k posouzení, doplnil informaci tím, že tvrdil, že právě tento úřad nemá nejmenšího významu, že jen vyhlašuje, co mu bylo přikázáno, a že je jen nejnižším orgánem velké prokuratury, jež je ovšem stranám nedostupná. Přeje-li si tedy někdo něco od prokuratury-lidé mají, rozumí se, vždy mnoho přání, ale není vždy moudré projevit je -, musí se ovšem obrátit na jmenovaný podřízený úřad, tím však ani nepronikne sám k vlastní prokuratuře, ani se mu nepodaří, aby tam vůbec kdy tlumočil své přání cestou instanční.

K. znal již malířovu povahu, proto neodporoval, také se dále nepoptával, nýbrž jen pokývl a vzal ta slova na vědomí. Zase se mu zdálo, jako již často v poslední době, že Titorelli, pokud jde o týranost, je štědrou náhradou za advokáta. Rozdíl byl jen v tom, že K. nebyl Titorellimu tak nadobro vydán a že by ho byl mohl bez okolků setřást, kdykoli by se mu zachtělo, že dále Titorelli byl nadmíru sdílný, ba žvanivý, byť dříve víc než nyní, a že konečně K. mohl zajisté Titorellimu jeho týrání oplatit.

A to také v této věci dělal, mluvil o tom domě nezřídka takovým způsobem, jako by Titorellimu něco zamlčoval, jako by byl navázal styky s tím úřadem, jako by však dosud nebyly dospěly tak daleko, aby se o nich mohlo bez nebezpečí povědět, snažil-li se však Titorelli poté přimět ho k bližším údajům, K. náhle začal o něčem jiném a dlouho pak o tom už nepromluvil. Radoval se z takových drobných úspěchů, myslil pak, že se už vyzná daleko lépe v lidech z okolí soudu, že si s nimi už může zahrávat, že se skoro sám už dostává do jejich cechu, že alespoň na okamžiky získává lepší přehled, který jim jaksi umožňuje první soudní stupeň, na němž stojí. Co by záleželo na tom, kdyby přece jednou přišel o své postavení zde dole? I pak je tam ještě možnost záchrany, je jen třeba, aby vklouzl do řad těch lidí, když mu, pro svou nízkost anebo z jiných důvodů, nemohou pomoci v jeho procesu, mohou ho přece přijmout mezi sebe a ukrýt, ba nemohou se, provede-li všechno s náležitou rozvahou a potají, vůbec ani zpěčovat, aby mu takto posloužili, zejména ne Titorelli, jehož blízkým známým a dobrodincem se přece nyní stal.

Takovými a podobnými nadějemi se K. kojil nikoli snad denně, zpravidla ještě dobře rozlišoval a měl se na pozoru, aby nepřehlížel anebo nepřeskakoval nějakou nesnáz, někdy však - ponejvíce to byly stavy úplné vyčerpanosti večer po práci - čerpal útěchu z nejnepatrnějších a nadto nejmnohoznačnějších příběhů dne. Obyčejně ležel pak na pohovce své kanceláře- nemohl už opustit kancelář, aby se předtím nezotavil hodinu na pohovce - a řadil v myšlenkách pozorování k pozorování. Neomezoval se (...)

(......)