Franz Kafka

PROCES
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola třetí

V prázdné zasedací síni
Student
Kanceláře

K. čekal příštího týdne den co den na opětné vyrozumění, nemohl uvěřit, že soud tak doslova přistupuje na K-ovo prohlášení, že se vzdává výslechů, a když čekané vyrozumění až do soboty večer opravdu nepřišlo, předpokládal, že je mlčky obeslán do téhož domu na touž dobu. Odebral se tam tedy v neděli zase, šel tentokrát rovnou po schodech a chodbách; několik lidí, kteří si ho připamatovali, pozdravilo ho u svých dveří, on však se nemusil už nikoho ptát a dostal se brzo ke správným dveřím. Na jeho zaklepání mu ihned otevřeli, a neohlížeje se valně po známé ženě, jež zůstala stát u dveří, chtěl hned do vedlejšího pokoje. "Dnes není schůze," řekla žena. "Proč by nebyla schůze?" zeptal se a nechtěl tomu věřit. Ale žena ho přesvědčila tím, že otevřela dveře vedlejšího pokoje. Byl opravdu prázdný a vypadal v té prázdnotě ještě žalostněji než minulou neděli. Na stole, který stál beze změny na podiu, leželo několik knih. "Mohu se podívat na ty knihy?" zeptal se K., nikoli ze zvláštní zvědavosti, nýbrž jen aby cesta sem nebyla úplně zbůhdarma. "Ne," řekla žena a zavřela zas dveře, "není to dovoleno. Ty knihy náleží vyšetřujícímu soudci." "Ach tak," řekl K. a pokývl hlavou, "ty knihy jsou asi zákoníky, a náleží k povaze toho soudnictví, že odsuzuje lidi nejen nevinné, ale i nevědoucí: "Takové to už bude," řekla žena, jež mu neporozuměla. ;,Nuže, pak tedy zase jdu," řekl K. "Mám vyšetřujícímu soudci něco hlásit?" zeptala se žena. "Vy ho znáte?" optal se K. "Ovšem," řekla žena, "vždyť můj muž je soudní sluha." Teprv teď zpozoroval K., že pokoj, v němž minulou neděli stály jen necky, je teď úplně zařízeným obytným pokojem. Žena si povšimla jeho údivu a řekla: "Ano, máme zde volný by t, musíme však ve dnech, kdy je schůze, pokoj vyklidit. Postavení mého muže má mnohou nevýhodu." "Nedivím se ani tak tomu pokoji," řekl K. a zadíval se na ni zlobným pohledem, "jako tomu, že jste provdána." "Narážíte snad na to, co se stalo v poslední schůzi, jak jsem vás vyrušila ve vaší řeči?" ptala se žena. "Ovšem," řekl K., "dnes to mám už za sebou a skoro jsem na to už zapomněl, ale tehdy mě to skoro rozzuřilo. A teď říkáte sama, že jste provdaná žena." "Nebylo vám to na škodu, že vaše řeč byla přerušena. Byly pak o vás ještě velmi nepříznivé řeči." "Budiž," řekl K. uhýbavě, "ale vás to neomlouvá." "Mne omluví každý, kdo mě zná," řekla žena, "ten, co mě tehdy objímal, pronásleduje mě už dávno. Možná, že nejsem svůdná pro každého, ale pro něho jsem. Není proti tomu ochrany, také můj muž se s tím už smířil; chce-li si zachovat své místo, musí to strpět, protože ten člověk je student a dostane se podle všeho k větší moci. Je mi pořád v patách, právě když jste přicházel, odešel." "Hodí se to ke všemu ostatnímu," řekl K., "nepřekvapuje mě to." "Vy zde asi chcete to a ono zlepšit?" zeptala se žena pomalu a zkoumavě, jako by říkala něco, co je jak pro ni, tak i pro K-a nebezpečné. "Vybrala jsem si to už z (...)

(......)