Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Druhá kapitola

KDYŽ SE BLÍŽILI k hospodě - K. to poznal podle zákrutu cesty -, byla k jeho údivu již úplná tma. Že by byl tak dlouho pryč? Podle jeho výpočtu leda tak jednu dvě hodiny, a odešel ráno, a vůbec nepomyslel na jídlo, a ještě před chvílí bylo rovnoměrné denní světlo, teprve teď ta tma. "Krátké dny, krátké dny!" řekl si, sklouzl ze saní a vykročil k hostinci.

Nahoře na schůdkách domu stál jako na zavolanou hostinský a zdviženou lucernou mu svítil na cestu. Letmo si K. vzpomněl na povozníka, zastavil se, kdesi ve tmě se ozvalo zakašlání, to byl on. Nu, však ho uvidí někdy příště. Teprve až když došel nahoru k hostinskému, který poníženě zdravil, zpozoroval po obou stranách dveří dva muže. Vzal hostinskému svítilnu a posvítil si na ně; byli to ti muži, s nimiž se už setkal a na něž volali Arture a Jeremiáši. Zasalutovali. Usmál se ve vzpomínce na léta vojny, na ty šťastné časy. "Kdo jste?" zeptal se a díval se z jednoho na druhého. "Vaši pomocníci," odpověděli. "To jsou ti pomocníci," tiše potvrdil hostinský. "Cože?" zeptal se K. "Vy že jste moji staří pomocníci, kterým jsem nakázal, aby přišli za mnou, na které čekám?" Přikývli. "To je dobře," řekl K. po chvilce, "to je dobře, že jste přišli." - "Ostatně," řekl K. po delší chvilce, "velice jste se opozdili, jste velmi nedbalí." - "Bylo to daleko," řekl jeden. "Daleko," opakoval K., "ale já vás potkal, jak jdete ze zámku." - "Ano," řekli bez dalšího vysvětlování. "Kde máte přístroje?" ptal se K. "Nemáme žádné přístroje," řekli. "Přístroje, které jsem vám svěřil," řekl K. "Žádné přístroje nemáme," opakovali. "Ach, jste vy ale lidé!" řekl K., "vyznáte se vůbec v zeměměřičství?" - "Ne," řekli. "Jestliže jste ale moji staří pomocníci, musíte se v něm přece vyznat," řekl K. Mlčeli. "Tak pojďte tedy," řekl K. a postrčil je před sebou do domu.

Seděli pak všichni tři skoro mlčky v hostinské místnosti u piva, u malého stolku, K. uprostřed, nalevo a napravo pomocníci. Kromě nich seděli už jen u jednoho stolu sedláci podobně jako večer předtím. "Je to s vámi potíž," řekl K. a porovnával už pokolikáté jejich tváře, "jakpak vás mám rozpoznat? Lišíte se od sebe jen jménem, jinak jste si podobní jako" - zarazil se, pak bezděčně pokračoval - "jinak jste si podobní jako hadi." Usmáli se. "Jinak nás rozeznávají dobře," ospravedlňovali se. "To věřím," řekl K., "sám jsem toho byl přece svědkem, ale já mám k vidění jen oči a těma vás rozeznat nedokážu. Budu s vámi proto jednat jako s jedním člověkem a oběma budu říkat Artur, tak se přece jeden z vás jmenuje. Ty?" - zeptal se K. jednoho. "Ne," řekl muž, "já jsem Jeremiáš." - "To je jedno," řekl K., "budu vám oběma říkat Artur. Když někam Artura pošlu, půjdete oba, když dám Arturovi nějakou práci, budete to dělat oba, to má sice pro mne tu nevýhodu, že vás nemohu použít na různé práce, ale zato zase výhodu, že za všecko, co vám uložím, budete nedílně odpovídat oba. Jak si mezi sebou práci rozdělíte, je mi jedno, jen se nesmíte jeden na druhého (...)

(......)