Franz Kafka

ZÁMEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šestá kapitola

PŘED HOSPODOU na něj čekal hostinský. Netázán by se byl neodvážil promluvit, proto se ho K. zeptal, co chce. "Máš už nějaký nový byt?" zeptal se hostinský se sklopenýma očima. "Ptáš se z příkazu své ženy," řekl K., "jsi na ní asi hodně závislý?" - "Ne," řekl hostinský, "neptám se z jejího příkazu. Ale je kvůli tobě velmi rozčilená a nešťastná, nemůže pracovat, leží v posteli a ustavičně vzdychá a naříká." - "Mám jít za ní?" zeptal se K. "Prosím tě o to," řekl hostinský, "už jsem chtěl pro tebe jít k starostovi, poslouchal jsem za dveřmi, ale hovořili jste, nechtěl jsem rušit, také jsem měl starost o ženu, běžel jsem zpátky, ale nepustila mě k sobě, tak mi nezbývalo než čekat na tebe." - "Tak tedy rychle pojil," řekl K., "brzy ji uklidním." - "Jen aby se to podařilo," řekl hostinský.

Prošli světlou kuchyní, kde tři nebo čtyři služky, každá v jiném koutě při své náhodné práci, téměř strnuly, když uviděly K. Již v kuchyni bylo slyšet sténání hostinské. Ležela v přístěnku bez oken, odděleném od kuchyně lehkou prkennou stěnou. Bylo v něm místo jen pro velikou manželskou postel a jednu skříň. Postel byla postavena tak, že z ní bylo možno přehlédnout celou kuchyň a dohlížet na práci. Naopak z kuchyně nebylo do přístěnku vidět skoro vůbec. Byla v něm úplná tma, jen červenobílé ložní prádlo trochu prosvítalo. Teprve když člověk vešel a oči si přivykly, daly se rozeznat jednotlivosti.

"Konečně jdete," řekla hostinská chabě. Ležela na zádech, dýchalo se jí zřejmě ztěžka, peřinu odhrnula. Vypadala v posteli mnohem mladší než v šatech, ale pod nočním čepečkem z jemných krajek, který měla na hlavě, ačkoli byl příliš malý a nedržel jí na účesu, budila její propadlá tvář soucit. "Jak jsem měl přijít," zeptal se K. jemně. "Vždyť jste mne nedala zavolat." - "Neměl jste mě nechat čekat tak dlouho," řekla hostinská s umíněností nemocných. "Sedněte si," řekla a ukázala na pelest, "vy ostatní ale jděte pryč!" Kromě pomocníků se sem tlačily i služky. "Já půjdu taky, Gardeno," řekl hostinský. K. poprvé uslyšel jméno té ženy. "Samozřejmě," řekla pomalu a dodala roztržitě, jako by byla zaměstnána jinými myšlenkami: "Proč zrovna ty bys tu měl zůstávat?" Ale když všichni zmizeli v kuchyni - i pomocníci poslechli tentokrát ihned, samozřejmě že se hnali ze jednou ze služek -, byla Gardena přece jen natolik pozorná, aby si uvědomila, že by z kuchyně bylo slyšet všechno, co se tu mluví, neboť přístěnek neměl dveře, a tak poručila, aby všichni opustili kuchyň. Stalo se to okamžitě.

"Prosím vás, pane zeměměřiči," řekla pak Gardena, "hned vpředu ve skříni visí přehoz, podejte mi ho, chci se přikrýt, nesnesu peřinu, dýchá se mi tak těžko." A když jí K. přinesl šátek, řekla: "Podívejte, to je pěkný šátek, že?" K. se zdálo, že je to obyčejný vlněný šátek, jen z dobré vůle ho ještě jednou ohmatal, neřekl však nic. "Ano, pěkný šátek to je," řekla Gardena a zahalila se jím. Ležela tu teď pokojně; všechno utrpení jako by z ní bylo sňato, dokonce jí (...)

(......)