Franz Kafka
překlad: Vladimír Kafka

POPIS JEDNOHO ZÁPASU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Odvody

1920

VOJENSKÉ ODVODY, které jsou často nutné, protože pohraniční boje neustávají, konají se takto:

Vydá se příkaz, že v jeden určitý den v jedné určité čtvrti města musí všichni obyvatelé, muži, ženy, děti bez rozdílu, zůstat ve svých bytech. Většinou až k poledni objeví se u vchodu do oné části města, kde již od svítání čeká vojenský oddíl, pěšáci i jízda, mladý šlechtic, který se má ujmout odvodů. Je to mladý muž, útlý, nevelký, slabý, nedbale oblečený, s unavenýma očima, bez ustání jím projíždí neklid jako nemocným mrazení. Aniž na koho pohlédne dá znamení bičíkem, který je jeho jedinou výzbrojí, několik vojáků se k němu připojí a on vejde do prvního domu. Jeden voják, který osobně zná všechny obyvatele této části města, přečte seznam domácích lidí. Obyčejně tu všichni jsou, stojí už ve světnici v řadě, očima visí na šlechtici, jako by už byli vojáky. Může se však také stát, že tu a tam jeden - vždycky jsou to jen muži chybí. Tu se nikdo neodváží pronést nějakou výmluvu nebo dokonce lež, všichni mlčí, sklopí oči, sotva snášejí tlak rozkazu, proti němuž se v tomto domě někdo provinil, avšak němá přítomnost šlechticova drží přece jen všechny na jejich místech. Šlechtic dá znamení, není to ani kývnutí hlavy, dá se jen vyčíst z očí, a dva vojáci začnou chybějícího hledat. Nedá to žádnou námahu. Nikdy není mimo dům, nikdy nemá v úmyslu skutečně se vyhnout odvodům, jen ze strachu nepřišel, ale zase to není strach ze služby, on se vůbec bojí ukázat se, rozkaz je pro něho vysloveně příliš veliký, tak veliký, až mu nahání hrůzu, nemá sám dost sil, aby přišel. Avšak neprchá proto, jen se schovává, a jak zaslechne, že šlechtic je v domě, vyplíží se asi ze svého úkrytu, připlíží se ke dveřím světnice, takže vycházející vojáci ho okamžitě chytí. Je předveden před šlechtice, který uchopí bičík oběma rukama je tak slaboučký, jednou rukou by to vůbec nedokázal - a muže zpráská. Velké bolesti to sotva působí, pak napůl vyčerpáním, napůl odporem upustí bičík, bičovaný ho musí zvednout a podat mu ho. Teprve pak se smí zařadit mezi ostatní; ostatně je skoro jisté, že nebude odveden. Stává se však také, a to je častější, že je tu víc lidí (...)

(......)