<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Franz Kafka

AFORISMY
kompletní kniha, e-book

 

 

Elektronické knihy za hubičku!

Kromě samostatných e-knih můžete získat balíčky kompletních knih do svých čteček a jiných zařízení až o 65% levněji.

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .


Stáhnout tuto knihu v PDF a ePub
<   6    

 

Ediční poznámka

Pramenem Kafkových aforismů nám byly především jeho deníky z let 1910-1923 (Tagebücher, 1910-1923; Gesammelte Werke, vyd. Max Brod, Schocken, N. Y. 1948), dále ve svazku “Svatební přípravy na venkově” (Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande, Gesammelte Werke, vyd. Max Brod, Schocken-Fischer, 1953, N. Y.) zápisky z osmi tzv. “osmerkových sešitků”, fragmenty a poznámky na “volných listech”. Kromě toho jsme použili Kafkova vlastního, číslovaného výběru aforismů, který básník sestavil ze zápisků v denících a “osmerkových sešitcích” a který Max Brod uveřejnil několikrát (např. ve vydání Gesammelte Schriften, sv. VI. Tagebücher und Briefe, 1937 u Mercyho v Praze, str. 198-217; v tomto svazku je otištěn o Brodův vlastní výběr Kafkových aforismů pod názvem “Meditationen” na str. 218-239; nebo ve svazku “Beim Bau der Chinesischen Mauer, Ungedruckte Erzählungen und Prosa aus dem Nachlass, vyd. Max Brod a Hans Joachim Schoeps, 1931, str. 225-249; nebo ve zmíněném již svazku “Hochzeitsvorbereitungen auf dem Lande”, str. 39-54) pod kuriózním názvem “Betrachtungen über Sünde, Leid, Hoffnung und den Wahren Weg”. Tento Kafkův výběr přinášíme beze změny a klademe ho do čela knížky. Zmizel jen Brodův titul a Kafkovo číslování, které jsme pro náš účel považovali za nedůležité. Sbírka “Er”, jejíž uspořádání je také básníkovým dílem, je otištěna ve svazku “Beim Bau der Chinesischen Mauer” na str. 212-224, v poválečném vydání Spisů ve svazku “Beschreibung eines Kampfes” (vyd. Max Brod, Schocken, N. Y. 1946, na str. 279-287). Z této sbírky jsme vybrali jen místa s víceméně aforistickým charakterem. Rozdíly v textu předválečného vydání (Gesammelte Schriften, Praha 1937) a poválečného vydání Spisů (Gesammelte Werke, Schocken, N. Y.) označujeme pod čarou.

Možnost chronologického řazení aforismů byla a priori na rušena už Kafkovým vlastním výběrem, který jsme samozřejmě respektovali. V našem výběru pak chronologičnost do jité míry vyplynula ze sledu deníků z let 1910-1923 (tzv. “kvartových sešitů”) a “osmerkových sešitků”, které plynule provázejí deníkové záznamy od roku 1917 a poněkud vyplňují i bolestné mezery v denících z konce války a z prvního popřevratového roku. I sbírka “Er”, z roku 1920, do tohoto hrubého chronologického sledu celkem zapadá, už také proto, že Brodovo řazení “osmerkových sešitků” pod čísly 1-8 není - jak ukázalo pozdější textově kritické bádání - chronologické, nýbrž víceméně náhodné. Zcela nepřehledná, ba skoro konfúzní, je i chronologie “fragmentů” a “volných listů”, jejichž přesné, nebo aspoň přibližné datování si vyžádá nemálo textově kritické práce. Pokud jde o náš výběr, domníváme se však, že přesná chronologie ve vývěru aforismů - i z hlediska stylistického - je věcí druhotnou.

Obtížnější bylo už samotné vymezení pojmu “aforismus”. Z Kafkova vlastního výběru vyplývá, že je třeba jej chápat dost široce. Kafka sem zařadil i drobné dialogy, filozofické stenogramy, marginálie k četbě (Starého zákona, Kierkegaarda aj.), myšlenky, které se “vlastně” týkají jeho samého. I sám název “aforismy” se u Kafky nikde přímo neobjevuje, koresponduje s celou řadou ryze kafkovských názvů jako “Betrachtungen”, “Forschungen”, “Sprüche”, “Beschreibungen” ap. Zvláštností Kafkova aforismu je to, co bychom nazvali analytickou dynamičností, ba dramatičností, která vyplývá z dualistického základu jeho spiritualismu, oscilujícího mezi dialektičností a dialogičností (přičemž se obojí mnohdy překrývá!).

To, že jsme do našeho výběru zařadili i některá místa psaná v první osobě, které přes všechen subjektivismus, ba právě proto, mají mnohem širší platnost. Vedla nás k tomu i zajímavá konvergence Kafkova “Já” a “ On”. Úvahy, v nichž Kafka používá třetí osoby - a které sám nadepsal “Er” - se jasně vztahují k jeho osobě, ale zároveň, právě dík této objektivizující třetí osobě, ji přerůstají. Totéž objektivující přerůstání platí pak analogicky i o některých úvahách v první osobě. Nyní jde ovšem o to, určit směr tohoto přerůstání. Jím se především rozrušuje obvyklý protiklad subjekt:objekt, a z něho plynoucí zakotvení subjektivistického Já. Konvergence Já:On odhaluje skrytou trhlinu, rozpor v existenci člověka, projevující se na jedné straně svárem lidské bytosti a bytí, na druhé straně jejich těsným sepětím, rozpor, jímž se existence teprve přesně vymezuje. - Kafkovo “Er” nelze například přirovnat k slavnému “on” Caesarových zápisků. Caesarovo “on” naopak zcela jasně podtrhuje vladařovo Já, je jakýmsi sebevědomým, umocněným Já; zatímco Kafkovo “Er” vyrůstá z potlačovaného Já, z jakéhosi pokorného, ale tvrdě bojujícího Já, čímž se na druhé straně ovšem právě toto Já vymezuje mnohem subtilněji než Caesarovo jednoznačné vladařské, ale příliš divadelní Já. Tímto nepřímým, subtilním vymezením Já skrze “On” nabývá však Kafkovo Já zároveň obecnější platnosti, stává se Já Kohokoliv (Jedermann), jakýmsi všelidským Já. Zde však musíme opět ostře rozlišovat mezi Nad-Já romantiků, které výrazněji než u Fichta, kde ještě obráží svůj “faustovský” původ, promlouvá v aforismech a fragmentech Novalisových - a tímto Kafkovým Já, viděným clonou “Er”. Jeho přesné vymezení by si vyžádalo delší studie, která zde není na místě. Chtěli bychom jen upozornit na některé fenomény, které při takovém vymezení bude nutno vzít v úvahu. Především Kafkův jazyk - skoro bychom řekli: mystérium Kafkova jazyka, jeho mluvy, která vyrůstá z podobných zdrojů jako například mysteriózní jazyk Hölderlinův. (Pojem “pražská němčina” zde nevystihuje zhola nic.) I Kafkův jazyk jako jazyk Hölderlinův - který je ovšem svou vnější formou zcela odlišný, i když neméně přesný, úzkostlivě a pokorně přesný - “odpovídá” (ve významu ent-sprechen), slouží absolutnímu Jazyku, který bychom s Heideggerem mohli nazvat “domem bytí”. (Srv. Kafkovy časté symboly domu, na jehož prahu se prodlévá.) Příznačné kafkovské prodlévání na prahu domu je metaforickým opisem toho, co filozofická reflexe nazývá vědomím diference jsoucna a bytí. Z tohoto vědomí se rodí i Kafkův jazyk, na této hraniční čáře se rozvinula také divergence Kafkova Já a On. Čisté Já je příliš poplatné idealismu, metafyzice a nakonec nutně ústí do sebezbožnění a “smrti Boha”. Kafka by řekl: klade základy světa lži, který nelze vyvrátit jejím protikladem, nýbrž jen celým světem pravdy. Tato myšlenka, přestože je lehce poznamenaná moderním manicheismem, naprosto přesně vyjadřuje Kafkovo bdělé vědomí ontologické diference překonávající veškeré “zapomnění bytí”. Kafkovo On “odpovídá” tomuto “světu pravdy”, přesněji: vyrostlo z Já, které zpokornělo, zeslužebnělo nasloucháním jazyku bytí. V tomto smyslu je obecné lidské, dává základ budoucímu, osvobozenému Já.

Vedle chronologického řazení bylo by možno roztřídit Kafkovy aforismy do tematických skupin, např. na skupinu ontologickou (aforismy o existenci ve světě a jejím vztahu k bytí), skupinu eschatologickou (aforismy o smyslu a cíli života v kontextu společnosti a dějin; zajímavé, že Kafka si v dějinách všímá jen otázky jejich vzniku a jejich konce, v tom je ryze “biblický”), skupinu etickou (aforismy o dobru a zlu, o pravdě a lži), skupinu exegetickou (poznámky k cizím textům) atd. Proti takovému třídění mluví za prvé to, že u Kafky všechna témata se prostupují a tvoří vyšší skupinu, jejíž organismus nejlépe vyvstane především v básníkově vlastním výběru, a druhotně pak v řazení chronologickém, pokud je to možné. Za druhé lze v tematickém řazení spatřovat vlastně už náznak interpretace, cíl, který v této knize nechceme sledovat.

Náš výběr aforismů není sice úplný, přesto však dává jistou ucelenou představu Kafkova myšlení, představu, která po mnoha stránkách klíčovým způsobem vysvětluje básníkovo dílo. Obě krajní křídla “kafkologie”, ideologická “pravice” (Brod) i faktografická neopozitivistická “levice” (Wagenbach), která se v lecčems podivuhodně doplňují, zůstala právě interpretací těchto textů mnoho dlužna. (Jakousi ukázkou ideologické interpretace je už Brodův titulek na básníkovým výběrem aforismů.) V umocněné podobě vyvstává pak tato interpretační nemohoucnost zejména tam, kde se ideologismus zasnubuje s neopozitivismem, nebo lépe: všude tam, kde se tonoucí, epigonský ideologismus chytá “tužkových čar” kvapně posbíraných faktů. -

Rio Preisner

 

<   6    

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist