Franz Kafka

Postranní myšlenky, s nimiž přijímáš zlo, nejsou tvé, nýbrž náležejí zlu... Jakmile jednou přijmeme zlo, nežádá už, abychom mu věřili.

Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?

Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne.

V boji mezi světem a tebou dělej sekundanta světu.

Praha nás nepustí, malá matka má drápy.

To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti.

Můj život je váháním před narozením.

Luxus bohatých je zaplacen bídou chudých.

Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.

Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně.

Stejně tak jako člověk, který leží na podlaze, -nemůže spadnout, stejně tak se nemůže člověku nic stát, je-li sám.

Lež se nastoluje jako světový řád.

Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil, já se jen ptal.

V míru se nehneš z místa, ve válce vykrvácíš.

Svízel soužití vyvolává cizotu, soucitem, chtíčem, zbabělostí, ješitností, a jen na hlubokém dně snad tenký potůček hodný jména láska, nepřístupný hledání, problesknuvší jen v okamžiku -jednoho okamžiku.

První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.