Josef Kainar

LAZAR A PÍSEŇ
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Tácek v prstech

 Někteří lidi moc to uměj s dětma.
 Ty haranti se jenom na ně třesou,
 a strejčku sem, a strejčku tam,
 a von nic nedělá,
 cukroví nedá, von je nepoplácá,
 von si je shání ze sebe jak mouchy,
 a přec je pro ně
 svatej Holahej.
 
 To mě se děcka, řekl bych, až bojej.
 
 Ve čtvrtek večer dlívám v Páráčků,
 přemejšlím vo tom, tácek v prstech točím,
 a pořád dokola.
 Já přece nejsem dědek huňatá,
 já nemám voči
 jako černý špunty
 od flašky s jedem,
 nejsem krkavec,
 a esli sem chtěl dvakrát koho zabít,
 tož vy byste se nezvládli,
 já ano.
 Ale si myslím, jak ten tácek točím,
 že příčina je mimo mě a jiná.
 Já pro lidstvo sem votevřený okno
 a do srdce mi sáhne,
 kdo jen chce.
 
 A jeden z takovejch, já řeknu, co si myslím,
 v srdci mi něco nadosmrti zkazil,
 něco z něj vzal,
 tož se mě děcka bojej.
 Kdybych měl já to sebemenší zdání,
 kerej to byl, a možná taky kerá,
 potřetí bych se
 asi dobře nezvlád.
 
 Největší štěstí, to je dycky to,
 za kerý nemůžeš.
 A neštěstí,
 kerý sis nezavinil.