
Poslední noc před svatbou se většina mužů opíjí, já se neopil. Ne snad ze
zásady, nenapadlo mě to prostě. Noc jsem však bezmála probděl a to ve
sklíčenosti.
Skličovaly mě nikoliv pochyby o správnosti volby, ale vědomí, že jsem se už
jednou provždy rozhodl. Tušil jsem, že pro mě nebude nejslastnější toho,
koho miluji, nacházet vždy po svém boku, že bych naopak potřeboval čas od
času sáhnout do prázdna, nechat v sobě uzrát touhu až do bolestnosti,
střídat úzkost odloučení a úlevu opětného setkání, možnost útěku i návratu,
zahlédat před sebou bludné světlo, naději, že opravdové setkání mě teprve
čeká.
Člověk se brání přijmout, že jeho život se v tom nejpodstatnějším uzavřel,
jeho naděje se naplnily. Zdráhá se pohlédnout do očí smrti a máloco se blíží
smrti tak, jako naplněná láska.
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy