Ivan Klíma

ukázky

Poslední noc před svatbou se většina mužů opíjí, já se neopil. Ne snad ze zásady, nenapadlo mě to prostě. Noc jsem však bezmála probděl a to ve sklíčenosti.
Skličovaly mě nikoliv pochyby o správnosti volby, ale vědomí, že jsem se už jednou provždy rozhodl. Tušil jsem, že pro mě nebude nejslastnější toho, koho miluji, nacházet vždy po svém boku, že bych naopak potřeboval čas od času sáhnout do prázdna, nechat v sobě uzrát touhu až do bolestnosti, střídat úzkost odloučení a úlevu opětného setkání, možnost útěku i návratu, zahlédat před sebou bludné světlo, naději, že opravdové setkání mě teprve čeká.
Člověk se brání přijmout, že jeho život se v tom nejpodstatnějším uzavřel, jeho naděje se naplnily. Zdráhá se pohlédnout do očí smrti a máloco se blíží smrti tak, jako naplněná láska.