Ivan Klíma

Dnes tráví psaním celé dny. Píše pomalu, své texty mnohokrát přepisuje a cizeluje, až úzkostlivě dbá na věcnou správnost všech faktů. V poslední době píše hodně novinové články a eseje - jistou roli asi hraje i celoživotní srovnávání se s Karlem Čapkem. Rovněž psaní beletrie je pro Klímu urputným kolotočem neustálého přepisování a opravování. Jak říká, dnes už málokdy píše se skutečnou chutí a radostí jako kdysi.

Vstává kolem sedmé a hned po snídani se obvykle zavře v pracovně. Zhruba dvakrát týdně chodí na tenis, který hraje velmi slušně. Mezi jeho další koníčky patří houbaření, sbírání starých map a hraní mariáše. Za knížky, které mu nyní vycházejí v zahraničí, má vcelku vysoké honoráře, ale svůj životní styl příliš nezměnil.

Po tatínkovi zdědil skromnost. Na módu si nepotrpí, obléká se až omšele. "Stydím se kupovat si drahé věci," říká. "V restauraci si vždycky dám nejlevnější jídlo." Společnost nikdy nevyhledával. S přáteli se vždy scházel spíš doma. Do kaváren ani hospod si pro inspiraci nechodí. "Jednak nemám rád zakouřené místnosti, jednak to považuji za ztrátu času."

Nemá slabost pro pití ani dobré jídlo. Snídá rohlík s tvarohovým sýrem, malý oběd si většinou připravuje sám, večeří opět rohlík se sýrem. Není vegetarián, ale maso jí málo. Z pochutin má slabost snad jedině pro zmrzlinu. Alkohol téměř nepije, občas neodmítne sklenku červeného vína. Auto používá velmi nerad. Říká, že jezdit po městě autem či mít narvanou ledničku je "nemravné vůči potomstvu".

Přesto sám velmi dobře vaří - na disidentské schůzky chystal pověstné "klímakoule", což jsou silně kořeněné koule z mletého hovězího a vepřového masa. Večer se dívá na zprávy, což je jediný pořad, který v televizi pravidelně sleduje (dřív doma Klímovi televizi vůbec neměli). Dívá se ještě na dokumentární a přírodopisné filmy. Občas poslouchá hudbu. Často si večer také čte, ale většinou literaturu faktu. K beletrii se dostává čím dál tím méně. Dřív ji četl z profesionálního zájmu - aby se o knížce dozvěděl, jak je napsaná. Jenže "málokdo píše nějak výrazně originálně, používají se stále stejné triky", říká věcně.

Je členem Římského a Ambassador klubu, místopředsedou českého Pen-klubu a členem ediční rady Lidových novin, kde jeho syn Michal pracuje jako ředitel. Dcera Hana je výtvarnice, mimo jiné ilustrovala i některé otcovy knížky.

Slovy spisovatele Philipa Rotha si Ivan Klíma "prodělal vše, čemu se říká evropské vzdělání" - počínaje vězněním v koncentračním táboře Terezín a konče policejním pronásledováním v době normalizace. Životními peripetiemi procházel však klidně a smířeně. Jak tvrdí jeho přátelé, byl vždy "spíše poslem dobrých zpráv" (Pavel Kohout).

Zahraniční novináři, kteří Klímu v Hodkovičkách často navštěvují, ho nazývají "typickým středoevropským intelektuálem". Těžko říct, co to vlastně znamená. Sám Klíma nemá slovo intelektuál rád. "Je to nepřesné slovo," říká. "Každý si pod ním představí to, co se mu hodí. Raději o sobě slyším, že jsem spisovatel."

(c) MILOŠ ČERMÁK