Karel Klostermann

DOMEK V POLEDNÍ ULICI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DOMEK V POLEDNÍ ULICI.

I.

Jak se ho pan professor dopátral.

Pan professor Koudelka, jenž učil mathematice na kterési střední škole bývalého krajského města P., byl jednoho večera velmi zlé nálady. Nebylo divu: skoro sedm let přebýval v domě, do něhož uvádím laskavého čtenáře, abych jej seznámil se svým rekem, a pojednou mu poslal domácí pán soudní výpověď. Pan professor by se byl všeho jiného spíše nadál; hrom sjel s čistých nebes. Pravda je, že už asi před třemi roky domácí pán, jenž bydlil v jiné čtvrti, se kdysi prohlásil vůči němu, že za nedlouho odevzdá svému synovi, dům, jejž pan professor najal celý, a že tudíž radí svému nájemníku, aby se v čas poohlédl po jiném vhodném bytě, ale pan professor zapomněl úplně na tuto rozmluvu. Už byl takový; paměť jeho byla slabá ve všem, co nesouviselo s jeho vědou.

Co se byl oženil, obýval vždy celý dům a to z té příčiny, že měl nehorázný strach z mrzutostí, jež mu mohly povstat se sousedy; klid a dobrou vůli miloval nade vše, kromě toho psy, kočky, kanáry a všelikou čtyřnohou i opeřenou zvěř, – již shromažďoval a hájil jako zbožný hindu. Kdyby byl měl prostředků, nelze pochybovat, že by byl dal budovat špitály pro chorobnou němou tvář; než k neštěstí pro tuto byl chudý jako myška a neměl ani naděje, že by mohl kdy dědit po které tetě ani v Evropě ani v Americe. Bylo mu to také jedno, a tisíce a miliony měly pro něho zájem jen potud, pokud se vyskytaly v mathematických problémech.

Jak tu osudnou soudní výpověď držel v rukou, noře do ní oči, zdálo se mu, že mezi řádky se naň dívají oči jeho koček a psů, plné melancholie a smutku. To tam je volné pohybování po domě, po dvoře a po zahrádce. – Domácí páni vynalezli a v soustavu uvedli přísné řády v této příčině, ba někteří dospěli tak daleko na cestě bezcitnosti, že nájemníkům, svým držení těchto zvířat vůbec zapovídají, jako by štěkot psů a unylý hlahol zamilovaných kocourů měly do sebe co nepříjemného. Člověk, majíc srdce, rozumí této výrazné řeči, a kdo jí nerozumí, má v hrudi kámen. Že pak pro takové ubohé tvory zákony o výměně látek mají platnost, kdož za to může? Není-liž znamením necitelné surovosti mysli, zazlívati jim přirozených následků těchto zákonů?…

Pravda,ba pravda!… Avšak co naplat? Tu to stálo: za čtvrt roku se musí pan Koudelka vystěhovat, se ženou, s dětmi, se psy atd. Bude potom bydlet na jedné chodbě s jinými nájemníky, kteří se zblázní, až složí kocour velkou krysu u prahu jejich kuchyně; až tři roztomilé čubičky páně professorovy v jistých kritických dobách přilákají hejno různoplemenných galánů, kteříž budou netoliko odevzdávat po schodech, po chodbách, v průjezdě svoje visitky oku i čichu přístupné, – ba budou i konat hlučné turnaje a úporné zápasy o žold lásky a poskytovat podívanou dětem i dospělým, z níž obmezená pruderie bere nemístné pohoršení. Budou pak z toho křik a lání, ba řež a kopání a na konec žaloby a soudy, v nichž domácí pronese zdrcující rozsudky.

Hrůza pomyslit! Snad objeví se (...)

(......)