<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Jiří Kulhánek

VLÁDCI STRACHU
náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Oldřich Kulhánek & Miloš Ondráček - Známková tvorba 1990-2011 - Kulhánek Oldřich, Ondráček Miloš, Koutecký Josef
 
 
cena původní: 500 Kč
cena: 420 Kč
Oldřich Kulhánek & Miloš Ondráček - Známková tvorba 1990-2011 - Kulhánek Oldřich, Ondráček Miloš, Koutecký Josef
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů - Chrobák Jiří, Blahut Aleš, Kulhánek Jan
 
 
cena původní: 1045 Kč
cena: 930 Kč
Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů - Chrobák Jiří, Blahut Aleš, Kulhánek Jan
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří
 
 
cena původní: 389 Kč
cena: 338 Kč
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří

 

Knihy za hubičku v době koronaviru!

Po dobu celostátní karantény zcela mimořádně dáváme k dispozici všechny balíčky kompletních knih za akční ceny, které jsme navíc ještě výrazně snížili.

Nyní od nás můžete získat e-knihy do svých čteček a jiných zařízení až o 75% levněji. U větších balíčků vás 1 kniha přijde na méně než 10 Kč!

Vše k dispozici ve formátech ePub  i PDF .

   1   >

 

1

Laň pomalu a majestátně vyšla na úplňkem ozářenou paseku. JUDr. Papoušek, na posedu zachumlaný do teplého kabátu, se vzrušeně nadechl a opřel těžkou kulovnici o rameno. V puškohledu jasně uviděl měsícem postříbřený porost mladých smrků, a jak otáčel zbraní doleva, vplula mu do zaměřovače hlava nic netušícího zvířete. Lovec posunul zbraň poněkud dolů a ve středu nitkového kříže se usadila chlupatá, v rytmu pomalého dechu pracující hruď. Téměř neslyšně cvakla pojistka a pravý ukazovák se začal mazlivě tisknout ke spoušti.

Při střelbě na skoro sto padesát metrů se musí postupovat velmi rozvážně. A právě zlomeček sekundy před okamžikem, kdy se měl ozvat výstřel, něco v kříži puškohledu zavířilo a laň zmizela.

„Sakra!“ lovec potichu zaklel a přitiskl k očím širokoúhlý triedr. Z toho, co uviděl, se mu na okamžik zastavil dech.

„Medvěd! Do prdele, to je medvěd!“ zašeptal a puška bez přemyšlení vylétla k líci. Široký obrys, krčící se ve stínu smrčků nad světlým břichem povalené laně, vklouzl do zaměřovače.

„Prááásk!!!“ houkavá detonace rozervala noc. Doktor Papoušek byl zkušený myslivec, a tak věděl, že těsně po výstřelu musí na okamžik zavřít oči, aby ho bílooranžový výšleh plamene neoslepil.

„Do…!!!“ zbytek zaklení se utopil v nevěřícím zachrčení. Příští pohled na domnělého medvěda byl pro lovce ještě o něco víc než jenom to, co se obyčejně popisuje slovem šok. Nad padlou laní se s rozpřaženýma rukama vzpínal člověk. Muž na posedu v šikmém měsíčním světle jasně rozeznával jeho strašidelně bledou tvář a roztřepený dýmající otvor na prsou. „Pytlák…!“ JUDr. Papouškovi vyklouzl dalekohled z ruky. Ale i prostýma očima viděl, jak se postava skácela.

Doktor sjel s posedu jako mladík a, nic nedbaje obvyklé lovecké opatrnosti, pádil přes paseku.

Laň dříve ucítil, než uviděl. Lépe řečeno ucítil její krev. A nebo jeho krev, pomyslel si. U hranice stínu vytáhl z kapsy elektrickou svítilnu a namířil proud světla tam, kde ležel zastřelený pytlák… tedy spíš tam, kde měl ležet zastřelený pytlák.

„Tak sakra…!“ pohled mu instinktivně sklouzl na laň. „Sakra!!!“ Starý myslivec, který si už před dlouhými lety řekl, že ho ve zdejších lesích nic nemůže překvapit, ucítil, jak se mu začíná svírat břicho strachy.

Laň měla zlomený vaz a rozervaný krk. Z tepny, v mocných pulsech stále bijícího srdce, stříkala krev, v měsíčním světle černá jako asfalt.

Někde za ním se ozvalo zapraskání.

Žaludek doktoru Papouškovi vylétl do krku. Střílel bez přemýšlení, už když se otáčel.

Vysokou postavu v černém plášti náraz střely odhodil zpátky do houští. Právník jasně viděl, jak vedle stále ještě kouřícího otvoru po prvním zásahu explodoval druhý.

„Pytlák, pytlák!“ muž v mysliveckém kabátě se potichu (a pěkně hystericky) rozesmál – to když praskání v houští neutichalo. Naopak: stále zesilovalo, až se ona postava (příšerná postava, blesklo mu omámeně hlavou) znovu objevila ve světle měsíce. Než doktor znovu vystřelil, všiml si, že ten muž má bradu a celý spodek obličeje černý – jako asfalt.

Ke čtvrtému výstřelu už se nedostal. Tentokrát z houští vylétla větev a jako beranidlo ho zasáhla přesně na solar.

 

* * * * *

 

Klečící myslivec hlasitě lapal po dechu a s hrůzou pozoroval postavu, opět se deroucí z houští. Nervy drnčící v příboji adrenalinu mu jasně říkaly: to není možné loveckou devítkou třikrát do hrudníku… Uši, na rozdíl od nervů, zaznamenávaly, že ta postava navíc temně a příšerně mručí.

To bylo to poslední, co nervy a uši nebohému doktoru Papouškovi zprostředkovaly. V příští sekundě mu hlava explodovala jako přehřátý papiňák.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist