<<< Literární doupě
Literární doupě

Jiří Kulhánek

REPORTÁŽ PSANÁ VE SVĚRACÍ KAZAJCE

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize si můžete přečíst jen jednu stranu.]

 

Oldřich Kulhánek & Miloš Ondráček - Známková tvorba 1990-2011 - Kulhánek Oldřich, Ondráček Miloš, Koutecký Josef
 
 
cena původní: 500 Kč
cena: 470 Kč
Oldřich Kulhánek & Miloš Ondráček - Známková tvorba 1990-2011 - Kulhánek Oldřich, Ondráček Miloš, Koutecký Josef
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří
 
 
cena původní: 389 Kč
cena: 330 Kč
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 187 Kč
Vyhlídka na věčnost - Kulhánek Jiří

 

   1   

 

 

Bác! Někde se něco skácelo. Zaznělo to, jako by spadla moje Crassula Falcata Wend, která obvykle roste v obýváku na secesním stolku pod oknem. někdo ji musel shodit, jako tenkrát Alexandra, když vypila o dvě deci víc… Až na to, že teď bydlím úplně sám.

První mi iracionálně prolétlo hlavou, že z té rány babiznu Medrníkovou od spoda posedne záchvat zuřivosti. No, pár minut před půlnocí a v paneláku.

Myšlenka, že nic nepadá samo od sebe, přišla až jako druhá – tudíž by neměla padat ani moje věčnězelená Wendlova tlustice.

Naštěstí už jsem byl venku z vany, v županu, a zrovna jsem se ze zvyku snažil v opoceném zrcadle zahlédnou své vlasy.

Vykoukl jsem z koupelny, právě když Zajíc rozrazil dveře z obýváku do chodbičky.

Představte si králíka domácího – albína s rudě svítícíma očima, - ovšem chodícího po zadních, hodně přes dva metry vysokého a oblečeného pouze do jakéhosi pásu cudnosti, který svou matně černou nýtovanou ocelí ostře kontrastuje s hustým sněhobílým kožichem. Představte si takového maxikrálíka, jenž má místo předních tlap lidské ruce. No zase, lidské! Pravá by až na ty bílé chlupy šla, ale na levé ten králík má všechny prsty srostlé nehty v cosi jako půlmetrový, slonovinově matný a odporně břitký žabikuch. A mimochodem, přední zuby, odborně zvané hlodáky, v tomto případě patnácticentimetrové exempláře, taky zrovna nevypadají na mrkev.

Tak tenhle králík se jmenuje Zajíc a právě se vyvalil z mého obývacího pokoje; s Rytířem, jak jinak v těsném závěsu.

Tak rychle jsem ještě nikdy z žádného bytu nevypadl. V županu, bos, stačil jsem jen strhnout z věšáčku klíče od auta. Zaplať pánbůh za ty reflexy!

Já samozřejmě Rytíře i Zajíce znám. I ta jména jsem jim dal sám. Pronásledují mě už od pátého průniku do Vrstev. Doposavad to však byly jen takové neškodné, poloprůzračné přízraky. No neškodné… Není to nic příjemného, když se v noci probudíte, chcete se jít vyčůrat, rozsvítíte, a přímo proti vám stojí výše popsaný tvor, navíc se skoro půlmetrovýma ušima, kolorovanýma lehce do oranžova, který vám tím svým nehtíkem velice plasticky odřezává hlavu, znovu a znovu. Rytíř tehdy mával svým obouručním mečem tak zběsile, že Zajícovi uťal půl levého slechu, který jako utržený oranžový květ dopadl na můj koberec a zmizel v něm.

Rytíř je obrovité, určitě přes půldruhého metru vysoké, inkoustově černé brnění, o kterém se nedá říct, zda uvnitř za staženým hledím, které mu propůjčuje výraz starého radiátoru ústředního topení, někdo, nebo spíš něco je. Má strašlivě široká ramena, ale nohy jen od kolen nahoru. Vypadá na těch pahýlech trochu jako samovar: obrovité tělo na kratičkých stopkách; akorát, že místo kohoutku na vypouštění vonné čajové esence s sebou nosí hrozně dlouhý a určitě i hrozně těžký obouruční meč, s nímž ale zachází s až neuvěřitelnou lehkostí.

Při jejich prvním zjevení jsem, než mě obestřely mdloby, zařval tak strašlivě, že na druhý den Medrníková odspodu ještě přiostřila válečnou sekeru: od té doby mi nepřišel už ani jeden dopis. Na poziční válku u schránek má, babizna jedna, víc času.

Když jsem se tehdy znovu probíral tak mi už s prvním záchvěvem vědomí došla souvislost hostů (kteří se u mě pak objevovali s železnou pravidelností každou noc), s mými pokusy.

Nejdřív jsem z Rytíře se Zajícem měl hrůzu, ale po nějakém čase bych bez toho jejich poskakování a šermování snad ani neusnul: Tisíckrát lepší než TV. Hrozná sranda. To byla. Právě do této chvíle.

Nikdy bych nevěřil, že se jim provede zaostřit natolik, až se materializují.

Zaplať pánbůh za tu moji Crassulu!, říkal jsem si, když jsem se řítil po schodišti tmou.

Že mě varovala. To její "Bác!", jak se květináč rozkřápl o zem, mi zachránilo život. Dobře si vzpomínám, jak za dlouhých večerů můj smích Zajíce s Rytířem rozpaloval doběla. Nebýt kytky, tak teď už bych, zřejmě jemně naporcován, prosakoval stropem k paní Medrníkové.

To, že jsem přízraky přiváděl k nepříčetnosti, to vysmívání se jejich marným útokům, to nebylo bezdůvodné. Mimoto, že jsem se dobře bavil, návštěvníci v zuřivosti ztráceli koncentraci a nedokázali udržet energetický kanál, takže se vždy brzo rozplynuli. Pravda, zřejmě by stačilo jen zhasnout a zavřít oči, ale já si před spaním rád čtu, a ono to dost ruší, když vám někdo šmidlá mečem (byť fantomatickým) přes stránky.

Otvíráním domovního vchodu jsem se nezdržoval. Proskočit skleněnou výplň kotoulem bylo rychlejší. A že bylo proč spěchat! Zajíc s Rytířem, nyní v energeticky mnohem méně náročné projekci typu přízrak, mohou prostupovat hmotou. Naštěstí ne moc rychle. Přesto tam, kde já jsem dlouhými skoky létal z mezaninu na mezanin, oni se snášeli skrz schodiště jako v neviditelném výtahu. I v hlubokém přítmí, naředěném jen odlesky lamp z ulice, byly zřetelně vidět zrohovatělé a ušpiněné spodky Zajícových tlap a tmavé oválky Rytířových pahýlů, odlepující se od stropu.

Když to jednou dokázali, tak už by jim materializace, nebo lépe rematerializace, neměla dělat žádné potíže. Já to dost dobře znám.

Rozběhl jsem se k autu. Dlouhý župan vlál a ovíjel se mi kolem nohou, vypleskávajících na studený a drsný asfalt zběsilé staccato. Můj SAAB 96-V4 de Luxe. Můj rzivý, oprýskaný a skoro třicet let starý ďábel, čekající u chodníku. Jím to vlastně všechno začalo…, ale teď není na vysvětlování čas.

Za kliku jsem zabral tak divoce, až mi málem zůstala v ruce. Doba, kdy se místo neodemknutelnými dveřmi zdlouhavě nastupovalo nezamknutelným kufrem, už naštěstí pominula. Sytič naplno. Starý motor rachotivě naskočil. Ve zpětném zrcátku se zabělel Zajícův kožich. Švih! Auto se otřáslo. Rytíř špičkou meče odsekl anténu.

"Do hajzlu!" vyjeknul jsem a konečně se mi podařilo zařadit. Samozřejmě, že jdou i po autě, možná stejně jako po mně. Další myšlenka mě pěkně zmrazila. Spolu s anténou jsou nejspíš odťaty i všechny možnosti úniku do Vrstev! Do hajzlu a znova do hajzlu! A ještě jednou do hajzlu!!!

Odpálil jsem od chodníku, až pneumatiky hystericky zaječely nocí. Jestli mě nedostanou Zajíc s Rytířem, tak defenestraci od sousedů pravděpodobně neujdu.

Však komu čest, tomu čest! Rozespalý motor normálně několikrát chcípne, než se auto rozjede. Dnes naštěstí pochopil, že chvátáme, a to dost značně. Musel jsem na to pěkně šlápnout. Hostům šel horizontální pohyb mnohem rychleji než vertikální.

Zvuk nápadně připomínající palbu z těžkého kulometu rozdrnčel okna v celém popůlnočním sídlišti. Originál výfuk neseženeš, a tak mi klempíř Zdeněk trochu přešil jeden z traktoru.

Zajíc i s krátkonohým Rytířem neuvěřitelně akcelerovali. Smýkl jsem se v pravoúhlém nájezdu na hlavní ulici přes vyvýšený tramvajový pás. Auto se divoce roztančilo, div se nepřevrátilo. Uvolněná poklice práskla do popelnic na chodníku. Moji pronásledovatelé, naštěstí stále v energii šetřící projekci typu přízrak, proběhli saabem někde v místech, kde mají jiná auta zadní dveře. Materializovali se, jen co druhou stranou vylétli ven, a Rytíř mi bez zaváhání zasekl meč celou svou obludnou silou hluboko do střechy. To vše se odehrálo během zlomku vteřiny. Bokem se stále smýkající saab přirazil obě nestvůry k jedné z u chodníku zaparkovaných škodovek. Moc je to nevzalo; Rytíř ani nepustil meč, a tak, když jsem znovu dupl na plyn, zaklíněný meč vyrval do střechy obrovskou díru; jako gigantický otvírák na sardinky.

"Parchante plechovej!" zařval jsem bezmocí a málem prošlápl podlahu, jak jsem se snažil z vyjícího motoru vyždímat všechno naráz. Další rána, při které mi zuby zcvakly tak, až mě na jazyku zaškrabaly kousky rozdrcené skloviny, roztříštila zadní okno a odervala víku kufru.

Když jsem dosáhl rychlosti čtyřiceti námořních mil za hodinu, konečně se začaly obrysy pronásledovatelů v zpětném zrcátku zmenšovat. Kdyby měli projekci vymakanou  jako já, tak by se mi mohli zhmotnit na zadní sedačce, uříznout mi hlavu, a ještě než by se to všechno rozmlátilo o nějakou lampu, by byli zpátky ve své Vrstvě na čaji, nebo co tam pijí…

Vymakanou projekci jako já! Csss! To už je v tomto okamžiku minulost. Krev mi i přes zlou situaci vzkypěla vztekem. Vždyť takhle omláceným a posekaným autem nepřejedu ani Prahu! Natož nějaké projekce!

Právě teď už bych sice mohl zpomalit na kritickou rychlost a zkusit mimoprostor, ale při vzpomínce na to, co někdy před týdnem způsobila pouhá kratičká myšlenka v nesprávnou dobu, mě pro změnu pocitů obešel mráz. A teď je orvaný bok a dírou ve střeše mi vítr vyje na záda.

To jsem před tím týdnem propadl začátečnickém klamu, že mám všechny finesy projekce v malíčku. Pche! Zničehonic jsem se ocitl v nějakém šíleném počítači – byl to snad Hewlett-Packard. A věřte, není to žádná sranda, když vás to jako chaotickou skrumáž jedniček a nul taktuje někde kolem šedesáti mega, a kdy se vás, jakožto něco zcela nepřípustného, snaží přerušit snad ze všech úrovní naráz. Nakonec to vypnuli a já přišel o půl zadního kola. Moc nechápu, jak je to možné. Při zpětném rozboru se mi nepodařilo zjistit ani přibližný typ projekce, a až na to, že chyběla ta polovina levého zadního, odříznutá hladce jako skalpelem, jsem vlastně nepřišel vůbec na nic. Jen intuice našeptávala, že nikdy nebylo k smrti blíž. A co se stalo s tím půlkolem? No, možná někde v sítích povstane kvalitativně nový Semipneumatikový virus.

 

   1   

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist