<<< Literární doupě
Literární doupě

Stanisław Lem

BAJKY ROBOTŮ

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Hry  Stanisław Ignacy Witkiewicz - Witkiewicz Stanisław Ignacy
 
 
cena původní: 273 Kč
cena: 256 Kč
Hry Stanisław Ignacy Witkiewicz - Witkiewicz Stanisław Ignacy
AW 12 - British Military Motorcycles - Brojo Petr
 
 
cena původní: 295 Kč
cena: 277 Kč
AW 12 - British Military Motorcycles - Brojo Petr
AW 14 - Škoda RSO Typ 175 - Brojo Petr
 
 
cena původní: 288 Kč
cena: 270 Kč
AW 14 - Škoda RSO Typ 175 - Brojo Petr

 

   1   >

 

 

Tři elektrytíři

Žil jednou jeden konstruktor-vynálezce, který bez ustání vymýšlel neobyčejné přístroje a vyráběl nejpodivnější aparáty. Sestrojil stroječek-drobeček, který krásně zpíval, a nazval jej ptáčidlo. Jako pečeť používal smělé srdce a každý atom, který vyšel z jeho rukou, nesl toto znamení, takže se divili učenci, když nalézali v atomových spektrech třpytivá srdíčka. Zhotovil mnoho užitečných strojů, velkých i malých, až dostal výstřední nápad, že spojí smrt se životem, a tak dosáhne nemožného. Rozhodl se zhotovit rozumné bytosti z vody, ale ne tím příšerným způsobem, na který myslíte. Ne, myšlenka měkkých a mokrých těl mu byla cizí, ošklivil si je stejně jako každý z nás. Hodlal udělat z vody bytosti skutečně krásné a moudré, to znamená krystalické. Vybral tedy planetu vzdálenou ode všech sluncí, z jejího zamrzlého oceánu vysekal ledové hory a z nich, jako z horského křišťálu, vytesal Kryoniďany. Nazývali se tak, protože mohli existovat jen ve strašlivém mrazu a bez slunečního svitu. V krátké době vystavěli města a ledové paláce. Protože jim každé teplo hrozilo záhubou, chytali polární záře do velkých průzračných nádob a osvětlovali jimi svá sídla. Čím byl kdo zámožnější, tím víc měl polárních září, citrínových i stříbřitých. Žili šťastně, a že milovali nejen světlo, ale i drahokamy, prosluli svými klenoty. Jejich šperky byly řezané a broušené ze zmrzlých plynů. Barvily jim jejich věčnou noc, podobné mlhovinám zakletých do klecí z krystalů. Nejeden kosmický dob

yvatel se chtěl zmocnit těchto pokladů, celá Kryonie totiž z dálky připomínala šperk, zvolna se otáčející na černém aksamitu. Dobrodruhové tedy přistávali na Kryonii, aby se zde pokusili o válečné štěstí. Přiletěl elektrytíř Mosazný, který kráčel jako když zvon zvoní, ale sotva na ledovec nohy postavil, ten se horkem roztavil a on se propadl do propasti ledového oceánu, vody se nad ním zavřely a jako moucha v jantaru v ledové kře na dně kryonských moří dodnes spočívá.

Osud Mosazného neodstrašil jiné odvážlivce. Jako druhý přiletěl elektrytíř Železný, který se zpil kapalným héliem, až mu v ocelových útrobách klokotalo a jíní, které se mu usazovalo na pancíři, jej učinilo podobným sněhuláku. Při letu k povrchu planety se rozpálil třením o atmosféru, kapalné hélium z něj rychle vyprchalo a on sám, rozpálen do ruda, dopadl na ledové skály, které se ihned rozevřely. Vyprostil se pomocí páry podoben vřícímu gejzíru, ale všechno, čeho se dotkl, se změnilo v bílý oblak, ze kterého padal sníh. Usedl tedy a čekal, až vystydne. Když mu sněhové hvězdičky přestaly tát na pancéřových ramenou, chtěl vstát a pustit se do boje, leč olej mu ztuhl v kloubech a ani záda nedokázal narovnat. Dodnes tam sedí a padající sníh z něj vytvořil bílou horu, z níž vyčnívá jen špička přílby. Nazývá se ta hora Železná a v jejích očních důlcích se třpytí zamrzlý zrak.

Uslyšel o osudu předchůdců třetí elektrytíř, Křemenný, kterého nebylo vidět ve dne jinak než jako leštěnou čočku a v noci jako odlesk hvězd. Nebál se, že mu ztuhne olej v kloubech, protože žádný neměl, ani že mu puknou ledové kry pod nohama, protože dokázal být libovolně studený. Musel se vyhnout pouze jednomu, totiž úpornému přemýšlení, které mu rozehřívalo křemenný mozek, a to ho mohlo zahubit. Rozhodl se tedy nemyslet, a tak si uchránit život a zvítězit nad Kryoniďany. Přiletěl na planetu a byl dlouhou cestou galaktickou nocí tak ztuhlý, že železné meteority, které mu za letu dopadaly na prsa, se tříštily na kousky jako sklo. Přistál na bílém sněhu Kryonie, pod jejím temným nebem plným hvězd, a podoben průzračnému zrcadlu se chtěl rozhodnout, co má dělat dál, když tu sníh kolem něj zčernal a začal tát.

"Oho," řekl si Křemenný, "to není dobré! Nevadí, jenom nesmím myslet a vyhraji!"

Rozhodl se opakovat tuto frázi, ať se stane cokoliv, nevyžadovala totiž žádné duševní úsilí, a tak ho vůbec nerozehřívala. Křemenný tedy kráčel sněhovou pustinou bez přemýšlení, aby si zachoval chlad. Nakonec došel k ledovým hradbám Frigidy, hlavního města Kryonie. Rozehnal se, udeřil hlavou do opevnění, až se jiskry rozlétly, ale ničeho nedosáhl.

"Zkusím to jinak!" řekl si a přemýšlel, kolik je dva krát dvě. Jak o tom uvažoval, hlava se mu trošku rozehřála, zaútočil tedy podruhé na jiskřivé hradby a tentokrát udělal nevelký důlek.

"To je málo," řekl si. "Zkusím něco těžšího. Kolik je tři krát pět?"

Tentokrát mu už hlavu obklopil syčící oblak, protože sníh při setkání s tak intenzivním myšlením hned vařil. Křemenný tedy ucouvl, rozehnal se a udeřil. Proletěl hradbou a za ní ještě dvěma paláci a třemi domy urozených hrabat Mrazivých; dopadl na veliké schody, kde se zachytil stalagmitového zábradlí, avšak schody byly jako skluzavka.

Rychle se zvedl, neboť všechno kolem něj tálo a mohl by proletět celým městem do hlubin ledových propastí, kde by zamrzl navěky.

"Takhle ne! Jenom nemyslet a vyhraji!" řekl si a hned vystydl.

Vyšel z ledového tunelu, který vytvořil, a ocitl se na velikém náměstí, osvětleném ze všech stran polárními zářemi, které smaragdově a stříbřitě svítily z křišťálových sloupů.

Vstříc mu vyšel obrovský rytíř Boreál, vůdce Kryoniďanů, jiskřící hvězdami. Elektrytíř Křemenný zaútočil a narazil na protivníka s takovým rachotem, jako když se uprostřed Severního ledového oceánu srazí dva ledovce. Upadla lesklá pravice Boreálova uražená u ramene, ale on se nevzdal, hrdina, nýbrž se obrátil a nastavil nepříteli svou hruď širokou jako ledovec, kterým také byl. Křemenný se podruhé rozběhl a znovu strašlivě zaútočil. Křemen byl tvrdší a pevnější než led, Boreál tedy praskl s rachotem připomínajícím lavinu řítící se po skalních srázech a padl roztříštěn ve svitu polárních září, jež osvětlovaly jeho porážku.

"Vítězím! Jen tak dál!" řekl si Křemenný a strhl z poraženého klenoty kromobyčejné krásy: prsteny posázené vodíkem, jiskřivé spony a knoflíky podobné diamantovým, leč vyřezané z trojice vzácných plynů: argonu, kryptonu a xenonu. Jak tak nad nimi žasl, ohřál se vzrušením, a brilianty i safíry se mu syčivě vypařovaly pod rukama, takže nedržel nic než několik kapiček rosy, které se také hned vypařily.

"Oho! Tedy ani žasnout se nesmí! Nevadí! Jenom nemyslet!" napomenul se a kráčel dál do nitra dobývaného města. Z dálky se blížila obrovská postava. Byl to Albucid Bílý, generál-minerál, s rozložitou hrudí plnou řádových rampouchů s velkohvězdou Jinovatky na ledové stužce; tento strážce královských pokladů hodlal zabránit Křemennému v další pouti. Ten se však na něj vrhl jako bouře a s ledovým rachotem ho roztříštil. Albucidovi přispěchal na pomoc kníže Astrouch, pán černých ledů; s ním si elektrytíř nevěděl rady, protože kníže měl na sobě vzácnou dusíkovou zbroj, kalenou héliem. Sálal z něho takový mráz, že zastavil nápor Křemenného, zpomalil jeho pohyby a dokonce i polární záře pobledly tímto účinkem Absolutní nuly. Vzchopil se Křemenný a myslel: "Pomoc! Co se to tu děje?" a tímto údivem si rozehřál mozek, Absolutní nula se začala vypařovat a Astrouch se mu před očima počal rozpadat. Jeho agónii provázelo hřmění a na bojišti zůstala jen hromádka černého ledu, z níž kanuly kapky vody jako slzy.

"Vítězím!" řekl si Křemenný, "hlavně nemyslet, ale když je potřeba, tak myslet! Tak či onak, zvítězit musím!" Hnal se dál a jeho kroky zvučely, jako když kladivo rozbíjí krystaly; pádil ulicemi Frigidy a její obyvatelé na něj hleděli z oken se zoufalstvím v srdcích. Řítil se podobně jako meteor Mléčnou dráhou, když tu zahlédl v dáli osamělou postavu. Byl to samotný Baryon, zvaný Ledoústý, největší mudrc Kryonie. Křemenný se rozehnal, aby ho jediným úderem rozdrtil, leč on mu ustoupil z cesty a ukázal mu dva vztyčené prsty. Křemenný nevěděl, co to má znamenat, přesto se obrátil a znovu zaútočil. Baryon opět uhnul a vztyčil jeden prst. Křemenný se trošku podivil a zpomalil, třebaže se už otočil a správně se měl zase rozběhnout. Zamyslil se a z blízkých domů začala stékat voda, ale on nic nevnímal, protože Baryon mu ukázal kolečko složené z prstů jedné ruky, kterým prostrčil palec druhé ruky. Křemenný přemýšlel a přemýšlel, co tato mlčenlivá gesta mají znamenat, tu se mu pod nohama rozevřela propast a on letěl do hlubiny jako kámen. Dříve než si stačil říct: "Nevadí, jenom nemyslet!" už byl pryč. Ptali se potom zachránění Kryoniďané, vděční Baryonovi za spásu, co měla znamenat gesta, která strašlivému elektrytíři-přivandrovalci ukazoval.

"To je docela prosté," odvětil mudrc. "Dva prsty znamenaly, že jsme dva, včetně něj. Jeden, že brzy zůstanu sám. Potom jsem mu ukázal kolečko na znamení, že se kolem něj rozevře led a černá propast oceánu ho pohltí navěky. První nepochopil stejně jako druhé a třetí."

"Veliký mudrci!" zvolali užaslí Kryoniďané. "Jak jsi to mohl ukazovat tak strašlivému útočníku?! Představ si, co by se stalo, kdyby pochopil a přestal se divit? Pak by se nerozehřál a nezřítil do ledové propasti..."

"Toho jsem se vůbec nebál," odpověděl s chladným úsměvem Baryon Ledoústý, "věděl jsem totiž předem, že nic nepochopí. Kdyby měl aspoň špetku rozumu, nepřišel by k nám. K čemu jsou bytosti, která sídlí pod sluncem, plynné klenoty a stříbřité ledové hvězdy?"

Všichni se podivili mudrcově moudrosti a spokojeně odešli do svých domovů, kde je očekával příjemný mráz. Od té doby se už nikdo nepokusil dobýt Kryonii, protože v celém vesmíru se nenašli takoví hlupáci, přestože někteří tvrdí, že je jich ještě mnoho a pouze cestu neznají.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist