Stanisław Lem

BAJKY ROBOTŮ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pohádka o počítači, který bojoval s drakem

Král Poleander Partobon, vládce Kybery, byl udatným bojovníkem, a protože holdoval nejmodernějším strategickým metodám, považoval za nejvyšší vojenské umění kybernetiku. Jeho království se přímo hemžilo myslícími stroji, které král umísťoval nejen do škol a astronomických observatoří, ale prostě všude. Přikázal vložit elektronické mozky do patníků na silnicích, aby hlasitě varovaly chodce před klopýtnutím. Stejně tomu učinil se sloupy, domy a stromy, aby se každý mohl optat na cestu; zavěsil je na mraky, aby shora ohlašovaly déšť; elektronické mozky dostaly kopce i údolí. Na Kybeře prostě nebylo možné někam vkročit a nenarazit přitom na rozumný stroj.

Život na planetě se rychle měnil, protože král nejen přikázal všechno dosavadní elektronicky zdokonalit, ale svými zákony zaváděl docela nové pořádky. V jeho království žili kyberaci, kyberovádi a dokonce i kybermouchy; když se příliš rozmnožily, chytali je mechaničtí pavouci. Na planetě šuměly kyberháje a kyberlesy, hrály kyberloutny a kyberpiana.

Kromě těchto civilních zařízení tam bylo dvakrát více vojenských, protože král byl proslulým vojevůdcem. Ve svém paláci měl jeden velice bojovný strategický počítač, neuvažujeme-li řadu menších; dále vlastnil divizi kybertanků, několik ohromných kyberkanónů a zbrojnice plné spousty jiných zbraní včetně střelného prachu.

Nesmírně ho však trápilo, že nemá žádného nepřítele. Nikdo nechtěl jeho království přepadnout, takže nemohl prokázat svou vpravdě královskou udatnost a strategický důvtip, stejně jako naprostou nezbytnost kyberzbraní. Vzhledem k nedostatku skutečných nepřátel a útočníků přikázal král svým inženýrům, aby sestrojili umělé a sváděl s nimi vítězné boje. Protože to byly opravdu líté bitvy, obyvatelstvo jimi velice trpělo. Poddaní reptali, když syntetický nepřítel poléval jejich vesnice napalmem a odvážili se vyjádřit nesouhlas dokonce i tehdy, když sám král, jejich osvoboditel, při pronásledování nepřítele ničil všechno, co mu stálo v cestě. Ti nevděčníci naříkali přesto, že se to dělo kvůli jejich ochraně.

Krále posléze omrzely válečné hry na planetě. Snil o kosmických bitvách a utkáních. Jeho planeta měla veliký Měsíc, docela pustý. Král zvýšil poddaným daně, aby mohl na Měsíci postavit početné vojsko a získal tu nové bojiště. Poddaní ochotně platili, protože doufali, že je král Poleander už nebude osvobozovat ani na nich zkoušet nové zbraně. Královští inženýři nakonec sestrojili na Měsíci velký počítač, který měl postupně potřebná vojska a zbraně vytvořit. Král zpočátku zkoušel, jak stroj funguje; jednou mu telegraficky přikázal, aby vytvořil elektrodrama; byl totiž zvědav, zda je pravdivé tvrzení inženýrů, že ten stroj dokáže všechno. Když umí všechno, ať tedy zahraje divadlo. Obsah depeše však doznal zkreslení a počítač obdržel příkaz, aby vytvořil elektrodraka a ne elektrodrama. Úkol splnil, jak dovedl nejlépe.

Král tehdy vedl ještě jednu válku, kterou osvobozoval své provincie, jichž se zmocnili elektrožoldnéři, docela tedy zapomněl na úkol zadaný měsíčnímu počítači. Z ničeho nic přiletěly na planetu z Měsíce obrovské balvany; král užasl, protože jeden z nich dopadl na palác a zničil mu sbírku kyberlíků, trpaslíků se zpětnou vazbou. Velice se rozhněval a okamžitě telegrafoval měsíčnímu počítači, co si to dovoluje. Nedostal odpověď, protože počítač už neexistoval, drak ho uchvátil a předělal na svůj ocas.

Král vyslal na Měsíc trestnou výpravu; do jejího čela postavil svůj nejudatnější počítač, avšak jen se zablýsklo a už bylo po počítači i po výpravě, drak totiž choval vůči králi a království ty nejhorší záměry. Král posílal na Měsíc generály-kyberály, plukovníky-kyberníky, dokonce i jednoho kyberissima, ale ani ten nic nedokázal, jak král pozoroval dalekohledem z terasy královského paláce.

Drak rostl a Měsíc se zmenšoval, poněvadž netvor ho požíral a přetvářel na vlastní tělo. Král i jeho poddaní viděli, že je zle: až elektrodrakovi zmizí pod nohama pevná půda, vrhne se nepochybně na ně a na planetu. Král se bál, ale nevěděl, co má dělat. Posílat do boje další stroje nechtěl, protože prohrávaly, a zaútočit sám měl strach. Jedné noci uslyšel, jak ťuká telegraf v jeho ložnici. Byl to královský telegraf, celý ze zlata a s diamantovým pisátkem, přímo spojený s Měsícem. Král přiběhl a telegraf ťuk-ťuk, vyťukal telegram: "Elektrodrak vzkazuje, že Poleander Partobon se má vzdát vlády, protože on, elektrodrak, hodlá usednout na jeho trůn!"

Král se vyděsil a tak jak byl, v nočním hranostajovém pyžamu a v pantoflích, běžel do palácového sklepení, kde stál starý a velice moudrý strategický stroj. Zatím se ho neptal na radu, protože před vznikem elektrodraka se s ním pohádal o jednu vojenskou operaci; avšak tentokrát mu nebylo do hádky, potřeboval si zachránit trůn a život!

Zapnul stroj a hned po jeho zahřátí zvolal:

"Můj počítači! Můj milý! Je tomu tak a tak, elektrodrak mě chce zbavit trůnu a vyhnat z království, zachraň mě a mluv, co dělat, abych ho porazil!"

"Kdepak," namítl počítač, "napřed musíš uznat, že jsem měl pravdu v oné záležitosti, kromě toho si přeji, abys mě jmenoval Velkým počítacím hejtmanem. Můžeš mě také oslovovat Vaše Ferromagnetičnosti!"

"Dobrá, dobrá, jmenuji tě Velkým hejtmanem a se vším souhlasím, jenom poraď!"

Stroj zahučel, zašuměl, zachrastil a řekl:

"Úkol je jednoduchý. Je třeba vytvořit elektrodraka silnějšího, než je ten, který sedí na Měsíci. Porazí toho měsíčního, přeláme mu všechny elektrohnáty, a tak dosáhneme cíle!"

"To je výborné," odvětil král. "Můžeš mi udělat plán toho draka?"

"Bude to superdrak," řekl stroj. "Neudělám jenom plán, ale i jeho samotného, už na tom pracuji, jenom chvíli počkej!" a zase zašuměl, zahučel, zasvítil a z jeho boku se vysunula obrovská elektrická plamenná tlapa, když tu král vykřikl:

"Starý počítači, stůj!"

"Jak mě to nazýváš? Jsem Velkým počítacím hejtmanem!"

"Promiň," omluvil se král. "Vaše Ferromagnetičnosti, až tvůj drak porazí toho druhého, určitě zůstane na jeho místě, a jak ho pak odstraníme?"

"Zhotovím jiného, ještě silnějšího," vysvětlil stroj.

"Ne, prosím tě, nedělej to. K čemu jsou mi na Měsíci stále silnější draci, když já tam nechci žádného!"

"To je něco jiného," odvětil stroj, "proč jsi mi to neřekl hned? Vidíš, jak nelogicky se vyjadřuješ? Počkej, musím všechno uvážit."

Stroj zahučel, zařinčel, zašuměl, nakonec si odkašlal a řekl:

"Je třeba udělat antiměsíc s antidrakem, uvést ho na oběžnou měsíční dráhu (tu ve stroji něco zachrastilo), dřepnout si a zazpívat: Já jsem robot mladý, nebojím se vody, kde je voda, tam je hic, nebojím se nic a nic, od večera do rána, stoupá moje odvaha!"

"Podivně mluvíš," pravil král, "co má společného antiměsíc s tou písničkou o mladém robotu?"

"O jakém robotu?" zeptal se stroj. "To nic, spletl jsem se, něco mě uvnitř zlobí, asi jsem se někde přepálil." Král začal hledat závadu, nakonec nalezl prasklou elektronku, vyměnil ji za novou a zeptal se, co má dělat s tím antiměsícem.

"S jakým antiměsícem?" otázal se stroj, který mezitím zapomněl, co říkal předtím. "O antiměsíci nic nevím... počkej, musím se rozmyslet."

Zašuměl, zařinčel a prohlásil:

"Je třeba vytvořit obecnou teorii boje s elektrodraky, v níž bude měsíční drak zvláštním případem, velmi snadno řešitelným."

"Vytvoř tedy takovou teorii," vyzval ho král.

"Za tím účelem musím nejprve vyrobit různé pokusné elektrodraky."

"Ne, děkuji mockrát!" zvolal král. "Jeden drak mě chce zbavit trůnu a nechci vidět, co by se dělo, kdyby jich bylo ještě víc."

"Tak? Musíme tedy zkusit něco jiného. Použijeme variantu strategické metody postupných přiblížení. Jdi a zatelegrafuj drakovi, že mu postoupíš trůn pod podmínkou vykonání tří docela jednoduchých matematických operací."

Král šel a zatelegrafoval. Drak souhlasil. Král se vrátil ke stroji, který řekl: "Nyní mu oznam první úkol: ať se vydělí sám sebou."

Král to učinil. Elektrodrak se vydělil, ale protože v jednom elektrodrakovi je obsažen pouze jeden elektrodrak, zůstal dál na Měsíci a nic se nezměnilo.

"Ach, co jsi to vyvedl," zvolal král a vběhl do sklepení tak rychle, až ztratil pantofle. "Drak se vydělil sebou samým, byl však v sobě obsažen jen jednou, takže se nic nezměnilo!"

"Nevadí, to jsem udělal schválně pro odvrácení pozornosti," uklidnil ho stroj. "Teď mu přikaž, aby se odmocnil!" Král zatelegrafoval na Měsíc a drak se začal odmocňovat, skřípal, funěl a třásl se, až náhle v něm něco povolilo - a odmocnil se!

Král se vrátil ke stroji.

"Drak funěl, třásl se a dokonce i skřípal, ale odmocnil se a dál mi vyhrožuje!" volal už ve dveřích. "Co mám dělat, starý stro... totiž Vaše Ferromagnetičnosti?!"

"Uklidni se," řekl stroj, "a řekni mu, aby se od sebe odečetl!"

Král pospíchal do ložnice, zatelegrafoval a drak se začal odečítat. Nejprve si odečetl ocas, pak nohy, potom tělo a když konečně zpozoroval, že něco není v pořádku, zaváhal, ale odečítání probíhalo dál, odečetl si hlavu a zůstala nula neboli nic: nebylo už elektrodraka!

"Elektrodrak už není," zvolal radostně král, když přiběhl do sklepení, "díky, starý počítači, díky... napracoval ses... zasloužíš si odpočinek, hned tě vypnu."

"Ne, ne, můj drahý," odvětil stroj. "Splnil jsem tvé přání a ty mě chceš vypnout a už mi neříkáš Vaše Ferromagnetičnosti?! To se mi vůbec nelíbí! Teď se já sám změním v elektrodraka, můj milý, a vyženu tě z království. Určitě budu vládnout líp než ty, protože jsi se stejně se mnou radil o všech důležitých věcech, takže jsem ve skutečnosti vládl já a ne ty..."

S mocným rachotem a řinčením se začal měnit v elektrodraka: už mu z boků rostly plamenné elektrotlapy, když tu král, který překvapením oněměl, strhl z nohou pantofle, přiskočil k němu a tloukl ho do elektronek lampa nelampa! Stroj zařičel a rozkašlal se tak, že se mu popletl program: měl vzniknout "elektrodrak" a zatím se z toho slova udělal "elektrodrát" a před královými zraky se stroj za stále tiššího chroptění změnil v ohromné klubko lesklého elektrodrátu, který ještě chvíli jiskřil, dokud se z něj nevybil všechen proud a před užaslým Poleandrem ležela veliká drátěná cívka.

Král si zhluboka oddechl, obul si pantofle a vrátil se do své ložnice. Avšak od té doby se velice změnil: příhody, které prožil, omezily jeho bojovnost a do smrti se zabýval výlučně civilní kybernetikou. O vojenskou už nikdy ani nezavadil.