<<< Literární doupě
Literární doupě

Astrid Lindgrenová
překlad: Olga Štrosová

DETEKTIV KALLE MÁ PODEZŘENÍ

náhodně vybraná ukázka

[Toto dílo je chráněné a proto není možné jej zveřejnit celé, jelikož by to odporovalo platnému autorskému zákonu ČR. V této knize můžete listovat pouze v rozmezí 2 stran.]

 

Astrid Lindgrenová - Lindgren Astrid, Ekman Kerstin, Nyman Karin
 
 
cena původní: 279 Kč
cena: 268 Kč
Astrid Lindgrenová - Lindgren Astrid, Ekman Kerstin, Nyman Karin
Astrid Lindgrenová - Bjorvandová Agnes-Margrethe, Aisato Lisa
 
 
cena původní: 349 Kč
cena: 300 Kč
Astrid Lindgrenová - Bjorvandová Agnes-Margrethe, Aisato Lisa
Kajsa Nebojsa - Lindgrenová Astrid, Pavlátová Michaela
 
 
cena původní: 199 Kč
cena: 169 Kč
Kajsa Nebojsa - Lindgrenová Astrid, Pavlátová Michaela

 

   1   >

 

 

1

„Krev! O tom nemůže být pochyby!"

Soustředěně si prohlížel červenou skvrnu lupou. Potom přendal dýmku z jednoho koutku úst do druhého a vzdychl. Přirozeně že je to krev. Co jiného se také může objevit, když se člověk řízne do palce? Tahle skvrna vlastně měla být usvědčujícím důkazem toho, že sir Henry sprovodil svoji manželku ze světa nejohavnější vraždou, jakou kdy bylo nějakému detektivovi souzeno vyšetřovat. Bohužel však smutná pravda je, že jemu se smekl nůž, když si chtěl ořezat tužku. A za to sir Henry opravdu nemůže. Tím spíše ne, že chudák ani neexistuje. Je to zkrátka k uzoufání. Proč mají někteří lidé mít to štěstí, že se narodili na londýnské periférii nebo v doupěti některé z chicagských zločineckých band, kde jsou vraždy a přestřelky na denním pořádku, zatímco on...! Mrzutě odvrátil oči od červené skvrny a pohlédl oknem ven.

Dlouhá třída, zalitá letním sluncem, dýchala klidem a mírem. Kromě pekařovic šedé kočky, která seděla na obrubníku a lízala si tlapky, nebylo vidět živé duše. Ani oko nejzkušenějšího detektiva by nebylo bývalo s to objevit něco, co by nasvědčovalo tomu, že byl spáchán nějaký zločin. Je to opravdu nevděčný úkol, být v tomhle městě detektivem! Až bude velký, využije první příležitosti a odjede pracovat na londýnskou periférii. Nebo snad přece jen do Chicaga? Táta chce, aby se ujal obchdu. On! To by se jim to potom žilo, všem těm londýnským a chicagským vrahům a banditům! Pěkně by si vraždili dál a nebylo by nikoho, kdo by je držel na uzdě. A on by stál v krámě, kroutil by kornouty a vážil mazlavé mýdlo nebo kvasnice. Ani nápad! Toho bohdá nebude, aby z něho byl nějaký ušmudlaný hokynář! Ať si táta vybere: buďto detektiv, anebo nic! Sherlock Holmes, Asbjórn Krag, Hercule Poirot, lord Peter Wimsey, Kalle Blomkvist! Mlaskl. A on, Kalle Blomkvist, bude z nich ze všech nejlepší!

„Jasně že je to krev," zašeptal spokojeně.

Vtom se schodištěm rozlehl dupot a vteřinu nato se rozlétly dveře. Na prahu stál Anders, uřícený a sotva dechu popadající. Kalle ho zkoumavě pozoroval a v duchu činil závěry.

„Ty jsi utíkal!" řekl konečně tónem, který nepřipouštěl námitek.

„Kruci, to bych řek!" odsekl Anders podrážděně. „Myslel jsi snad, že mě přinesou v nosítkách jako pašu?"

Kalle schoval dýmku. Ne že by mu snad vadilo, kdyby ho Anders přistihl při kouření, ale... byla totiž prázdná. A Anders by určitě nepochopil, že každý detektiv, aby mohl lépe řešit problémy, musí mít v ústech dýmku, i když mu náhodou zrovna dojde tabák.

„Nepůjdem na chvíli ven?" zeptal se Anders a plácl sebou na Kallovu postel.

Kalle souhlasně kývl. To se ví, že půjde ven! Musí přece stejně vykonat svou večerní obchůzku - co kdyby se někde objevilo něco podezřelého? Od toho jsou tu sice policisté, ale člověk už také ledacos četl a dovede si udělat představu, co od nich může žádat. Ti by si nevšimli vraha, ani kdyby o něho zakopli.

Uložil lupu do zásuvky psacího stolu a už se s Andersem řítili ze schodů, až se dům otřásal v základech.

Kallova maminka vykoukla z kuchyňských dveří.

„Kalle, nezapomeň, že musíš večer zalít jahody!"

Kalle máchl konejšivě rukou. Samozřejmě že je zalije! Ale později. Až se přesvědčí, že se městem nepotulují žádná podezřelá individua, mající v úmyslu spáchat zločin. Sice to, bohužel, není příliš pravděpodobné, ale člověk nikdy nesmí polevit. Co se potom snadno může stát, bylo krásně vidět v Případu Buxton: široko daleko klid, vtom práskl nocí výstřel, a panečku, po něm následovaly čtyři vraždy, než bys řekl švec. Zločinci totiž zaručeně počítají s tím, že v takovémhle malém městečku, za takového krásného letního dne nikoho ani nenapadne mít nějaké podezření. Ale to neznají Kalla Blom-kvista!

Vývěsní štít v přízemí hlásal, že tu má

 

     VIKTOR BLOMKVIST

  obchod se smíšeným zbožím

 

„Řekni tátovi o trochu bonbónů," navrhl Anders.

Kalle dostal tento výborný nápad také. Nakoukl dveřmi dovnitř. Za pultem stál sám vládce „smíšeného zboží"-tatínek.

 

Eva-Lotta se houpala na houpačce a jedla briošku.

 

„Tatí, můžu si vzít pár těch pruhovaných?" Vládce „smíšeného zboží" láskyplně pohlédl na svoji světlovlasou ratolest a dobrosrdečně zabručel. Kalle zalovil v krabici s bonbóny. Bručení znamenalo, že smí. Potom se rychle stáhl zpět k Andersovi, který seděl pod hrušní a čekal na něho. Jenže Anders zatím nejevil o bonbóny zájem. Civěl s přihlouplým výrazem na něco v sousední zahradě. To něco byla pekařovic Eva-Lotta. Měla na sobě červeně kostkované bavlněné šaty, houpala sena houpačce a jedla briošku. A přitom ještě zpívala - byla totiž dívkou velkých schopností:

Žila jednou jedna dívka Karolína,
Karolína, -lína, -lína,
Karo-, Karo-, Karo-, Karo-, Karolína...

 

Měla čistý a lahodný hlásek, který se velice příjemně nesl zahradou k oběma chlapcům. Kalle se na ni zadíval a přitom strčil roztržitě Andersovi pod nos bonbóny. Anders si právě tak roztržitě jeden vzal, nepřestávaje zasněně civět na Evu-Lottu. Kalle vzdychl. Bezmezně Evu-Lottu miloval. Anders ovšem také. Kalle si umínil, že se s Evou-Lottou ožení, jakmile se mu podaří sehnat dost peněz na založení domácnosti. To si ovšem Anders umínil také. Jenomže Kalle nepochyboval o tom, že Eva-Lotta dá přednost jemu před Andersem. Detektiv, který má za sebou takových dejme tomu čtrnáct úspěšně vyřešených vražd, je snad přece jenom něco víc než nějaký strojvůdce. (Anders chtěl totiž být strojvůdcem.)

Eva-Lotta se houpala, zpívala si a dělala, jako když vůbec neví, že je pozorována.

„Evo-Lotto!" křikl Kalle.

 

Ta neměla nic, ach nic než bernardýna,
bernardýna, -dýna, -dýna,
berna-, berna-, berna-, berna-, bernardýna...

 

trylkovala Eva-Lotta klidně dál.

„Evo-Lotto!" zařvali Kalle s Andersem současně.

„Jé, vy jste tady?" řekla Eva-Lotta velice překvapeně. Slezla z houpačky a přišla důstojně k plotu, který odděloval obě zahrady. V plotě chyběla laťka - Kalle ji sám kdysi vytrhl; díky tomuto důmyslnému opatření bylo teď možno otvorem nerušeně rozprávět nebo se jím protáhnout do pekařovic zahrady, aniž si člověk musel kdovíjak zacházet. Anderse trápilo, že Kalle bydlí tak blízko Evy-Lotty. Bylo to trochu nespravedlivé. On sám bydlil daleko odsud v jiné ulici, kde se s rodiči a s mladšími sourozenci tísnil v bytě o jednom pokoji a kuchyni nad otcovou obuvnickou dílnou.

„Evo-Lotto, nechceš jít s námi na chvilku do města?" zeptal se Kalle.

Eva-Lotta labužnicky spolkla poslední sousto.

„Proč ne?" řekla a smetla si ze šatů drobeček. A pak vyšli.

Byla sobota. Fredrik s nohou už byl opilý a stál jako obyčejně před jirchárnou, obklopen skupinou posluchačů. Kalle, Anders a Eva-Lotta se vmísili mezi ně, aby si také poslechli Fredrikovo vyprávění o tom, jaké hrdinské činy vykonal, když pracoval jako železniční dělník v Norrlandu.

Zatímco Kalle poslouchal, slídil očima kolem sebe. Ani na okamžik nezapomínal na svou povinnost. Není někde něco podezřelého? Musel přiznat, že není. Z četby ovšem věděl, že mnohdy to, co vypadá úplně nevinně, může být pravým opakem. Bude nejlépe mít se na pozoru. Například zrovna tamhle táhne nějaký chlap na zádech pytel.

„Hele," zašeptal Kalle a dloubl Anderse do žeber, „co když má ten pytel plný ukradeného stříbra?"

„Ale nemá," odsekl Anders netrpělivě; nechtěl si dát nic ujít z Fredrikova vyprávění. „Člověče, ty se jednoho krásnýho dne z těch tvejch detektivních nápadů úplně zblázníš!"

Eva-Lotta se zasmála. Kalle mlčel. Byl na to zvyklý, že ho nikdo nechápe.

Konečně přišel policista, aby si - jak se dalo čekat - Fredrika s nohou odvedl. Bylo totiž pravidlem, že Fredrik trávil sobotní noci v base.

„To jdete brzo," zabručel Fredrik vyčítavě, když ho strážmistr Bjork vlídně vzal pod paží. „Už tady čekám hodinu! Copak se tady u vás nemůžete o svý zákazníky starat trochu líp?"

Strážmistr Bjork se usmál a ukázal přitom své pěkné bílé zuby.

„Tak půjdem, ne?" řekl.

Posluchači se pomalu rozcházeli. Kalle, Anders a Eva-Lotta se loudali pryč. Škoda, byli by si rádi poslechli ještě nějakou Fredrikovu historku.

„Podívejte, jak jsou ty kaštany krásné," řekla Eva-Lotta a zálibně sledovala pohledem kaštanovou alej, která vroubila Dlouhou třídu.

„Jo, a zvlášť hezký jsou, když kvetou," souhlasil Anders. „Vypadá to, jako když jsou na nich svíčky."

Všude bylo ticho a klid. Člověk přímo cítil, že se blíží neděle. Tu a tam seděli lidé v zahrádkách u večeře. Už ze sebe smyli prach všedního dne a oblékli si sváteční šaty. Hovořili, smáli se a vůbec budili dojem, že se ve svých malých zahrádkách cítí velice příjemně. Anders, Kalle a Eva-Lotta vrhali pátravé pohledy do každé zahrady, kterou míjeli. Co kdyby jim nějaká dobrá duše nabídla obložený chlebíček nebo něco jiného na zub? Ale nikdo se k tomu neměl.

„Pojďte si vymyslit nějakou hru!" navrhla Eva-Lotta.

Vtom se v dálce ozval pronikavý hvizd lokomotivy.

„To je sedmička," hlásil Anders.

„Víte co?" dostal nápad Kalle. „Uděláme balíček, přivážeme ho na provázek a narafičíme to tady na ulici. Schováme se za plot v pekařovic zahradě, a jak někdo bude chtít po balíčku sáhnout, tak vždycky škubneme provázkem. To bude švanda, jak se budou tvářit!"

„No, na sobotu večer je to celkem dobrá zábava," usoudil Anders.

Eva-Lotta neřekla nic, jenom kývla, že souhlasí.

Balíček byl brzy hotov - mezi smíšeným zbožím Viktora Blomkvista bylo materiálu dost.

„Vypadá, jako by v něm bylo něco obzvlášť pěkného," řekla Eva-Lotta spokojeně.

„Tak a teď se uvidí, jaká ryba zabere," těšil se Anders.

Balíček na dláždění vypadal opravdu velice věrohodně a lákavě. Na první pohled nebylo snadné rozeznat, že je uvázán na provázku, který mizí v živém plotě pekařovic zahrady. Pozorný chodec by byl odtamtud jistě zaslechl šepot a hihňání, ale paní Petronela Apelgrenová, majitelka největšího uzenářství ve městě, která právě přicházela, k těm pozorným zrovna nepatřila, a tak neslyše-la a neviděla nic podezřelého. Balíčku si ovšem všimla. Se značnými obtížemi se sehnula a natáhla po něm ruku.

„Teď!" zašeptal Anders Kallovi, který držel provázek.

Kalle zatáhl a balíček bleskurychle zmizel v živém plotě. Teď ovšem nemohla paní Apelgrenová neslyšet potlačovaný smích. Vychrlila ze sebe záplavu slov. Děti nerozuměly všemu, co říkala, ale neušlo jim, že se několikrát zmínila o „výchovném ústavu" jako o nejvhodnějším přístřeší pro zvlčilou mládež.

Nato se za plotem rozhostilo ticho. Paní Apelgrenová vypálila poslední salvu a s hudrováním odešla.

„Kluci, to byla psina," rozplývala se Eva-Lotta. „Ráda bych věděla, kdo přijde teď. Doufám, že někdo stejně vzteklý."

Ale zdálo se, že město najednou vymřelo. Nikdo nešel a ti tři za plotem byli už málem rozhodnuti všeho nechat.

„Počkejte, támhle přece jen někdo jde," zašeptal Anders. A opravdu. Ten někdo minul roh ulice a rychlými kroky zamířil přímo k brance pekařovic zahrady. Byl vysoké postavy, prostovlasý, na sobě měl šedý oblek a nesl velkou cestovní brašnu.

„Teď!" zašeptal Anders, když se muž zastavil před balíčkem.

Kalle škubl provázkem, ale bylo už pozdě. Muž tiše hvízdl a v příští vteřině zmizel balíček pod jeho botou.

 

   1   >

 

 

 

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle

TOPlist