Jack London

TULÁK PO HVĚZDÁCH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

21

Pascal kdesi říká: "Uvažujeme-li o postupu lidského vývoje, mělo by filozofické myšlení pohlížet na lidstvo jako na jediného člověka, a nikoli jako na shluk jednotlivců."

Sedím zde na chodbě vrahů ve Folsomu a v uších mi zní ospalý muší bzukot, když rozebírám tuto Pascalovu myšlenku. Je správná. Tak jako lidský zárodek opakuje v krátkém období deseti lunárních měsíců úžasně rychle v nesčetných formách a nesčetněkrát znásobených podobách celé dějiny ústrojného světa od rostliny k člověku, tak jako si chlapec za krátkou dobu dětských let zopakuje historii prvotního člověka od krutých a divokých činů, od svévolného působení bolesti nižším tvorům až po kmenové povědomí projevující se touhou žít v tlupě, tak já, Darrell Standing, jsem opakoval a znovu prožíval všechno, čím byl a co dělal primitivní člověk, a čím byl, než se z něho stal člověk rovný tobě a mně a celému našemu rodu v podmínkách civilizace dvacátého století.

Každý z nás, z lidských tvorů, žijících dnes na této planetě, v sobě vskutku nosí nepodplatitelnou historii života od samého jeho vzniku. Tato historie je vepsána do našich tkání a kostí, do našich funkcí a ústrojí, do našich mozkových buněk a do naší mysli a do fyzických i duševních potřeb a sklonů všeho druhu, které jsme zdědili po dávných předcích. Kdysi jsme se, ty a já, milý čtenáři, podobali rybám, vyplazili jsme se z moře a začali si razit cestu velkým dobrodružstvím na souši, které je nyní v plném proudu. Stále na sobě neseme znaky moře, stejně jako na sobě nosíme znaky hada z té doby, než se had stal hadem a než jsme se my stali tím, čím jsme, z doby, kdy prahad a pračlověk byli jedno. Kdysi jsme létali ve vzduchu a kdysi žili na stromech a báli se tmy. Stopy zůstávají vyryty v tobě i ve mně a zůstávají vyryty do našeho semene, které přijde po nás, aby ukončilo náš čas na zemi.

Co Pascal zahlédl v jasnozřivém vidění, to já jsem prožil. Viděl jsem sám sebe jako toho jediného člověka, na něhož Pascal pohlíží okem filozofa. Ach, mám jeden příběh, který je pro mne nejpravdivější, nejpodivuhodnější, nejskutečnější, i když pochybuji, že budu mít tolik důvtipu, abych jej dovedl vypovědět, a že ty, milý čtenáři, budeš mít tolik důvtipu, abys jej dovedl pochopit, až jej vypovím. Říkám, že jsem viděl sám sebe jako toho jediného člověka, o kterém mluví Pascal. Ležel jsem v dlouhých transech ve svěrací kazajce a viděl sám sebe jako tisíc živých lidí prožívajících tisíc životů, které samy tvoří historii člověka, šplhajícího věky vzhůru.

Ach, jaké jsou to královské vzpomínky, když začnu poletovat aeony dávno minulých věků! V jednotlivých transech ve svěrací kazajce jsem prožíval množství životů, obsažených v tisíciletých odysejích raných lidských osudů. Nebesa, než jsem patřil Aesirovi s vlasy jako len, který sídlil v Asgardu, a než jsem patřil rudovlasému Vanirovi, který žil ve Vanaheimu, vzpomínám si (a jsou to živoucí vzpomínky) na dřívější osudy z dob dávno předtím, kdy jsme se jako suché bodláčí ve (...)

(......)